Vlastenec na vsi

Vlastenec na vsi
Der Patriot auf dem Lande
Titulní strana libreta Vlastence na vsi
Titulní strana libreta Vlastence na vsi
Základní informace
Žánr singspiel („rodinná scéna se zpěvem a tancem“)
Skladatel František Ondřej Holý
Libretista Karl Emil Schubert
Počet dějství 1
Originální jazyk němčina
Premiéra 24. ledna 1778 Vratislav, Městské divadlo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vlastenec na vsi (v německém originále Der Patriot auf dem Lande) je drobná příležitostná opera (singspiel, autorským označením „rodinná scéna se zpěvem a tancem“) o jednom dějství českého skladatele Františka Ondřeje Holého na libreto Karla Emila Schuberta. Její premiéru uvedla 24. ledna 1778 Wäserova divadelní společnost ve Vratislavi.

Vznik, charakteristika a historie

Skladatel František Ondřej Holý působil na přelomu 60. a 70. let 18. století v Praze jako kapelník u divadelní společnosti Johanna Josepha Bruniana. Roku 1773 odešel do Berlína ke společnosti Gottfrieda Heinricha Kocha (1703–1775) a po jeho smrti působil u Wäserovy společnosti. Johann Christian Wäser (1743–1781) měl od roku 1772 výlučné divadelní privilegium pro slezskou metropoli Vratislav, avšak od roku 1777 s částí společnosti provozoval zájezdy po Slezsku i mimo ně a vedení souboru usídleného ve Vratislavi – u kterého byl zaměstnán i Holý – přenechal své manželce Marii Barbaře Wäserové (1749–1797), která ji vedla i po Wäserově smrti.[1][2]

Pro všechny tyto společnosti psal Holý hudbu pro divadelní potřeby – především zpěvohry (singspiely), avšak také hudbu k činohrám nebo příležitostným scénám, jakož i úpravy či instrumentaci děl jiných skladatelů. Mezi příležitostné skladby k dynastickým příležitostem, jejichž slova většinou psal vratislavský soudní úředník a příležitostný dramatik Karl (nebo Carl) Emil Schubert (1741–1803), patřila i zpěvohra Vlastenec na vsi (hrála se též pod mírně pozměněným názvem Vlastenci na vsi / Patrioten auf dem Lande[3]). Tu uvedla Wäserova společnost ve Vratislavi poprvé 24. ledna 1778 u příležitosti narozenin krále Fridricha II. – jako úvodní kus k tragédii Giovanna Montaldi Johanna Friedricha Schinka, se dvěma reprízami[4] – a opět o rok později, v podstatném přepracování, rovněž 24., 25. a 26. ledna[5] (text této konečné verze vyšel tiskem[6]).[pozn. 1] Jedná se o jevištní dílo jen se skromným dějem, v první části v zásadě činoherním, s využitím techniky melodramu; hudba a tanec se více uplatní až v rozsáhlém alegorickém divertissement, které tvoří druhou polovinu díla.[6]

Recenze v berlínském časopise Litteratur- und Theater-Zeitung komentovala: „[Vlastenec na vsi] obdržel dosti velké ovace. Možná by se býval líbil ještě více, kdyby to dobré, co obsahuje, nespočívalo v oněch rysech, které se při sebemenším nedostatku soustředění ze strany herců či obecenstva ztratí. Také nebyl dobře nastudován, dekorace nebyly nic zvláštního a balet nebyl dost krásný. Ale protože v tomto kusu hráli paní [Marie Barbara] Wäserová, pan [Simon] Schmelz, pan Philipp Müller a slečna Röggenová, byl přinejmenším zahrán s citem.“[4]

Když v témže časopise roku 1779 vyšla recenze publikovaného textu této scény, dávala Vlastenci na vsi přednost před ostatními Schubertovými příležitostnými kusy s Holého hudbou (Oběť věrnosti / Das Opfer der Treue a Chrám osudu / Der Tempel des Schicksals): „Vlastenec na vsi se nám ve všech ohledech líbil nejvíce. Skutečné, horoucí vlastenectví, představené přirozeně, vřele a živě, musí zanechat hluboký dojem na každé vlastenecké, poctivé srdce a spolehlivě – je-li to podáno tak, jak učinil pan Schubert – vždy dosáhne více, než když se utečeme k pouhé alegorii.“[7]

Vlastenec na vsi se hrál i na jiných místech – například v Mnichově – není však jasné, zda v témže hudebním zpracování.[3] Holého hudba se nedochovala.[1]

Postavy

Maria Barbara Wäserová, první představitelka Henrietty ve Vlastenci na vsi, rytina Daniela Bergera z roku 1784

Postavy kusu

  • Pan von Biederstädt, plukovník
  • Henriette a Julie, jeho dcery
  • Pan von Treumund, jeho švagr
  • Pan von Hohenfels
  • Amtmann

Postavy divertissement

Děj opery

Bedřich Veliký, rytina od Daniela Chodowieckého z knihy Jeana-Gasparda Lavatera Essai sur la physiognomie, zmiňovaná v singspielu Vlastenec na vsi

Henriette a Julie, dcery plukovníka von Biederstädta (Julii ještě nebylo čtrnáct, Henriettě již ano), se připravují na slavnost, kterou jejich otec pořádá k narozeninám krále Bedřicha Velikého. Julie dokončuje svůj dar otci: obraz Bedřicha podle rytiny Daniela Chodowieckého, Henriette se učí oslavnou píseň na téhož panovníka, k níž text napsala sama, melodii však složil mladý pan von Hohenfels. Ten vyniká ve všech směrech – má mimo jiné schopnost komponovat jako Benda – a Henriette je do něj zamilovaná. Avšak její otec ho nenávidí, protože Hohenfelsův zesnulý otec v poslední válce krále zradil a pomáhal nepřátelům. Jeho syn je však vzorným pruským vlastencem, který po smrti otce opustil slibnou kariéru v slezském zemském kolegiu, aby povznesl zděděné panství. Strýc obou děvčat, pan von Treumund, se dovtípil Henriettiny náklonnosti a potají požádal Hohenfelse, aby zorganizoval dnešní divertissement před následným bálem. Přichází Hohenfels a vysvětluje Henriettě, že se o ni bude ucházet, ale pokud ho její otec odmítne, má se s tím smířit, protože o ni víc usilovat nebude. Pak hovoří o úlohách, které mají v divertissement hrát, a Julie za Henriettina melodramatického doprovodu přednáší úryvek z Lavaterových Fyziognomických fragmentů o postavě krále, který ji k obrazu inspiroval.

Přichází plukovník a Henrietta mu hraje slouhou píseň oslavující krále a vlast (Erfülle, Patriotenfreude). Plukovník děkuje a přijímá i Juliin dar, i když jí vytýká, že král na jejím obraze vypadá dobrotivěji než na předloze. Když se začne vyptávat, kdo napsal hudbu k Henriettině písni, dostaví se strýc Treumunda naznačuje plukovníkovi, že skladatel oné ódy by rád měl s Henriettou do roka dítě. Plukovník se dovtípí, kdo to je, a jeho mírný odpor je strýcovými argumenty a Henriettinými zkroušenými pohledy rychle zlomen. Svoluje tedy pod podmínkou, že zásnuby nezastíní pravý účel dnešní slavnosti, totiž oslavu panovníka.

Otevírají se dveře do sálu a začíná divertissement. V čele vojáků, kteří tančí okolo poprsí Bedřicha Velikého na vlasteneckém oltáři, přichází Génius Pruského státu a zpívá o hrdinském králi a jeho pošetilém nepříteli, kterého Bedřich vždy znovu porazil (tj. Habsburkům) (árie se sborem Noch geht mein König ohne Rast). Je přiváděna Nesvornost v okovech a bohyně Vítězství věnčí královu bustu bobkovým listem. Nato přicházejí múzy – Kleió s pergamenem a věncem, Erató s lyrou a Melpomené s tragickou larvou – doprovázené bohyněmi skládajícmi panovníkovi hold a zdobícími jeho oltář girlandami. Erató opěvuje vlasteneckou věrnost „nejlepšímu králi“ (árie Heil dem, der seinen König liebt), načež jedna z Grácií prozpěvuje slávu i korunnímu princi Bedřichu Vilémovi. Divertissement končí sborem a charakteristickým tancem všech postav.[6]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Údaj v některých encyklopediích z 2. poloviny 19. století – např. Opernhandbuch Hugo Reimanna, Dictionnaire des Opéras Félixe Clémenta a Pierre Larousse –, totiž že tento kus měl premiéru roku 1775 v Berlíně, není správný. Milan Poštolka v The New Grove Dictionary of Opera uvádí rok 1777.

Reference

  1. ↑ a b JAKUBCOVÁ, Alena. František Ondřej Holý. In: JAKUBCOVÁ, Alena. Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Praha: Divadelní ústav – Academia, 2007. Dostupné online. ISBN 978-80-200-1486-3, ISBN 978-80-7008-201-0. S. 249–251.
  2. ↑ POŠTOLKA, Milan. Holý, Ondřej František [Holly; Holli, Andreas Franz]. In: The New Grove Dictionary of Opera. London: Oxford University Press, 2001. Dostupné online. (anglicky) (omezený přístup)
  3. ↑ a b GANDAUR, Franz. Chronik des Königlichen Hof- und National-theaters in München. Zur Feier seines hundertjährigen Bestehens. München: T. Ackermann, 1878. 246 s. Dostupné online. S. 225. (německy) 
  4. ↑ a b Ueber das Wäsersche Theater zu Breslau. Litteratur- und Theater-Zeitung. 1778-04-18, roč. 1, čís. 16, s. 249. Dostupné online [cit. 2023-12-08]. (německy) 
  5. ↑ Fortgesetzte Nachrichten von der Wäserschen Gesellschaft zu Breslau. Litteratur- und Theater-Zeitung. 1779-04-10, roč. 2, čís. 15, s. 231. Dostupné online [cit. 2023-12-08]. (německy) 
  6. ↑ a b c d Podle libreta, viz Externí odkazy.
  7. ↑ Rezension: Schauspiele mit Gesang von Karl Emil Schubert. Litteratur- und Theater-Zeitung. 1779-08-07, roč. 2, čís. 32, s. 512. Dostupné online [cit. 2023-12-08]. (německy) 

Literatura

Externí odkazy

  • Libreto Vlastence na vsi 1, 2 v databázi Knihy Google (1779, v němčině)

Zdroj