Vojtěch Chytil

Vojtěch Chytil
Vojtěch Chytil na počátku dvacátých let 20. stol.
Vojtěch Chytil na počátku dvacátých let 20. stol.
Narození 4. února 1896
Kandia nebo Laškov
Úmrtí 9. května 1936 (ve věku 40 let)
Bratislava
Povolání malíř, diplomat, učitel a sběratel
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vojtěch Chytil (4. února 1896 Kandia – 9. května 1936 Bratislava) byl český malíř, učitel malby, diplomat a sběratel asijského umění.

Život

Vojtěch Chytil se narodil 4. února 1896 do chudé rodiny krejčího v osadě Kandia, jež je součástí obce Laškov nedaleko Litovle v okrese Prostějov. Převážnou část mládí strávil v Litovli, kde byl podporován rodinou majitele pivovaru Františka Svozila a vystudoval zde čtyři třídy zemské reálky. Již v sekundě byl „objeven“ olomouckým profesorem Wellnerem, podporoval ho též prof. Otakar Lachman, který byl sám absolventem pražské AVU. Tam v roce 1912 odešel studovat i šestnáctiletý Vojtěch. Do roku 1915, kdy do Chytilových studií vstoupila světová válka, stihl absolvovat pět semestrů Všeobecné školy pod vedením profesorů Josefa Loukoty, Vlaho Bukovace, Jana Preislera a Vojtěcha Hynaise. Spřátelil se mimo jiné se spolužákem Františkem Podešvou, který později vedl uměleckou revue Salon, do níž Chytil za svého působení v Číně posílal články a fotografie, a také nejednou poskytl příteli z mládí ubytování při jeho pozdějších návratech z cest.

K 15. dubnu 1915 nastoupil vojenskou službu a sloužil u 13. pluku zeměbrany v Olomouci, který bojoval na východní frontě. V polovině roku 1916 padl během tzv. Brusilovy ofenzívy na území dnešní Ukrajiny do ruského zajetí a coby zajatec prošel Ruskem přes Kyjev a Tambov až do Čeljabinsku. Zde se podle některých zpráv[zdroj?] nakazil tyfem, s nímž pak bojoval dalších dvacet let. Přihlásil se také „do služeb Národní Rady“, tj. fakticky přeběhl z řad rakouskouherských zajatců k některému z československých vojenských útvarů, které na Ukrajině a Rusi bojovaly po boku ruských vojsk proti Rakousko-Uhersku. (V databázi legionářů Vojenského historického ústavu ale není uveden.) Jeho poslední válečnou destinací se stal Omsk, kde do konce roku 1916 sloužil u 11. sanitního okruhu. Padl však znovu do zajetí, tentokrát německého. Z něho se mu v zimě po Vánocích roku 1917 podařilo uprchnout a podle svých slov s malým příručním kufříkem a třemi sty rublů v kapse projel vlakem větší část Sibiře až do Vladivostoku. Nechal se najmout na loď plující do Japonska, kde za stravu a přístřeší sloužil jako pomocný kuchař, a z Japonska pak pokračoval lodí do Šanghaje, kam dorazil na jaře 1918. Lodí se vydal dále do vnitrozemí a usadil se ve městě Chan-kchou, ležícím na Dlouhé řece. Rychle se spřátelil s bohatými ruskými obchodníky, využíval především pohostinnosti rodiny místního magnáta J. K. Panoffa a jeho ženy. Bylo zde také usazeno několik Čechů, s jejichž pomocí založil malou malířskou školu a zároveň prodával své vlastní obrazy.

Wang Meng, Sun Kewu, ca 1926

Poté, co koncem roku 1918 vydělal během třídenní prodejní výstavy v Šanghaji větší obnos, si mohl dovolit přestěhovat se do Pekingu a začít poznávat taje a kouzlo bývalého císařského hlavního města. I zde se záhy seznámil s cizinci, kteří byli v Pekingu usazeni v rozsáhlé cizinecké čtvrti poblíž bývalého císařského paláce. V letech 1919–1921 se sice krátce vrátil do Prahy, aby zde dokončil studium na Akademii výtvarných umění, avšak již v srpnu 1921 byl znovu vyslán na Dálný východ, tentokrát jako smluvní úředník ministerstva zahraničí. Po krátkém působení na vyslanectví v Tokiu se s legačním radou Rudolfem Weinzetlem přesunul do Pekingu, kde zůstal v konzulární službě až do roku 1925. V témže roce se v Pekingu oženil s Ruskou Ninou Michajlovnou Kokorinovou (1899/1909–1981), po ovdovění provdanou Otavovou.[1]

Mezi lety 1923-1927 vyučoval techniky západního akvarelu a olejomalby na Katedře západní malby pekingské Akademie výtvarných umění (National Academy of Fine Arts, Peking), kde byli jeho nejvýznamnějšími žáky akvarelista Li Ťien-čchen, malíř tušové malby Li Kchu-čchan a pozdější studenti Maxe Švabinského Wang Meng a Sun Kche-wu. Zároveň se zde však seznámil s mistry moderní tušové malby, jako byli malíři Ťin Čchengova okruhu, Čchi Paj-š´, Siao Sun a Čchen Pan-ting. Jejich díla začal Chytil ve velkém sbírat a roku 1927 se rozhodl, že v Evropě uspořádá historicky první výstavu soudobého tušového malířství.

Na rozdíl od jiných evropských sběratelů, kteří se stále ještě zajímali hlavně o starou čínskou malbu a předměty užitého umění, si předsevzal shromáždit sbírku moderní čínské tušové malby, která neměla tehdy v západních zemích obdoby. Do své předčasné smrti v roce 1936 nakoupil několik set těchto obrazů a spolu s dalšími asijskými uměleckými předměty je postupně představil na více než dvaceti výstavách v evropských kulturních metropolích. Po jeho smrti pokračovala ve výstavní činnosti až do roku 1938 Chytilova manželka Nina za pomoci přátel, především umělce a rodinného přítele Ludvíka Kuby.

Výstavy

  • Čínské umění, Praha, 21. leden – 12. únor 1928
  • Výstava čínského a japonského umění, Ostrava, 18. listopad – 4. prosinec 1928
  • 51. výstava Jednoty umělců výtvarných v Praze. Japonské a čínské umění současné, Praha, 6. březen – 7. duben 1929
  • Wang-So-Ling, Shita Sun. Akvarely na hedvábí, Praha, 18.–28. říjen 1929
  • 111. výstava Sdružení výtvarných umělců vídeňské secese. Čínská malba, japonské dřevořezy (CXI. Ausstellung der Vereinigung bildender Künstler Wiener Secession. Chinesische Malerei, Japanische Holzschnitte), Vídeň, 15. březen – 21. duben 1930
  • Výstava soudobého umění čínského a japonského, Brno, 11. květen – 9. červen 1930
  • Moderní malíři z Číny a Japonska (Moderne Maler aus China und Japan), Berlín, 20. září – říjen 1930
  • Výstava čínského umění (A kínai képzömüvészeti kiállitás), Budapešť, 22. listopad – prosinec 1930
  • Výstava moderního čínského a japonského umění (Kunst Ausstellung moderner Chinesischer und Japanischer Kunst), Karlovy Vary, 15. červen – 15. červenec 1931
  • 161. výstava S. V. U. Mánes, Umění Tibetu, Mongolska a současné Číny, Praha, 2.–28. září 1931
  • 20. výstava sdružení západočeských výtvarných umělců v Plzni. Čínské umění a japonský dřevoryt, Plzeň, 18. říjen – 8. listopad 1931
  • Výstava čínského a japonského umění, Olomouc, 20. prosinec 1931 – 10. leden 1932
  • Výstava čínského a japonského umění, Pardubice, 24. duben – 17. květen 1932
  • Umění Japonska a Číny, Praha, ? – 24. listopad 1932
  • Výstava soudobého i starého umění Číny, Japonska a Tibetu, Ostrava, 1.–31. prosinec 1932
  • Současné čínské umění (Contemporary Chinese Art), Londýn, 23. květen – 22. červenec 1933
  • Sbírka moderního čínského umění profesora Chytila (Professor Chytil’s Collection of Modern Chinese Art), Londýn, 14. červen – 28. červenec 1934
  • Výstava čínského umění (přesný název neznámý), Bratislava, 25. srpen – 15. září 1935
  • Čína ve Slaném, Slaný, 3.–10. listopad 1935
  • Výstava starého a nového čínského umění (Ausstellung alter und neuer Chinesischer Kunst), Vídeň, 16. duben – květen 1936
  • Posmrtná výstava děl ze sbírky Vojtěcha Chytila (přesný název neznámý), Karlovy Vary, srpen – září 1936
  • Posmrtně Umenie Tibetu, Mongolska a súčasnej Číny, Košice, 5.–31. prosinec 1936
  • Posmrtně Čínské a japonské umění současnosti (Chinesische und japanische Kunst der Gegenwart), Brno, 4.–25. duben 1937
  • Posmrtně Výstava čínského umění a uměleckého řemesla (A kínai képzömüvészeti és iparmüvészeti kiállitás), Budapešť, 13.–27. únor 1938
  • Retrospektivní výstavu Sbírka Vojtěcha Chytila: Čína, Japonsko, Tibet (Dům umění Brno 24. března - 14. května 1989) uspořádal Oldřich Král

Sbírka

Vojtěch Chytil do Evropy ve dvacátých a třicátých letech 20. století přivážel stovky uměleckých děl ze zemí Dálného východu. Většinu z nich představil na prodejních výstavách, kterých mezi lety 1928 a 1938 proběhlo více než dvacet. Řada uměleckých předmětů se zde prodala, a dostaly se tak do dobových soukromých sbírek v mnoha místech střední Evropy. Díla, kterých si Chytil cenil nejvíce, však vystavoval jako neprodejná a po jeho smrti v roce 1936 je zdědila manželka Nina. Ta je po své smrti téměř o padesát let později odkázala Národní galerii v Praze. Zde se dodnes nachází přes dvě stovky artefaktů z Číny, Tibetu, Japonska a Koreje, které mají původ v Chytilově sbírce.

Nejvýznamnější částí původní Chytilovy sbírky je soubor moderních čínských tušových maleb, kterému vévodí díla malíře Čchi Paj-š´e.[2] Najdeme zde nicméně také řadu maleb Siao Suna a Čchen Pan-tinga, jejichž díla se v západních sbírkách téměř nevyskytují, a dále práce dnes již zapomenutých pozoruhodných umělců Siao Sung-žena, Šao Si-liena, Chan Jung-čchanga a dalších. Vedle moderní malby sbíral Chytil také staré čínské malířství a japonské dřevořezy, čínské podmalby na skle, archaické čínské umění, porcelán, lakový nábytek, oděvy a koberce. Další významnou část jeho sbírky tvořila stará tibetská malba, tzv. thangky, a čínské a tibetské buddhistické sochy. Díky jeho kontaktům s předními znalci a sběrateli tibetského umění jeho doby se do sbírek Národní galerie dostaly prvotřídní ukázky těchto artefaktů z klášterů v Tibetu, ale i v okolí Pekingu, které čínská republikánská vláda nepodporovala, a byly proto nuceny rozprodávat svůj majetek.

Dílo

Malby

Vlastní malby Vojtěcha Chytila se do dnešní doby zachovaly jen zcela výjimečně. O tom, jak vypadala díla, která prodával během svého pobytu v Číně a vydělával si jimi na živobytí, se dozvídáme z dobového čínského tisku, především z časopisů vydávaných cizinci usazenými v Číně, jako byl The China Journal for Science and Arts, který obsáhle informoval o výročních výstavách zahraničních malířů v Šanghaji. Několik málo Chytilových prací se zachovalo ve sbírkách dědiců na Moravě a na Slovensku, kde spolu se svou sestrou a švagrem vlastnil statek v obci Svrbice. Dále je dochována pozoruhodná sbírka v USA, jejíž původ se datuje ještě k Chytilovu pobytu v Chan-kchou v roce 1918. Ve veřejných sbírkách v České republice, ale ani jinde v Evropě, se vlastní díla Vojtěcha Chytila nenachází.

Publicistika

Vojtěch Chytil přispíval do českých deníků (např. Lidové noviny) a časopisů (např. Salon) články o zemích, ve kterých pobýval.[3][4]

Odkazy

Reference

  1. ↑ SKŘIVÁNEK, Jan. Císařská miska a náš člověk v Číně. Art plus [online]. 2019-11-22 [cit. 2020-09-21]. Dostupné online. 
  2. ↑ Domky v bambusovém háji pod horami [online]. sbirky.ngprague.cz/ [cit. 2019-12-16]. Dostupné online. 
  3. ↑ Např.CHYTIL, Vojtěch. Z jižních ostrovů. S. 1. Lidové noviny [online]. 1925-12-13 [cit. 2020-09-21]. S. 1. Dostupné online. 
  4. ↑ Např. CHYTIL, Vojtěch. Orient se probouzí. S. 4b. Salon [online]. 1935-01-15 [cit. 2020-09-21]. S. 4b. Dostupné online. 

Literatura

  • Král, Oldřich. Vojtech Chytil – A Czech Painter in Beijing. Orientations XX, 1991, č. 8, str. 26–32.
  • Pejčochová, Michaela. Posel z Dálného východu. Vojtěch Chytil a sběratelství moderní čínské tušové malby v meziválečném Československu. Praha: Národní galerie v Praze, 2019. ISBN 978-80-7035-709-5.
  • SKŘIVÁNEK, Jan. Císařská miska a náš člověk v Číně. Art plus [online]. 2019-11-22 [cit. 2020-09-21]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj