Volba prezidenta České republiky

Prezidenta České republiky volí občané od roku 2012 přímou volbou. Mezi lety 1993 a 2012 byl prezident ČR volen nepřímo Parlamentem.

Prezidentem republiky může být zvolen občan, který má právo volit a dosáhl věku 40 let. V České republice je funkční období prezidenta 5 let. Nikdo nemůže být zvolen více než dvakrát za sebou, zvolen také nemůže být občan, který byl potrestán za velezradu nebo za hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku. Podmínkou k podání kandidatury je získání podpory nejméně dvaceti poslanců nebo deseti senátorů, případně alespoň 50 000 občanů, kteří podepíší příslušnou petici. Historicky prvním, kdo byl zvolen přímou volbou, byl v roce 2013 Miloš Zeman.

Volba se koná v posledních šedesáti dnech volebního období úřadujícího prezidenta republiky, nejpozději však třicet dnů před uplynutím jeho volebního období. Uvolní-li se úřad prezidenta republiky, koná se volba do devadesáti dnů.

Nepřímá volba (1993–2012)

Volba se konala v posledních třiceti dnech volebního období úřadujícího prezidenta republiky. Uvolnil-li se úřad prezidenta, konala se volba do třiceti dnů.

Volba se konala na společné schůzi Poslanecké sněmovny a Senátu (první volbu v roce 1993 provedli pouze poslanci, protože Senát ještě nebyl ustaven). V prvním kole volby byl zvolen prezident, pokud kandidát získal nadpoloviční většinu hlasů všech poslanců i nadpoloviční většinu hlasů všech senátorů. Nezískal-li žádný z kandidátů nadpoloviční většinu hlasů všech poslanců a všech senátorů, konalo se do čtrnácti dnů druhé kolo volby.

Do druhého kola postupoval kandidát, který získal nejvyšší počet hlasů v Poslanecké sněmovně, a kandidát, který získal nejvyšší počet hlasů v Senátu. Bylo-li více kandidátů, kteří získali stejný nejvyšší počet hlasů v Poslanecké sněmovně, nebo více kandidátů, kteří získali stejný nejvyšší počet hlasů v Senátu, sečetly se hlasy odevzdané pro ně v obou komorách. Do druhého kola postupoval kandidát, který takto získal nejvyšší počet hlasů. Zvolen byl kandidát, který získal nadpoloviční většinu hlasů přítomných poslanců i nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů.

Nebyl-li prezident republiky zvolen ani ve druhém kole, konalo se do čtrnácti dnů třetí kolo volby, v němž byl zvolen ten z kandidátů druhého kola, který získal nadpoloviční většinu hlasů přítomných poslanců a senátorů. Nebyl-li prezident republiky zvolen ani ve třetím kole, konaly se nové volby.

Ústava ani příslušné zákony nepředepisovaly, zdali má být volba prezidenta veřejná, či tajná. Historicky první a jediné veřejné volby prezidenta České republiky se však konaly až v roce 2008, volby v předcházejících letech byly tajné.

Přímá volba (od 2013)

Zavedení přímé volby

Ke konci roku 2010 začala být už na vládní úrovni připravována změna Ústavy, která by zavedla volbu přímo občany.^[1] Vzhledem k tomu, že tento návrh prošel, Česká republika se přidala ke 12 zemím Evropské unie, které přímou volbu hlavy státu mají (Bulharsko, Finsko, Francie, Irsko, Kypr, Litva, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko). Zajímavostí je, že u těchto států má silné pravomoci pouze francouzský prezident, postavení ostatních hlav států je podobné českému prezidentovi. Ostatní země EU pak mají volbu nepřímou (Estonsko, Itálie, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Německo a Řecko) nebo jsou konstitučními monarchiemi (Belgie, Dánsko, Lucembursko, Nizozemsko, Španělsko a Švédsko). Ovšem v Německu a Itálii nevolí prezidenta jen parlament, ale též zástupci německých zemí či italských oblastí. V Estonsku přechází právo volit prezidenta z parlamentu na Volební shromáždění, kde jsou i zástupci obcí, pokud parlament nezvolí prezidenta ani ve třetí volbě.

Ministerstvo spravedlnosti připravilo tři varianty přímé volby hlavy státu všemi občany, jedna spočívala v jednokolové volbě, dvě ve volbě dvoukolové. Legislativní rada vlády pak doporučila z těchto navrhovaných možností tu, která je využívaná i při volbách do Senátu.^[2] Při prvním politickém jednání zástupců vládní koalice a ČSSD pak do hry vstoupila i varianta australského modelu volby poslanců, kdy by volič jednotlivé kandidáty seřadil podle své preference a prezidentem by pak byl zvolen ten kandidát, který by byl první v celkovém pořadí.^[3] Nakonec ale zůstalo u varianty využívané při volbách do českého Senátu.^[4]

V polovině roku 2011 se ukázalo, že u relevantních politických sil existují rozdílné názory na to, zda se způsobem volby prezidenta republiky také nezměnit jeho pravomoci. ODS chtěla změnit jen způsob volby, ČSSD ale trvala i na změnách pravomocí.^[5][6] Podle bývalých ministerských předsedů Miloše Zemana a Jana Fischera byly tyto rozpory pouze záminkou k tomu, aby přímá volba prezidenta republiky schválena nebyla.^[7]

Dne 14. prosince 2011 však Poslanecká sněmovna schválila hlasy 159 poslanců ústavní zákon č. 71/2012 Sb., jímž se přímá volba zavádí.^[8] Proti byli jen tři poslanci.^[9] Také Senát návrh dne 8. února 2012 přijal,^[10] pro bylo 49 přítomných senátorů, proti 22.^[11]17. února 2012 jej pak podepsal prezident Václav Klaus.^[12] Nový způsob volby hlavy českého státu vstoupil v účinnost 1. října 2012.

Kromě toho byl dodatečně přijat i prováděcí zákon o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (zákon o volbě prezidenta republiky) (č. 275/2012 Sb.), který stanoví podrobnosti navrhování kandidátů, vyhlašování a provádění volby, vyhlašování jejího výsledku a možnost soudního přezkumu.^[13] Návrh takového prováděcího zákona podala vláda dne 27. února 2012,^[14] bez větších potíží byl schválen Poslaneckou sněmovnou dne 13. června,^[15] Senátem dne 18. července^[16] a prezident republiky jej podepsal 1. srpna 2012.^[17] Kdyby přijat nebyl, nebylo by možné volbu prezidenta provést a po 7. březnu 2013 by tudíž český stát byl bez své hlavy. Její pravomoci by dle čl. 66 Ústavy přešly na předsedu vlády a předsedu Poslanecké sněmovny (případně předsedu Senátu).^[18]

Oba nabyly účinnosti dne 1. října 2012. Téhož dne pak předseda Senátu Milan Štěch vyhlásil termín prvního kola volby.^[19]

Proces volby

Volba prezidenta republiky se koná tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva všech českých občanů nad 18 let. Kandidáti musejí splňovat podmínky pro výkon funkce, které jsou obdobné jako do senátu PČR, tedy občanství ČR a věk nejméně 40 let, musí mít svéprávnost a nesmí jít o stávajícího (posledního) prezidenta, pokud je ve funkci již druhé volební období po sobě. Volba se musí konat v posledních šedesáti dnech funkčního období úřadujícího prezidenta, nejpozději však třicet dnů před jeho koncem. Volbu vyhlašuje předseda Senátu.^[8]

Navrhnout kandidáta může každý občan České republiky starší 18 let, podpoří-li jeho návrh petice podepsaná nejméně 50 tisíci takovými občany. Navrhovat kandidáta je také oprávněno nejméně 20 poslanců nebo nejméně 10 senátorů.^[8] Kandidátní listinu je nutné podat ministerstvu vnitra nejpozději 66 dnů přede dnem volby. Navrhující poslanci, navrhující senátoři nebo navrhující občan mohou podat pouze jednu kandidátní listinu a kandidát může být uveden pouze na jedné kandidátní listině. Navrhující poslanci nebo senátoři musí určit svého zmocněnce, navrhující občan ho může určit. Kandidát na prezidenta nesmí být zmocněncem svých navrhovatelů/-e ani navrhovatelů/-e jiného kandidáta, kandidát však může jako občan sám navrhovat kandidaturu svoji nebo jiného kandidáta. Občan však může peticí podpořit i více kandidátů. Ke kandidátní listině musí být přiloženo prohlášení kandidáta, že souhlasí se svou kandidaturou a že mu není známa překážka volitelnosti nebo že tato překážka pomine ke dni volby prezidenta, že nedal souhlas k tomu, aby byl uveden na jiné kandidátní listině, a že údaje o jeho osobě jsou pravdivé. Ministerstvo kandidátní listinu přezkoumá a zaregistruje ji, splňuje-li všechny zákonné náležitosti. Kandidát se může vzdát své kandidatury do 24 hodin před zahájením volby, a to osobně nebo prohlášením s vlastním podpisem. Pokud kandidát pozbude volitelnosti, tuto informaci ministerstvu doručuje zmocněnec navrhovatelů či navrhovatele nebo navrhující občan.

Povinností registrovaného kandidáta je nejpozději do 5 dnů ode dne vyhlášení volby zřídit volební účet u banky v České republice. Přes tento účet musí být prováděno veškeré financovaní kampaně.^[13] Všechny údaje o původu prostředků musí kandidát zveřejňovat (§ 24 zákona); většinou se to řeší tzv. transparentním účtem,^[20] ale zákon připouští i jiné a méně operativní metody zveřejňování, například měsíčním výpisem. Limit vynaložených prostředků je 40 milionů Kč a dalších 10 milionů pro účastníky druhého kola (§ 37 zákona).^[13]

Voliči jsou vedeni ve stálém seznamu voličů vedeném podle zákona o volbách do zastupitelstev obcí a ve zvláštních seznamech voličů vedených podle zákona o volbách do Parlamentu České republiky nebo podle zákona o volbě prezidenta republiky. Volič, který pobývá nebo chce volit mimo místo, kde je veden ve stálém seznamu nebo ve zvláštním seznamu vedeném zastupitelským úřadem, je z tohoto seznamu dočasně vyškrtnut a zapsán do zvláštního seznamu, a to buď předem (v případě voličů v nemocnicích, sociálních a výchovných zařízeních či detenčních zařízeních a věznicích) na základě spolupráce s vedoucím daného zařízení, nebo až ve volební místnosti na základě předložení voličského průkazu, který dokládá dočasné vyškrtnutí ze stálého seznamu. Seznamy se uzavírají dva dny před volbou. Voliče o konání voleb informuje zveřejněním starosta nebo zastupitelský úřad, zároveň zveřejní adresy volebních místností a příslušnost k volebním okrskům. Specifický způsob volby probíhá v zahraničí. I pro volbu odsud je nutné si zařídit voličský průkaz a volí se vždy na zastupitelských úřadech, čili nejčastěji ambasádách. Při dlouhodobém pobytu se situace řeší zapsáním na speciální seznam voličů.^[21]

Volí se stejně jako v ostatních volbách vždy v pátek od 14 do 22 hodin a v sobotu od 8 do 14 hodin.^[13] Prezidentem je zvolen kandidát, který získá nadpoloviční většinu všech platných odevzdaných hlasů. Když k tomu nedojde, koná se za čtrnáct dní druhé volební kolo, do kterého postupují dva nejúspěšnější kandidáti z kola prvního (při teoretické rovnosti hlasů postupují všichni kandidáti, kteří získali nejvyšší počet hlasů, a nejsou-li takoví kandidáti alespoň dva, postupují i kandidáti, kteří obdrželi druhý nejvyšší počet hlasů). Jestliže se postupující kandidát své kandidatury vzdá nebo přestane být volitelný, postupuje další v pořadí. Ve druhém kole je pak zvolen kandidát, který získá větší počet hlasů. Při opět hypotetické rovnosti hlasů je celá volba zrušena a do deseti dnů je vyhlášena nová volba.^[8]

Seznam voleb prezidenta České republiky

Rok	Den volby	Zvolený prezident	Typ volby	Článek
1993	26. ledna	Václav Havel	nepřímá	Volba prezidenta České republiky 1993
1998	20. ledna			Volba prezidenta České republiky 1998
2003	15. ledna (1. volba) 24. ledna (2. volba) 28. února (3. volba)	Václav Klaus		Volba prezidenta České republiky 2003
2008	8.–9. února (1. volba) 15. února (2. volba)			Volba prezidenta České republiky 2008
2013	11.–12. ledna (1. kolo) 25.–26. ledna (2. kolo)	Miloš Zeman	přímá	Volba prezidenta České republiky 2013
2018	12.–13. ledna (1. kolo) 26.–27. ledna (2. kolo)			Volba prezidenta České republiky 2018
2023	13.–14. ledna (1. kolo) 27.–28. ledna (2. kolo)	Petr Pavel		Volba prezidenta České republiky 2023

Volební účast

Přímá volba prezidenta republiky dlouhodobě přitahuje velkou pozornost a patří spolu s volbami do Poslanecké sněmovny mezi volby s nejvyšší účastí.^[22]

Rok[23]	1. kolo	2. kolo
2013	61,31	59,11
2018	61,92	66,60
2023	68,24	70,25

Kontroverze

Přímá volba polarizuje společnost, protože v prvním kole kandidátům pomáhá silná vyhraněnost voličů (jednoho milují, druhého nenávidí).^[24] Silná vyhraněnost je pak na překážku v druhém kole, které často vede k tomu, že by měl vyhrát konsensuálnější kandidát.^[24] Příkladem je na Slovensku kandidatura Vladimíra Mečiara, který dvakrát postoupil do druhého kola, a pokaždé prohrál, stejně jako jednou Robert Fico.^[24]

Historické paralely

Přímá volba pomohla rozvrátit Římskou republiku, kdy kandidáti na funkci tribuna lidu slibovali voličům něco, co nemohli splnit.^[25] Tribunem lidu byl zvolen schopný populista Tiberius Sempronius Gracchus, který při volbě sliboval vojenským vysloužilcům půdu, přestože veškerá už byla rozdělena. Obešel Senát a nechal lidovým shromážděním schválit zákon odebírající půdu bohatým statkářům v Jižní Itálii. Statkáři se obrátili na druhého tribuna Marca Octavia, aby zákon vetoval, ale Gracchus ho obratem odvolal s odůvodněním, že poškozuje zájmy lidu. Gracchus opět využil populismu v přímé volbě a nechal se bez opory v právu znovu zvolit na druhé období. Senátoři obvinili tribuna, že usiluje o samovládu a výsledkem bylo zavraždění Gracchuse a dalších 100 příznivců i odpůrců. Všechny další krize republiky šlo o stejný problém a stejný scénář.^[25] Pozemková reforma Gracchuse následně umožnila vojevůdcům vnutit svou vůli Senátu.^[25]

Počátkem roku 46 př. n. l. porazil vojevůdce Julius Caesar v bitvě u Thapsu vojsko bránící rozvrácenou římskou republiku. Poražený vůdce, senátor Cato mladší se probodl poté, co odmítl milost od Caesara pokud se vzdá s tím, že řekl: „Měl bych být Caesarovi ještě vděčný za to, že porušuje zákony republiky?“.^[25] Následně se Caesar stal diktátorem a Římská republika tak skončila.

Odkazy

Reference

Související články

• Seznam prezidentů České republiky
• Volba prezidenta Československa
• Inaugurace prezidenta České republiky
• Kandidát na prezidenta
• Seznam kandidátů na prezidenta České republiky dle získaných hlasů

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu volba prezidenta České republiky na Wikimedia Commons

Zdroj