Vladimír Bergauer

Doc. Vladimír Bergauer
Narození 18. září 1898
Písek Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 24. října 1942
Koncentrační tábor Mauthausen
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Příčina úmrtí popraven zastřelením
Národnost česká
Vzdělání vysokoškolské
Alma mater Lékařská fakulta Univerzity Karlovy
Nábož. vyznání Římskokatolická církev, Martinismus
Choť Ing. Markéta Kňourková
Rodiče Julius a Marie Bergauerovi
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pamětní deska Markéty a Vladimíra Bergauerových (Praha - Vinohrady, Italská 7)

Doc. Vladimír Bergauer (18. září 1898 Písek[1] – 24. října 1942 Koncentrační tábor Mauthausen) byl český lékař, vědec a odbojář z období druhé světové války popravený nacisty.

Život

Civilní život

Vladimír Bergauer se narodil 18. září 1898 v Písku do vážené měšťanské rodiny lékárníka Julia Bergauera a jeho ženy Marie. Pokřtěn byl jmény Vladimír František Václav. V roce 1917 maturoval na píseckém gymnáziu a poté studoval na lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Již zde kariérně rostl, od roku 1919 byl demonstrátorem jejího biologického ústavu a od roku 1921 asistentem, nejprve výpomocným a posléze řádným. Titul MUDr. získal v roce 1923, docenturu v oboru obecné biologie v roce 1928. Mezi rokem 1934 a uzavřením nacisty v roce 1941 působil jako ředitel Československého ústavu pro národní eugeniku. Jako vědec se zabýval příčinami stárnutí a naopak dlouhověkosti z fyzikálněchemického hlediska, terapeutickými účinky růstového hormonu, sexuologickými problémy, dědičností, eugenikou, chemismem živé hmoty a dalšími biologickými tématy. Publikoval monografie, byl generálním tajemníkem Československé eugenické společnosti a členem eugenické komise Masarykovy akademie práce. Byl zapojen v Obrodném hnutí československého studentstva, v jehož stavebním družstvu pracovala i jeho manželka Markéta, inženýrka, rozená Kňourková (1904-1942), s níž byl oddán 7. července 1927. Před svou smrtí pracoval na studiích o dvojčatech a psychologii prostitutek, nedokončená díla byla zabavena gestapem a zničena.

Protinacistický odboj

Po německé okupaci se manželé Bergauerovi zapojili do protinacistického odboje a to tím, že ve svém bytě ukrývali uprchlého britského majora Ronalda Littledala, který se k nim přemístil od Zdenky Pakové. Vladimír Bergauer s pomocí svých přátel zorganizoval jeho útěk do Švýcarska, který se ale nezdařil a Littledale po zadržení prozradil jména svých ukrývatelů. Manželé Bergauerovi jakož i Zdenka Paková byli 30. června 1942 zatčeni gestapem, uvězněni v terezínské malé pevnosti, stanným soudem odsouzeni k trestu smrti a 24. října 1942 v koncentračním táboře Mauthausen popraveni ranou do týla při fingované zdravotní prohlídce.

Posmrtná ocenění

  • Vladimír Bergauer byl 14. 7. 1948 byl jmenován mimořádným profesorem Univerzity Karlovy in memoriam s účinností od 1. 5. 1942.
  • V místě bydliště v Italské ulici čp. 615/7 v Praze byla manželům Bergauerovým odhalena pamětní deska.[2]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Pamětní deska manželů Bergauerových na stránkách Encyklopedie Prahy 2

Externí odkazy

Zdroj