Voština (konstrukce)

Voština je konstrukce, která se používá jako jádro s různou výškou, velikostí a tvarem buněk v sendvičových kompozitech.

Koncept vynalezl Norman de Bruyne ve Velké Británii a nechal jej patentovat v roce 1938 jako hliníkovou voštinu pro sendvičové kompozity. Průmyslově se vyrábí od roku 1945. Označení voština je odvozeno z podobnosti se šestihrannou strukturou plástů včelího medu.^[1]

Technologie a materiál k výrobě voštin

Voštiny se formují z plošného materiálu několika různými technologiemi.^[2] Jeden z moderních výrobních postupů sestává z vrapování fólie (příčné vlny) – stříhání fólie – spojováním dvou listů vzniká panel s šestihrannými dutinami v příčném směru – nanášení pryskyřice a sušení – řezáním panelu v podélném směru se tvoří voštinové plásty s určitou tloušťkou.^[3]

Jako výchozí materiál se používají skleněná, aramidová nebo uhlíková fólie nebo textilie a někdy hliníkový plech.^[4]

Známé jsou např. voštiny z aramidových vláken (Kevlar) slepených fenolovou pryskyřicí. Stěny voštin mají vzhled papíru, buňky mají průměr od 3,2 do 5 mm, hustotu 32–96 kg/m³ a tlakovou pevnost 1–7 MPa.^[5]

Z odborné literatury jsou známé také jiné než šestiúhlé tvary voštin, např. skládané^[6] nebo pyramidové.^[7]

Při výrobě sendvičů se voštinová plástev před přiložením překryje lepicí fólií, která se pak při vyšší teplotě roztaví a spojí voštiny s potahem.^[8]

Odkazy

Reference

Literatura

• Neitzel/Mitschang: Handbuch Verbundwerkstoffe, Hanser Technikbücher 2004, ISBN 3-446-22041-0

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu voština na Wikimedia Commons

Zdroj