Vincenc Prousek

Vincenc Prousek
Vincenc Prousek r. 1883
Vincenc Prousek r. 1883
Narození 13. prosince 1823
Liteň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 25. října 1900 (ve věku 76 let)
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povolání pedagog, spisovatel, novinář a učitel
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vincenc Prousek (13. prosince 1823 Liteň[1]25. října 1900 Vídeň), uváděný i jako Čenek Prausek, popřípadě Vincenz Prausek, byl český a rakouský státní úředník, novinář a školský reformátor. Roku 1848 přispěl k poklidnému průběhu revolučních událostí na Malé Straně. V letech 1855-1883 působil na školských úřadech ve Slezsku, na Moravě a ve Vídni; usiloval o zlepšení úrovně vzdělání využíváním vhodných pomůcek, pořádáním učitelských porad a dozorem; prosazoval názorné vyučování a výuku v mateřském jazyce. Pro politické neshody byl několikrát přesouván a nakonec propuštěn ze státní služby; poslední léta věnoval české škole Komenského ve Vídni. Působil i jako novinář (r. 1849 redigoval Pražské noviny, ve Vídni pak určitou dobu časopis Tribüne) a psal odborné texty v němčině i češtině. Byl vyznamenán několika zahraničními řády a čestným občanstvím v řadě českých, moravských a dolnorakouských obcí.

Život

Narodil se 13. prosince 1823 v Litni u Berouna. Studoval v Praze a Písku. Roku 1840 byl přijat na pražskou právnickou fakultu. Během studií si přivydělával jako soukromý vychovatel v rodině rytíře z Pergenthalu a přispíval do novin. Studia dokončil roku 1847 a nastoupil do prvního zaměstnání u zeměpanského úřadu.[2]

V roce 1848 využil důvěry, kterou vůči němu měla malostranská chudina, k uklidňování revoluční situace. Kde to vyžadovala nutnost ochrany majetku, nechal rozestavit stráže, ale především zajistil sbírku mezi bohatšími měšťany, z níž se po 13 dní denně dodávalo 1200 bochníků chleba chudým. Podařilo se mu tak zabránit hrubým a násilným akcím. Účastnil se také politických jednání, například s generály Windischgrätzem a Khevenhüllerem. Jako ocenění svých zásluh získal místo konceptního praktikanta na místodržitelství. Stal se členem komise pro české úřední názvosloví a seznamoval místodržitele barona Mecséryho o českých národních snahách. V roce 1849 byl rovněž jmenován redaktorem Pražských novin.[2]

Po vyhlášení stavu obležení opustil redaktorské místo a byl (r. 1850) jmenován politickým komisařem v Karlíně. O pět let později byl jmenován krajským komisařem a krátce poté povolán do ministerstva vnitra, kde se začal věnovat školským otázkám. Školství bylo v té době na špatné úrovni, učitelé často neznali mateřský jazyk svých žáků, zacházeli s nimi surově a mnohdy je fyzicky trestali. Ve Slezsku, kde byl jmenován školským radou, byly poměry ještě horší než v Čechách.[2]

Prousek začal s reformami, které měly odstranit nejškodlivější důsledky tehdejší organizace. Usiloval o využívání vhodných pomůcek, organizoval porady učitelů a zajišťoval dozor. Učitele vedl k názorné výuce. Snažil se, aby se věnovala péče češtině, mateřskému jazyku žáků. Vedl učitele k řádné přípravě a pořádal konference, na nichž je pobízel k zavádění pokrokových metod. Na školách se pod jeho vedením začaly vyučovat nové předměty, jako do té doby podceňovaný dějepis, zeměpis a přírodopis. Místo diktování předepisoval učebnice. K vzdělání učitelů přispěl i jím vydávaný Schlesischer Schulkalender, kam přispívali mimo jiné Jan Lepař a Kuneš Kunz a některé články vyšly i v češtině.[2]

Roku 1861 přesídlil jako školský rada do Brna, kde pokračoval ve své činnosti. Pro vídeňskou vládu v té době také organizoval účast na výstavě učebních pomůcek v Londýně a Paříži.[2]

Postupem času se kvůli svému smýšlení dostal do nepřízně nadřízených. Když nepodpořil Schmerlingovu vládu, byl přesazen do Vídně k místodržitelství, kde se stal předsedou komise k přepracování německých čítanek a mluvnic a členem výboru pro pařížskou výstavu. I zde pokračoval v návrzích školských reforem, za což získal uznání v podobě čestného členství v téměř všech dolnorakouských učitelských jednotách.[2]

K dalšímu politickému konfliktu došlo v letech 1876-78, kdy předseda vlády Karl von Stremayr usiloval o jeho penzionování, ale Prousek si svou pozici prozatím udržel. Když ale spolek Komenský začal vyvíjet úsilí k založení české školy ve Vídni, byl Prousek přeložen zpět do Brna, aby tento spolek nemohl podporovat v zemské školní radě. Roku 1883 pak sám podal žádost o propuštění, protože mu nebyl přidělen žádný obor působnosti.[2]

Po propuštění ze státních služeb se vrátil do Vídně jako dozorce české školy Komenského a zasloužil se o její rozvoj. Podporoval také další snahy vídeňských Čechů.[3] Po smrti Skrejšovského redigoval rovněž určitou dobu jeho časopis Tribüne.[4]

Za své úsilí byl vyznamenán řádem italské koruny, ruským řádem sv. Anny a dánským řádem Danebrogským. Stal se čestným občanem řady obcí v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a Dolním Rakousku.[2]

Zemřel 25. října 1900 ve Vídni.[3]

Dílo

Byl autorem řady pedagogických prací v němčině i češtině, např.:[5]

  • Gebrauchs-Anweisung für die Buchstaben-Täfelchen beim ersten Unterrichte im Lesen (1855), česky jako Poučení kterak se má užívati deštiček s písmeny při prvním vyučování v čtení (1859)
  • Über die verwendbarsten Lehrmittel zum ersten Unterrichte im Rechnen, nebst Andeutungen über die Anwendung derselben, česky jako Stručné pojednání o učivu k počátkovému vyučování v počtech mimo naznačení, jak ho lze upotřebiti (oboje 1864)
  • Ein Bild aus dem Schulleben (1865)
  • O sedadlech ve školách (1886)

V historických zdrojích se někdy podoba jeho jména liší; byl uváděn např. jako Čenek Prausek [6] nebo v německých zdrojích Vincenz Prausek.[7] Novodobé databáze dávají zpravidla přednost jménu Čeněk Prousek.[8]

Odkazy

Reference

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. a b c d e f g h LEPAŘ, Bohuš Pavel. Vincenc Prousek. Světozor. 1883-03-30, roč. 17, čís. 14, s. 162. Dostupné online [cit. 2014-11-09]. 
  3. a b Z Vídně. Národní listy. 1900-10-26, roč. 40, čís. 296, s. 2. Dostupné online [cit. 2014-11-09]. 
  4. Prausek (Prousek) Vincenc. In: OTTO, Jan. Ottův slovník naučný. Praha: J. Otto, 1903. Dostupné online. Svazek 20. S. 546–547.
  5. Podle seznamu prací v NK ČR
  6. Viz např. titulní stranu Pražských novin ze 4. dubna 1849, dostupné online
  7. Viz např. katalogový záznam jeho díla Über den Lautier-, den Schreiblese- und den Buchstabier-Unterricht : nebst einer Anleitung zum Gebrauche der Buchstabentäfelchen und des Setzkastens
  8. Viz např. kartotéku Jaroslava Kunce Archivováno 29. 7. 2020 na Wayback Machine., z níž čerpá autoritní záznam v NK ČR.

Externí odkazy

Zdroj