Sendvič (laminát)

Sendvič je zvláštní druh laminárního kompozitu, který sestává ze dvou vnějších vrstev překrývajících mezivrstvu (jádro) z lehkého materiálu. Vnější části jsou tenké, ale tuhé, vnitřní vrstva, tzv. distanční, je tlustší, zpravidla méně pevná hmota.

Na schematickém nákresu vpravo je A sendvičový panel, B obě vnější vrstvy a C voštinové jádro laminátu.

Sendvič se liší od jednoduchých laminátů

• složením (u laminátu jsou v principu dvě ploché vrstvy slepeny vrstvou pryskyřice)
• tuhostí – až trojnásobně vyšší
• hmotností - cca polovina váhy laminátu
• isolačními schopnostmi – až dvojnásobné^[1]

Princip působení sil

Na vnější vrstvy sendviče působí tažné a tlakové síly, zatímco distanční materiál musí udržovat velikost průřezu a čelit smykovému zatížení.

Výchozí materiály na výrobu sendvičových kompozitů

Na vnější vrstvy sendvičů se nejčastěji používají lamináty vyztužené skleněnými nebo uhlíkovými vlákny, pro některé účely také kovové fólie.

Mezivrstva může být např. z voštin, z lehkého dřeva nebo z polymerních pěn (PVC, PU aj.)

Výroba

Na vnější vrstvu kompozitu (např. laminát ze skleněných vláken) se nanáší pryskyřice, na kterou se pokládá a přitlačí jádro sendviče. Po několika sekundách se pryskyřice rozpustí a následuje napojení horní vnější vrstvy. Aby se dosáhlo optimálního spojení jednotlivých vrstev, prochází kompozit zařízením s vakuovým vakem, hydraulickým lisem nebo autoklávem.^[2]

Sériově se vyrábí kompozity s tloušťkou mezi 1 a cca 100 mm, hmotnost může být až pod 40 g/m².^[3]

Použití

je velmi mnohostranné - od trupu lodí, letadel a automobilů přes konstrukční díly ve stavebnictví k rotorům větrných elektráren. Laminární kompozity se často používají zejména tam, kde je požadována odolnost proti korozi a abrazi.^[4]

Literatura

• P.T.Peters: Handbook of Composites, Chapman & Hall 1998, ISBN 0-412-54020-7

Reference

Zdroj