Vladimíra Fridrichová Kunešová

Vladimíra Fridrichová Kunešová
Narození 8. listopadu 1949 (74 let)
Louny
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnost česká
Vzdělání Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povolání výtvarnice, pedagožka
Manžel(ka) Vladimír Fridrich
Webová stránka http://www.kunesova.cz/
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Mirka Fridrichová Kunešová (* 8. listopadu 1949 Louny) je česká výtvarnice a pedagožka.

Životopis

Vyrůstala v Lounech, kde také absolvovala základní školu. Vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy obory výtvarná výchova – čeština. Byla profesorkou výtvarné výchovy na Střední pedagogické škole a na Gymnáziu v Prachaticích. Věnuje se výtvarné tvorbě – malbě obrazů, nástěnné malbě, kresbě a tvorbě tapiserií. V poslední době se soustřeďuje na restaurování a opravování malých sakrálních staveb ve městech i v krajině.

Zpočátku se svojí tvorbou zaměřovala hlavně na tapiserie a gobelíny pro reprezentativní prostory – v roce 1992 tapiserie Červená pro aulu ZŠ Nové Butovice, v roce 1994 tapiserie Prachatice pro malou zasedací síň bývalého Okresního úřadu v Prachaticích, v roce 1995 gobelín Kniha Job pro obřadní síň hradu Rabí, v roce 1996 tapiserie Strom života pro obřadní síň Města Strakonice, v roce 2002 tapiserie Vilém z Rožmberka pro sál Staré radnice Prachatice; v roce 2006 dva gobelíny Historie Sušice pro obřadní síň radnice Města Sušice. Vytvářela také výzdobu několika restaurací v Prachaticích – v roce 1990 sgrafito pro Šenk U růže, v roce 1991 freska pro restauraci Královská, v roce 1999 nástěnné a nástropní malby hotelu Koruna. Opakovaně vytvářela také výzdobu pro prachatickou nemocnici – v letech 2003 a 2011 pro dětské oddělení a v roce 2012 pro oddělení LDN.

Od roku 2000 se soustřeďuje především na malování obrazů a obrázků do kapliček a křížové cesty. První velkou prací tohoto typu byla rekonstrukce čtrnácti desek křížové cesty ve Lhenicích. V roce 2000 byla požádána o jejich opravu. Původní desky však byly silně poškozené a malba na nich natolik zničená, že byly patrny jen obrysové linie postav. Desky nebylo možno již použít, takže bylo třeba kresby sejmout a na nové plechové desky ošetřené již moderní technologií vytvořit nové, i když malované původní technologií malby ve vrstvách.[1] Vytvořila kopie původních obrazů Tomáše Peterky z roku 1928, ponechala na malbách i některé nesrovnalosti s perspektivou. V roce 2016 musela tyto své obrazy rekonstruovat, protože byly poškozeny povětrnostními vlivy.[2] Další křížovou cestou, pro niž zhotovila obrazy, byla v roce 2013 volarská křížová cesta. V roce 2011 byla městem Volary vybrána ve výběrovém řízení. Jednalo se o 12 obrazů olejomalbou na plechu s jednotným tvarem o rozměru 40 krát 60 centimetrů. Plechy se vyráběly v autodílně, kde i vypálili podkladovou barvu jak z lícové, tak z rubové strany kvůli dokonalé ochraně podkladového plechu proti povětrnostním vlivům. Na připravený plech se nanáší podkladový nátěr z akrylových barev. Termín předání a konečná instalace byly na konci června 2014.[3] V roce 2015 na přání obce Stožec zhotovila 14 obrazů pro křížovou cestu z Českých Žlebů ke Stožecké kapli.[4] Obrazy opět namalovala na kovové desky.[5] Malířka práci dokončila na podzim 2015 a na konci listopadu 2015 mohly být obrazy na křížovou cestu umístěny.[6] Trasa této křížové cesty však musela být podrobena procesu hodnocení vlivu na životní prostředí, ani v roce 2017 nebylo rozhodnuto o jejím otevření a obrazy byly uloženy na Obecním úřadě ve Stožci.[2]

Mezitím vytvořila obrazy pro celou řadu kaplí na Prachaticku a Českobudějovicku – v roce 2004 do kaple sv. Huberta ve Vodici, v roce 2010 do kapliček v Želnavě a do kapliček v Plástovicích, Sedlci a Lékařově Lhotě, v roce 2011 obraz svatého Karla Boromejského do kapličky v Dolních Nakvasovicích a obraz svatého Jakuba Většího do kapličky v Želnavě, v roce 2012 oltář svatováclavské kaple v Bušanovicích, v roce 2013 obrazy Nejsvětějšího srdce pro opravené kapličky v zaniklých Cudrovicích, v roce 2014 obraz Alberta Müllera pro kapličku ve Slunečné, v roce 2016 restaurování dvou obrazů sv. Jana Nepomuckého do kapliček v Sedlci a obraz tzv. Rindenmadonny pro Stožeckou kapli.

K zajímavým dílům patří také restaurování obrazu Stožecké Madony, kterým se zabývala v roce 2012 a její Cyklus obrazů zaniklých kostelů Šumavy z roku 2014.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Na návštěvě u Mgr. Mirky Fridrichové Kunešové. Sv. Jan Prachatický. Roč. 2012-2013, čís. 10. Dostupné online. 
  2. ↑ a b ŠTĚPÁNEK, Radek. Její obrazy zdobí kaple i kapličky na celém Prachaticku. 5plus2.cz [online]. 2017-04-28. Dostupné online. 
  3. ↑ FUCHS, Miroslav. Křížová cesta je pro každého výtvarníka velkou výzvou. prachaticky.denik.cz [online]. 2014-07-01. Dostupné online. 
  4. ↑ DAVID, Radek. Nová křížová cesta ke Stožecké kapli. Šumavské noviny [online]. 12.4.2015 [cit. 2017-08-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-08-12. 
  5. ↑ MALINA, Václav. Ke kapli nad Stožcem po letech znovu povede křížová cesta. rozhlas.cz [online]. 4.6.2015. Dostupné online. 
  6. ↑ red. Nová křížová cesta ke Stožecké kapli. vimperk.eu [online]. 6.11.2015. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj