Vincenc Desenský

Vincenc Desenský
Vincenc Desenský (1923)
Vincenc Desenský (1923)
Jiná jména Čeněk
Narození 18. duben 1892
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 6. březen 1973
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnost česká
Vzdělání gymnasium ve Strakově akademii
Povolání ředitel reprezentace Walter (1919), vrchní kontrolor ASAP, vrchní inspektor Škoda
Zaměstnavatelé A.S. Walter Jinonice, Škoda Plzeň a ASAP Mladá Boleslav
Znám jako motocyklový a automobilový závodník
Choť Anna roz. Melicharová
Děti 0
Rodiče Vincenc Desenský (hotelier) a Eleonara roz. Havránková
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vincenc Desenský (18. dubna 1892 Praha- 6. března 1973 Praha) byl československý motocyklový a automobilový závodník. Závodil na motocyklech NSU a Frera, na automobilech Walter a Bugatti. Jako pilot a sportovní komisař se účastnil i leteckých závodů pořádaných Aeroklubem RČS. Jako sportovní komisař působil i v Autoklubu RČs.[1]

Životopis

Narodil se v Praze, v rodině pražského hoteliéra Vincence Desenského (též uváděný jako Čeněk Desenský) a Eleonory roz. Havránkové. Jeho otec mimo hotelu Monopol v Praze v Havlíčkově ulici u nádraží C.K. státní dráhy (dnes Masarykovo) měl i hotel v Karlových Varech. Byl členem Spolku pražských sklepníků a markérů.[2] Byl i členem Spolku ku povznesení návštěvy cizinců v Praze a okolí.[3]

Výlet motocyklem na Sněžku 1921 (zleva Mařík, Desenský, Schreier, Jiřínský)

Mladý VIncenc školní léta strávil ve Strakově akademii (česko-německé gymnázium). Již za studentských let byl všestranným sportovcem, hrál tenis, závodil na koni, na lyžích a později ve skijöringu. Od mládí projevoval zájem o motorová vozidla a závodění na nich. V roce 1909 si pořídil motocykl, dvouválcový Laurin & Klement, typ CCD o zdvihovém objemu 615 cm³ a výkonu 3,2 kW/4k. Jako držitel automobilu Ford T byl uváděn pod č. 694 v almanachu pražských automobilistů již v sezoně 1912/1913. Na podzim 1913 v závodě motorek na dobříšské silnici mezi 19. a 23. km (Jíloviště-Řídká), přestože při závodě 26. října 1913 panovala silná mlha, zvítězil v motocyklech do 450 cm³ (II: kat.) Desenský na NSU.[4] Na motocyklu NSU se 5. dubna 1914 úspěšně zúčastnil závodu do vrchu Zbraslav-Jíloviště. V závodě startovalo 15 motocyklů, 3 tříkolky, 5 cyclecarů a 20 automobilů. Desenský zvítězil s dvouválcovým motorem o výkonu 3 HP ve třídě do 350 cm³ zdvihového objemu (vrtání ø 58 mm a zdvih 75 mm) a dosáhl času 5:53,8 min.[5] Tento stroj dosahoval maximální rychlosti 85 km/h. Na tomto motocyklu Desenský ve 4 dnech vykonal cestu z Londýna do Prahy bez nejmenšího defektu.[1] V den sarajevského atentátu (28. června 1914) zvítězil Desenský v kategorii motocyklů do 500 cm³ v 1. ročníku závodu Lochotín-Třemošná (6,1 km) a na stroji NSU dosáhl času 8:55,3 min.[6]

Team Frera, zleva Vincenc Desenský, Dietz, Gut (Zbraslav 1921)

Za první světové války narukoval jako jednoroční dobrovolník k jezdectvu. Pro svou znalost motorů absolvoval letecký výcvik a stal se vojenským pilotem v Rakousko-uherském letectvu. Účastnil se několika bojů, při jednom z nich byl sestřelen, ale přežil. Podporučík Desenský byl koncem války pobočníkem a řidičem pozdějšího gen. Rudolfa Holeky, který tehdy řídil přesun z Itálie do Prahy.[7] Po skončení války spoluzakládal jako důstojník československého letectva pražské letiště ve Kbelích. Byl veden jako důstojník vzduchoplavectva, nadporučík v záloze. Od 1. ledna 1922 byl povýšen a uváděn jako kapitán letectva v záloze.[8] V roce 1923 byl jmenován jako činovník při leteckém rychlostním závodu O cenu presidenta republiky, který se konal 17. června 1923 za pořadatelství Svazu čs. pilotů a pod záštitou Aeroklubu RČs. Zastával při závodu trojí funkci, jako sportovní komisař, jako člen technické komise a konečně jako člen soudcovského sboru.[9] Členem sportovní komise aeroklubu byl až do roku 1929.[10] K 1. lednu 1933 byl povýšen na štábního kapitána letectva v záloze a byl veden u leteckého pluku č. 6.[11]

Desenský se s motocyklem Čas zúčastnil dovednostní soutěže konané v průběhu konání XIII. mezinárodní výstavy automobilů v Praze. Na pražském výstavišti se jednalo o bodovaný závod na 150 m s jízdou mezi lahvemi, přes kládu a pod lanem. Vincenc Desenský obsadil 2. místo za ing.C. Jiřím Rechzieglem na Scooteru Čas.[12]

Tenisový kroužek pražské odbočky Svazu důstojnictva sehrál 12. srpna 1923 „interklubovní match“ s LTK Houšťka, ve kterém zvítězil 9:3. Za vítěze nastoupil ve dvouhře i čtyřhře Vincenc Desenský.[13] Na všesportovním stadionu na Letné se v neděli 13. ledna 1924 uskutečnily závody v novém sportu, ve skijöringu. V závodě na 2000 m zvítězili Vincenc Desenský (za koněm Aszonyság), Emerich Rath a Rud. Krňoul.[14] Klusáckých závodů se zúčastnili i další známé sportovní osobnosti Miloš Bondy, bratři Augustin a Karel Šulcovi (BSA), ing. Rechziegel (Česká automobilová společnost) atd.[15]

Desenský se oženil s Annou, roz. Melicharovou (22. července 1897 - 3. července 1980). Ta již v té době měla dceru Dagmar z prvního manželství s ing. Františkem Barvitiem (rozvedli se v roce 1925). V listopadu 1930 se p. ředitel Desenský s chotí zúčastnili jízdy koňmo "Huberta" pražské korouhve Jana Jiskry z Brandýsa. Lovecké fanfáry, které zahrála hudba Národní gardy, byly zvlášť pro tuto jízdu komponovány skladatelem Emilem Štolcem, kapelníkem Národní gardy.[16]

Závody ve skijöringu v Praze na Letné, zleva vítězové na 2000 m Desenský, Rath a Krňoul (1924)

J. Walter a spol., Autoklub a Aeroklub RČs.

Po návratu do civilu pracoval u firmy J. Walter a spol. v Jinonicích jako ředitel reprezentace v Praze a v Karlových Varech. Byl jedním ze zakládajících členů Autoklubu Republiky Československé, byl členem Českého aviatického klubu (později ARČs, člen a místopředseda sportovní komise 1921-1929) a Čs. vzduchoplavecké sportovní komise. V dubnu 1920 na mimořádné valné hromadě stal členem jeho výboru a působil jako sportovní komisař.[17] V autoklubu zprvu „funkcionařil“, např. jako u přejímky vozů závodu automobilů 5. září 1920 v Karlových Varech[18] Počátkem roku 1921 byl kooptován do jeho sportovní komise.

Od roku 1921 se zúčastňoval závodu na motocyklech i výprav „odvážných sportovců“ na motocyklech. Na 5. ročníku závodu Zbraslav-Jíloviště byl členem teamu Frera (Desenský-Dietz-Gut). V tomto závodě v kategorii do 500 cm³ Desenský zvítězil v čase 4:54,8 min.[19] Pod vedením ing. Františka Maříka (zástupce fy. Indian) podnikli 15. července 1921 výpravu motocyklem na Sněžku. Ing. Mařík měl Indian Powerplus 9HP, J. Schreier a E. Jiřinský Indian Scout 4,5 HP a V. Desenský 4,5 HP Humbera.[20]

Jako kontrolor byl přítomen Mezinárodní soutěže spolehlivosti Československem, která se uskutečnila od 25. do 31. července 1921. V každém soutěžním voze musel být po celou dobu soutěže kontrolor, člen sportovní komise AKRČs. O 2 roky později na III. Mezinárodní soutěži spolehlivosti cestovních automobilů Československem 1923 byl měřičem časů při zkouškách výkonnosti. Členem sportovní komise AKRČs. byl v letech 1921-1929. Za svou činnost v AKRČs. dostal bronzovou plaketu k 25. výročí trvání Autoklubu Republiky československé (1904-1929).[1]

Závodní činnost ve 20. létech 20. století

Vincenc Desenský při startu na Zbraslavském náměstí s vozem Walter WIZ (1923)

V roce 1923 začal jako zaměstnanec továrny Walter závodit na automobilech. V 6. ročníku závodu automobilů do vrchu Zbraslav-Jíloviště 29. dubna 1923 zvítězil na voze Walter WIZ v třídě cestovních automobilů do 1,75 l zdvihového objemu a dosáhl rekordního času 4:10,8 min.[21] Ukázal svým výkonem, že stejně bravurně ovládá volant automobilu jako dříve řídítka motorového kola. Překonal loňský rekord Jindřicha Knappa v této třídě o více než půl minuty. V cestovních vozech obsadil Desenský celkově 3. místo a v klasifikaci dle výkonnostní formule obsadil 2. místo. Za svůj výkon - nejlepší čas tuzemského vozidla - obdržel bronzovou plaketu.[22][23] Licenci závodního jezdce mu byla však přiznána až na zasedání sportovní komise AKRČs. v červnu 1923. Celkem tuto licenci obdrželo 82 pánů.[24]

Automobilové závody do vrchu Panorama (Internationale Bergrennen Karlsbad, 1. ročník) uspořádal dne 22. července 1923 Egerländer Automobil Club (E.A.C.) v Karlových Varech na trati 2,2 km dlouhé s průměrným stoupáním 5 %, největší pak 11 %. V kategorii do 1750 cm³ skvělého úspěchu dobyl Vincenc Desenský na voze Walter WIZ, na němž debutoval při závodech Zbraslav-Jíloviště. Jeho čas 2:26,9 min, jímž překonal celou řadu konkurentů v kategoriích silnějších vozů, je vskutku skvělý a ukazuje, jak mistrně ovládá Desenský volant svého malého Waltra. Desenský ve své kategorii měl nejpočetnější konkurenci, přesto dovedl v průměrné rychlosti 54 km/h s převahou zvítězit,[25] za což obdržel Čestnou cenu pořádajícího E. A. C. (stříbrná kazeta) bronzovou plaketou s vloženým smaltovaným emblémem Egerlander Automobil-Club Karlsbad. Ve třídě cestovních automobilů obsadil Desenský celkově 3. místo, když vítězem se stal Urban-Emmerich (Austro-Daimler) před Oldřichem Kinským na Steyeru.[26]

Vincenc Desenský dále zvítězil 30. září v III. ročníku mezinárodního závodu do vrchu Schöber/Stožec (Schöberbergrennen), který uspořádal Severočeský klub motoristů/Nordböhmischer Kraftfahrerbund (délka 4 km, max. stoupání 12 %) v Lužických horách nedaleko Rumburku. Psalo se, že neobyčejně pozoruhodný byl výkon Desenského, který na cestovním voze Walter WIZ do 1750 cm³ projel závodní trať v krásném čase 3:03,1 min a obsadil v celkovém pořadí cestovních automobilů 2. místo za Sponerem na Steyru. Nejenže hravě vyhrál svoji kategorii, nýbrž i o 20 vteřin porazil vítěze vyšší kategorie do 2,75 l (o celých 1000 cm³ silnější). Od pořadatele získal bronzovou plaketu.[27] V rychlostním závodě do vrchu „Andělské schody“ u Dobříše uspořádaném 7. října Klubem cyklistů a motocyklistů Praha 1883 jel V. Desenský na závodním Waltru 1,5 l mimo soutěž a dosáhl času 37,7 vt., což představovalo průměrnou rychlost téměř 105 km/h.[28]

Vincenc Desenský, Walter WIZ, Panorama Karlovy Vary (1923)

V roce 1924 krátká, leč úspěšná kariéra závodního jezdce Desenského vrcholí. V roce 1924 v závodě do vrchu Zbraslav - Jíloviště (VIII. ročník, 20. dubna, 30 tis. diváků) v kategorii cestovních vozů do 2200 cm³ byl Vincenc Desenský (Walter WIZI) na 2. místě v čase 3:44,2 min. za Čeňkem Junkem na Bugatti. V cestovních automobilech bez rozdílu objemu obsadil V. Desenský celkově 3.-4. místo. V klasifikaci dle formule výkonnosti zvítězil Rudolf Caracciola na Mercedesu před Junkem na Bugatti a Desenským na Waltru. Získal medaili z pozlaceného kovu.[29]

V závodě do vrchu Panorama u Karlových Varů (20. července, Egerländer Automobil-Club K. Vary, délka trati 2,2 km) opět ve třídě cestovních vozů do 2200 cm³ zvítězil Desenský na Waltru WIZI, když se mu podařilo porazit Čeňka Junka na Bugatti a oplatit mu tak porážku ze Zbraslavi. Pravdou ovšem je, že Junek byl penalizován za dvousedadlovou karoserii svého cestovního Bugatti. Desenský zvítězil vzdor tomu, že jel poslední třetinu trati s nejostřejšími zatáčkami na poloprázdné levé zadní gumě, čímž vůz nejen ztratil na rychlosti, ale i v zatáčkách prováděl pěkný tanec, jak trefně připomínají Národní listy. V celkové klasifikaci cestovních automobilů bez rozdílu objemu obsadil Desenský 2. místo za Szolnayem na Mercedesu (28/95 HP, 7280 cm³), který docílil lepšího času jen o 1,2 vt. Za svůj výkon dostal pozlacenou plaketu s vloženým smaltovaným emblém Egerlander Automobil-Club Karlsbad. V tomto závodě zaznamenala firma Walter ještě jedno vítězství, Bohumil Turek na motocyklu Walter M 922 vyhrál kategorii motocyklů přes 500 cm³.[30]

Od roku 1925 se továrna Walter přestala oficiálně sportovních a závodních podniků zúčastňovat. Tím se vlastně uzavřela závodní kariéra Vincence Desenského. Možná i toto bylo důvodem jeho odchodu do Plzně do Škodovky.

Škoda Plzeň a ASAP Mladá Boleslav

Po přechodu do pražského ředitelství Škodových závodů byl postupně disponentem v Praze, šéfem konečné kontroly v ASAP Mladá Boleslav a poté opět v Praze jako odborník pro komisionelní řízení, jako vrchní inspektor na generálním ředitelství Akc. spol. dř. Škodovy závody, Praha II., Jungmannova 29 (Palác Škoda).[1]

Dravá politika Škody Plzeň byla zaměřena i na získání československých továren. V roce 1925 převzala automobilku Laurin & Klement v Mladé Boleslavi (zprvu pobočný závod, od roku 1930 Akciová společnost pro automobilní průmysl, ASAP). V roce 1928 bylo dokončeno převzetí pražské letecké továrny Avia, Miloš Bondy a spol. Koncernu patřily i rudné doly, hnědouhelné doly v oblasti Mostecka či elektrárny, a disponoval širokými obchodními vazbami v zahraničí.

Je známou skutečností, že se koncem 20. a počátkem 30. let ASAP Mladá Boleslav, potažmo její vlastník Škoda Plzeň (Akciová společnost, dříve Škodovy závody v Plzni) snažila převzít i výrobce automobilů a leteckých motorů společnost Walter z pražských Jinonic. Rodina Kumperů (Vítězslav Kumpera se syny Antonínem a Vítězslavem ml.) však svoje vlastnictví uhájila. Nicméně škodovka úspěšně a trvale luxovala technické útvary waltrovky. Již v roce 1923 přetáhla konstruktéra ing. Josefa Plocka (1923-1928 Plzeň, 1928-1931 Mladá Boleslav), v roce 1924 konstruktéra ing. Vladimíra Matouše (podílel se na konstrukci motoru Walter NZ-60, v Plzni konstruktérem 1924-28, od roku 1928 vedoucí konstrukční kanceláře v ASAP a od roku 1936 místoředitelem v Ml. Boleslavi), v roce 1927 konstruktéra a ředitele ing. Jana Nováka (vrchní a technický ředitel Walter 1920-27, od r. 1927 vedoucí ředitel v Mladé Boleslavi), v roce 1931 ing. Josefa Zubatého (konstruktér ve waltrovce 1916-1920, po návratu z USA v Avii 1932-1934, v Plzni 1934-1948). V polovině 20. let se k nim přiřadil i závodník a obchodník Vincenc Desenský.

Vzpomínky

V roce 2004 uspořádalo Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze (UPM) výstavu o vztahu mezi sportem a módou. V Obecním domě přehlídka zdokumentovala, jak sportovní oblečení přispělo k rozvoji módy obecně. Mezi vystavenými exponáty ze sbírek UPM byl raritou i závodní plášť automobilového jezdce Vincenta Desenského.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d VÁCHA, Zdeněk. Desenský Vincenc (1909-1929) [online]. Praha: Národní technické muzeum, 2010 [cit. 2023-02-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-03-20. 
  2. ↑ Výroční zpráva a účetní závěrka Spolku pražských sklepníků a markérů za rok 1880. 1. vyd. Praha: Spolek pražských sklepníků a markérů, 1881. 36 s. Dostupné online. S. 33. 
  3. ↑ Výroční zpráva Spolku ku povznesení návštěvy cizinců v Praze a okolí za rok 1887. Praha: Spolek ku povznesení návštěvy cizinců v Praze a okolí, 1888. 28 s. S. 8. 
  4. ↑ Závody motorek na silnici dobříšské. ČAS. 1913-10-28, roč. 27, čís. 296, s. 9. Dostupné online. 
  5. ↑ -, t. Výsledek závodů Zbraslav-Jíloviště dne 5. dubna 1914. Auto. 1914-04, roč. 1, čís. 9–10, s. 268–270. Dostupné online. 
  6. ↑ WOLMUTH, Jiří. Západočeské závody a okruhy. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2021. 136 s. ISBN 978-80-271-3147-1. S. 10–15. 
  7. ↑ ZAHÁLKA, Jan; HOLEKA, Rudolf. Rudolf Holeka, kronika prvního vojenského letce národnosti české. 1. vyd. Praha: Corona, 1997. 204 s. ISBN 80-86116-01-8. S. 169. 
  8. ↑ Schematismus branné moci československé. 1. vyd. Praha: Ministerstvo národní obrany, 1923. 694 s. Dostupné online. S. 269. 
  9. ↑ HUPNER, Karel. O cenu presidenta republiky. Letectví. 1923-05, roč. 3, čís. 5, s. 73–75. Dostupné online. 
  10. ↑ XVI. výroční valná hromada Aeroklubu RČs. konaná dne 28. ledna 1929. Letectví. 1929-02, roč. 9, čís. 2, s. 50–55. Dostupné online. 
  11. ↑ Schematismus branné moci československé. 1. vyd. Praha: Ministerstvo národní obrany, 1937. 494 s. Dostupné online. S. 177. 
  12. ↑ PAUČEK ING. DR., Ervín. XIII. mezinárodní výstava automobilů v Praze. Auto. 1921-07-31, roč. 3, čís. 3, s. 115–118. Dostupné online. 
  13. ↑ Tenisový kroužek pražské odbočky Svazu důstojnictva. Důstojnické listy, čtrnáctidenník Svazu československého důstojnictva. 1923-08-17, roč. 3, čís. 33, s. 6. Dostupné online. 
  14. ↑ Krásný úspěch nového sportu. Český svět, illustrovaný čtrnáctidenník. 1924-01-24, roč. 20, čís. 17, s. 14. Dostupné online. 
  15. ↑ Klusáctví. Národní listy. 1924-01-12, roč. 64, čís. 12, s. 2. Dostupné online. 
  16. ↑ D, . Jízda koňmo. Národní listy. 1930-11-19, roč. 70, čís. 318, s. 9. Dostupné online. 
  17. ↑ Československý aviatický klub. Auto. 1920-05, roč. 2, čís. 1, s. 22. Dostupné online. 
  18. ↑ PAUČEK, Ervín Dr. Ing. Závody automobilů v Karlových Varech dne 5. září 1920. Auto. 1920-09, roč. 2, čís. 5, s. 150–154. Dostupné online. 
  19. ↑ SADECKÝ, Ladislav. Český motorový sport (Zbraslav-Jíloviště). Auto. 1942-11-15, roč. 24, čís. 11, s. 254. Dostupné online. 
  20. ↑ Motocyklem na Sněžku. Český svět, illustrovaný čtrnáctidenník. 1921-08-11, roč. 17, čís. 49, s. 372. Dostupné online. 
  21. ↑ HAUSMAN, Jaroslav; KOVÁŘÍK, Miloš. Vteřiny za volantem. 1. vyd. Praha: NADAS, 1968. 237 s. S. 216. 
  22. ↑ Zbraslav-Jíloviště. Auto. 1923-05, roč. 5, čís. 5, s. 323–329. Dostupné online. 
  23. ↑ ŘEPA, Karel. Závod do vrchu Zbraslav - Jíloviště. 1. vyd. Praha: GT Club - Karel Řepa, 2008. 239 s. ISBN 978-80-902516-2-5. S. 94–109. 
  24. ↑ Seznam licencí vydaných na základě § 31 Řádů Sportovní komise AKRČs. Auto. 1923-07, roč. 5, čís. 7, s. 434–5. Dostupné online. 
  25. ↑ KALVA, Jaromír. Závody do vrchu v Karlových Varech. Auto. 1923-07, roč. 5, čís. 7, s. 450–453. Dostupné online. 
  26. ↑ Závody do vrchu. Národní listy. 1923-07-24, roč. 63, čís. 201, s. 3. Dostupné online. 
  27. ↑ KALVA, Jaromír. III. mezinárodní závod do vrchu Schöber. Auto. 1923-09, roč. 5, čís. 9, s. 558. Dostupné online. 
  28. ↑ -, F-a. Pár slov ke klubovnímu závodu do "Andělských schodů". Auto. 1923-10, roč. 5, čís. 10, s. 631. Dostupné online. 
  29. ↑ HEINZ, Vilém. VIII. Zbraslav-Jíloviště. Národní listy. 1924-04-23, roč. 64, čís. 111, s. 2–3. Dostupné online. 
  30. ↑ Závody do vrchu Karlovy Vary. Ráno, pondělník Národních listů. 1924-07-21, roč. 64, čís. 12, s. 3. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj