Vlasta Oktábcová

Vlasta Oktábcová
Vlasta Oktábcová
Vlasta Oktábcová
Narození 20. března 1913
Nebužely
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 24. října 1942 (ve věku 29 let)
Mauthausen
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Choť Antonín Oktábec
Děti Jan Oktábec syn
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vlasta Oktábcová, rozená Černá (20. března 1913 Nebužely – 24. říjen 1942 Mauthausen), byla manželkou Antonína Oktábce, oba byli usmrceni v Mauthausenu za svou účast v odboji a za podporu parašutistů, kteří v období druhé světové války provedli atentát na Heydricha.

Vlasta porodila syna Jana 19. června 1942. Antonín byl zatčen 14. července 1942. Vlasta byla zatčena 31. srpna 1942 ve Staré Huti, předtím se skrývala v Nebuželích u Mělníka, odkud pocházela. Po věznění v pankrácké věznici, v Terezíně a v Mauthausenu byla na posledním jmenovaném místě 24. října 1942 usmrcena ranou do týla[1]

Syn Jan Oktábec

Syn Jan měl po otci blond vlasy a modré oči, byl tedy určen pro převýchovu do Německa. Příbuzným se prostřednictvím českého personálu podařilo Jana udržet až do konce války v Praze. Podle výpovědi Josefa Oktábce ho před odvozem do Německa zachránila spřízněná zdravotní sestra aplikací jakési injekce, která evokovala špatný zdravotní stav dítěte. V roce 1945 byl v útulku v Krči a mluvil jen německy. Jeho výchova byla svěřena rodině jeho strýce Josefa Oktábce, Antonínova bratra (narozen 23. 2. 1903). Jan se vyučil elektromechanikem a na vojenskou službu nastoupil do slovenského města Pezinok. Na Slovensku se oženil. Po rozvodu žil sám v bytě v Bratislavě, spáchal sebevraždu 27. června 1987, poté, co mu jeho bývalá manželka zničila vzpomínku na rodiče, panenku, kterou mu jeho matka vyrobila v Terezíně. Strýc Josef ho přežil o devět měsíců.

Odkazy

Reference

  1. ↑ KLIKA, Jiří Karel. Z historie. Nový směr zpravodaj obce Stará Huť. 2015, čís. říjen, s. 15. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-08-06.  Archivováno 6. 8. 2018 na Wayback Machine.

Související články

Externí odkazy

Zdroj