Vittorio Emanuele Orlando

Vittorio Emanuele Orlando
předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu italského království
Ve funkci:
1. prosince 1919 – 25. června 1920
Panovník Viktor Emanuel III.
Předchůdce Giuseppe Marcora
Nástupce Enrico De Nicola
23. premiér Itálie
Ve funkci:
30. října 1917 – 23. června 1919
Předchůdce Paolo Boselli
Nástupce Francesco Saverio Nitti
ministr vnitra Itálie
Ve funkci:
18. června 1916 – 23. června 1919
Předseda vlády Paolo Boselli (do 30. října 1917)
Vittorio Emanuele Orlando
Předchůdce Antonio Salandra
Nástupce Francesco Saverio Nitti
poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu italského království
Ve funkci:
5. dubna 1897 – 21. ledna 1929
poslanec Ústavodárného shromáždění italské republiky
Ve funkci:
2. června 1946 – 31. ledna 1948
senátor Parlamentu italské republiky
Ve funkci:
8. května 1948 – 1. prosince 1952
Stranická příslušnost
Členství Liberální strana Itálie

Rodné jméno Vittorio Emanuele Orlando
Narození 9. května 1860
Palermo
Úmrtí 1. prosince 1952
Řím
Alma mater Palermská univerzita
Profese politik, profesor, diplomat, právník a vysokoškolský učitel
Ocenění velkokříž Řádu Alfonse XII. (1924)
Řád sv. Mauricia a sv. Lazara
Řád Zvěstování
Řád italské koruny
Podpis Vittorio Emanuele Orlando, podpis
Commons Vittorio Emanuele Orlando
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vittorio Emanuele Orlando (19. května 1860 Palermo1. prosince 1952 Řím) byl italský diplomat a politik.

Biografie

Orlando (druhý zleva) na Pařížské mírové konferenci, společně s (zleva) Davidem Lloydem Georgem, Georgesem Clemenceauem a Woodrowem Wilsonem

V roce 1897 byl zvolen do italského parlamentu za obvod Partinico, který zastupoval až do roku 1925. Jednalo se o profesora práv a autora více než sto prací týkajících se právních záležitostí.

Premiérem se stal v roce 1917, po pádu stávající italské vlády v důsledku katastrofické porážky italské armády u Caporetta. Od února 1918 podporoval tvorbu československých legií a 21. dubna 1918 uzavřel dohodu s Milanem Rastislavem Štefánikem "o zřízení samostatného čs. vojska v Itálii. [1]Jako italský premiér vedl italskou delegaci na Pařížské mírové konferenci po skončení první světové války. Na konferenci byl znám svým teatrálním vystupováním (David Lloyd George mu udělil přezdívku „plačka“).

Po nástupu Mussoliniho k moci jej zpočátku podporoval, ale v roce 1925 se z politiky stáhnul. Podporoval však italskou invazi do Etiopie. Do politiky se vrátil až v roce 1944.

Po celou dobu své politické kariéry byl spojen s mafií. V roce 1952 zemřel v Římě.

Odkazy

Reference

  1. PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, str.12 - 18, 19 - 25, 140 - 148, 149

Externí odkazy

Zdroj