Vlastimil Vavřín

Vlastimil Vavřín
Narození 6. srpna 1952
Zlín
Povolání Spisovatel, novinář
Stát Česko
Alma mater Univerzita Karlova
Manžel(ka) Lena Vavřínová
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vlastimil Vavřín (* 6. srpna 1952 Zlín) je český spisovatel, básník a novinář.[1]

Život

Narodil se ve Zlíně. V Praze se vyučil montérem výtahů. Pokusil se večerně studovat průmyslovou školu, obor silnoproud, ale po roce docházku vzdal. Nakonec odmaturoval v roce 1975 na kladenském gymnáziu a v tomtéž roce byl přijat na tehdejší Fakultu žurnalistiky UK. Studium dokončil o čtyři roky později a nastoupil do České státní spořitelny na pozici propagačního referenta.  

V počátku své literární tvorby se zabýval poezií, posléze pouze prózou.[2][3] V 80. letech přispíval do týdeníku Tribuna.[4] V letech 1981–1992 pracoval jako redaktor v deníku Svoboda, Večerní Praze a Občanském deníku. Na přelomu 80. a 90. vycházely jeho reportáže a rozhovory též v Rudém Právu.[5] V letech 1990–1991 byl zástupcem šéfredaktora Středočeského nakladatelství a knihkupectví.[6] V roce 1992 založil komunikační agenturu specializující se na public relations Laurus press servis.[pozn. 1]

Věnuje se psaní, práci pro Uměleckou besedu a vydávání její revue Život–Revue Umělecké besedy.  

Přátelil se s dalšími básníky, spisovateli, překladateli, výtvarníky jako byli Václav Daněk, Ludmila Dušková, Jiří Stránský, Jana Štroblová, Rudolf Matys, Ivan Kruis, Ondřej Zika a další.[zdroj?]

Činnost v Umělecké besedě

  • Je předsedou redakční rady revue Umělecké besedy Život a kulturní organizátor v Umělecké besedě
  • Od roku 2015 je předsedou literárně dramatického odboru Umělecké besedy, byl jejím dlouholetým místopředsedou[kdy?]
  • V roce 2015 zorganizoval třídenní Dny Česko–slovenské umělecké besedy za účasti kardinála Duky[8]

Jiné

Dílo

Od sedmnácti let píše poezii, kterou publikoval převážně časopisecky (jednu z prvotin mu otiskl časopis Československý voják už v roce 1972[11]) a v ČsRo.

Poezie

  • Nůž do chleba (SNK–Středočeské nakladatelství a knihkupectví 1984)[12]
  • Podzemní řeka (SNK 1989)

Prózy

Rozhlas

Do rozhlasu přispíval také původními rozhlasovými počiny, např. rozhlasovou hrou o Sidonii Nádherné, úpravami románů pro rozhlasovou četbu, např. Hájili jsme hrad Williama Eastlaka a řadu dalších.

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Agentura se například podílela v rámci spolupráce s ČSSD na zviditelnění Stanislava Grosse a Petry Buzkové[7] či na organizaci pražského Světového kongresu Pen klubů v roce 1996.

Reference

  1. ↑ Vlastimil Vavřín [online]. Laurus [cit. 2022-10-03]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b ČERNÝ, Ivan. S Drákulou do nebe [online]. 2017-02-01 [cit. 2022-11-08]. Dostupné online. 
  3. ↑ BÍLEK, Petr A. "Generace" osamělých běžců.. Praha: Československý spisovatel, 1991. 112 s. ISBN 80-202-0263-3.. Dostupné online [cit. 2022-11-08]. 
  4. ↑ vyhledávání "Tribuna" "Vlastimil Vavřín" [online]. Národní digitální knihovna [cit. 2022-11-03]. Dostupné po registraci. Dostupné online. 
  5. ↑ vyhledávání "Rudé právo" "Vlastimil Vavřín" [online]. Národní digitální knihovna [cit. 2022-11-03]. Dostupné po registraci. Dostupné online. 
  6. ↑ KOŠNAROVÁ, Veronika. Slovník české literatury po roce 1945: Středočeské nakladatelství a knihkupectví [online]. Praha: ÚČL AV ČR, rev. 2015 [cit. 2022-10-03]. Dostupné online. 
  7. ↑ SPÁČIL, Dušan. Jak načančat politika. S. 28. Mladý svět [online]. 2005-04-05. S. 28. Dostupné po registraci. Dostupné online. 
  8. ↑ V květnu se uskuteční Dny Česko-slovenské umělecké besedy. Blesk. 2015-04-09. Dostupné online [cit. 2022-11-03]. 
  9. ↑ Členové Pen klubu [online]. Pen klub [cit. 2022-10-03]. Dostupné online. 
  10. ↑ Vlastimil Vavřín. penklubcz [online]. [cit. 2022-11-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ VAVŘÍN, Vlastimil. Vlast. S. 7. Československý voják [online]. 1972-07-31 [cit. 2022-11-03]. S. 7. Dostupné online. 
  12. ↑ KARTUSOVÁ, Jitka. Literární tradice a současnost Benešova a okolí, Rigorózní práce [online]. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, katedra české literatury, 2010-06-09 [cit. 2022-11-08]. Dostupné online. 
  13. ↑ TROJÁNEK, Vladimír. Už brzy padne pevnost Pusan... [online]. Mezinárodní politika 8/2010, Literatura a mezinárodní politika, str. 24 [cit. 2022-11-08]. Dostupné online. 
  14. ↑ HOVORKA, Jan. Vlastimil Vavřín: Vždycky existuje naděje [online]. 2016-10-00 [cit. 2022-11-08]. Dostupné online. 
  15. ↑ Nové knihy: Coelho, Hartl, Vavřín a Rajlich - Novinky. www.novinky.cz [online]. [cit. 2022-11-08]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj