Vila Jana Rohrera

Karoliny Světlé 21
Vila Jana Rohrera
Vila Jana Rohrera
Základní informace
Sloh funkcionalismus
Poloha
Adresa Severní Předměstí, ČeskoČesko Česko
Ulice Karoliny Světlé
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky 10252/4-4931 (PkMIS•Sez•Obr•WD)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vila Jana Rohrera je funkcionalistická stavba z roku 1928 na rohu ulic Karoliny Světlé a Vlastiny v plzeňské čtvrti Lochotín. Jedná se zřejmě o první funkcionalistickou stavbu na Plzeňsku na vůbec.[1]

Historie

Investorem vily byl A. J. Rohrer, majitel plzeňské firmy zabývající se velkovýrobou a vývozem uzenářského zboží. Zpracováním projektu pověřil architekta Josefa Špalka ml. z Prahy. Stavitelem byl František Vachta. [2][1]

Projekt byl dokončen v únoru 1928, kdy začala stavba vily. V roce 1930 započala stavba garáže a k jihovýchodnímu nároží domu byl přistavěn skleník. V roce 1933 byl pak nad zahradní vstup doplněn balkon. Jižní část zahrady obsahovala několik drobných zahradně architektonických prvků (osmiboký altán, bazén, zahradní posezení). Zřejmě v 60. nebo 70. letech 20. století došlo k oddělení severní, původně užitkové části zahrady a k jejímu zastavění dalším rodinným domem.[1]

V roce 1994 byla vila prohlášena kulturní památkou. V roce 2005 pak nový vlastník provedl přestavbu a nástavbu domu, která původní architektonické řešení nerespektovala.[1][3]

Architektura

V suterénní části domu se nacházel jednopokojový byt domovníka, dvě nadzemní podlaží pak vyplňoval byt vlastníka domu.[1]

Přísně funkcionalistické stavba byla jako vzor moderního bydlení v době svého vzniku prezentována v odborných časopisech a na výstavách.[1][3]

Reference

  1. a b c d e f Vila Jana Rohrera, Plzeňský - SlavneVily.cz. www.slavnevily.cz [online]. [cit. 2020-03-17]. Dostupné online. 
  2. Vila Jana Rohrera | Objekty | Plzeňský architektonický manuál. pam.plzne.cz [online]. [cit. 2020-03-17]. Dostupné online. 
  3. a b Vila od architekta Špalka se stala vzorem moderního funkcionalistického bydlení. Novinky.cz [online]. BORGIS [cit. 2020-03-17]. Dostupné online. 

Zdroj