Vladimír Matula
| Vladimír Matula | |
|---|---|
| Poslanec Ústavodárného NS | |
|
Ve funkci: 1946 – 1947 | |
| Předseda národního výboru Brno | |
|
Ve funkci: 26. duben 1945 – 25. červenec 1946 | |
| Předchůdce | Oskar Judex (vlád. komisař) |
| Nástupce | Josef Podsedník |
|
Ve funkci: 6. duben 1948 – 10. leden 1949 | |
| Předchůdce | Josef Podsedník |
| Nástupce | Bohumil Ubr |
|
Ve funkci: 1. srpen 1952 – 31. květen 1954 | |
| Předchůdce | Bohumil Ubr |
| Nástupce | Josef Kalášek |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | KSČ |
| Narození |
13. února 1894 Míškovice  Rakousko-Uhersko
|
| Úmrtí |
8. října 1975 (ve věku 81 let) Brno  Československo
|
| Choť | Štěpánka Matulová Marta Matulová (Halířová) |
| Děti | Olga Matulová |
| Profese | politik |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Vladimír Matula (13. února 1894 Míškovice – 8. října 1975 Brno[1]) byl český a československý politik Komunistické strany Československa, poválečný komunální politik v Brně, poslanec Ústavodárného Národního shromáždění a diplomat.
Biografie
V roce 1914 složil maturitu na II. české reálce v Brně, za první světové války byl vojensky nasazen. Po válce byl posluchačem České vysoké školy technické v Brně. Z finančních důvodů ovšem studia nedokončil. Absolvoval státní zkoušku ze státní účtovědy. Od května 1919 působil jako městský úředník v Brně, v letech 1919–1923 na školském úřadu, v roce 1923 na živnostenském referátu, v letech 1923–1926 na úřadu pro obecní dávky, v letech 1926–1928 na úřadu pro obratovou a přepychovou daň, v roce 1928 v městské účtárně a v období let 1928–1939 na úřadu sociální péče. Angažoval se politicky v KSČ. Od dubna do června 1937 ho Svaz přátel SSSR vyslal na studijní dovolenou do Sovětského svazu, kde studoval sociální politiku pro mládež. Okamžitě po německé okupaci byl k 16. březnu 1939 přeložen do brněnského chorobince v Bohunicích. Dne 1. září 1939 byl v rámci Akce Albrecht I. zatčen a vězněn na Špilberku a později v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald, kde zůstal do dubna 1941. V říjnu 1942 ho vyslýchalo brněnské gestapo kvůli článku o mládeži v Sovětském svazu, který napsal v roce 1938 pro Obecní věstník města Brna. K 1. lednu 1943 byl z politických důvodů penzionován.[2]
Po osvobození se vrátil do komunální politiky. Od dubna 1945 působil jako vrchní administrativní tajemník a v letech 1945–1948 vrchní administrativní ředitel. V období duben 1945 – červenec 1946 a znovu od dubna 1948 do ledna 1949 byl předsedou Ústředního národního výboru města Brna (tedy současnou terminologií primátorem Brna). Mezitím v letech 1946–1948 zastával post 1. náměstka předsedy Ústředního národního výboru. Jako představitel Brna se zasloužil o odstraňování válečných škod a obnovu města. Prosazoval humánní zacházení s brněnskými Němci. V den, kdy došlo k takzvanému brněnskému pochodu smrti, byl služebně v Praze a po návratu do Brna osobně odjel do Pohořelic, odkud přivezl některé německé občany zpět do Brna. V dobovém tisku byl za to napadán, že nadržuje Němcům.[2]
V parlamentních volbách v roce 1946 byl zvolen poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za KSČ. Mandát zastával do června 1947, kdy rezignoval a místo něj nastoupil Ferdinand Stopka.[3]
Později působil i ve státní správě. V letech 1949–1952 byl úředníkem na Ministerstvu zahraničních věcí a v období let 1949–1951 mimořádným vyslancem a zplnomocněným ministrem Československa v Dánsku. Zastával vysoké stranické posty. V roce 1952 působil na krajském sekretariátu KSČ v Brně jako vedoucí státní administrativy a od srpna 1952 do května 1954 opět (již potřetí) jako předseda Ústředního národního výboru města Brna.[2]
Odkazy
Reference
- ↑ Vladimír Matula [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-12]. Dostupné online.
- ↑ a b c Vladimír Matula [online]. encyklopedie.brna.cz [cit. 2012-01-12]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-29.
Externí odkazy
