Vilémovský klášter

Vilémovský klášter
Vilémovský klášter (B. Paprocký - Diadochos id est svccessio, 1602)
Vilémovský klášter (B. Paprocký - Diadochos id est svccessio, 1602)
Lokalita
Stát ČeskoČesko Česko
Místo Vilémov (okres Havlíčkův Brod)
Základní informace
Řád Benediktini
Založení před rokem 1119
Zrušení 1421 pobořen
1575 zrušen
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vilémovský klášter (či Klášter Vilémov) byl někdejší benediktinský klášter ve Vilémově, pozdějším městysi nedaleko Chotěboře, který vznikl okolo roku 1119[pozn. 1] a stavebně zanikl roku 1421 při husitských válkách. Jednalo se o jeden z největších benediktinských klášterů ve střední Evropě.

Historie

Klášterní areál benediktinů byl založen nedaleko Chotěboře začátkem 12. století. Klášter byl již roku 1119 označen monasterium Wilemow[1] Místní název Vilémov byl odvozen od jména hraběte Viléma/Wilhelma ze Sulzbachu,[2] šlechtice pocházejícího od Norimberka, kterými byl spolu s Heřmanem/Hermannem ze Sulzbachu roku 1121 klášter nadán. Vilém zde měl údajně sídlit jako poustevník a po založení kláštera se stal jeho prvním opatem.[zdroj?!] Roku 1253 se klášter nazýval Wilhelmszell – Vilémova cela).[1]

Klášterní objekt byl vystavěn s kostelem svatého Petra a Pavla, kvadraturou a hospodářským dvorem, kolem něhož postupně vyrostlo hrazené městečko. Ve stejné době pak dochází ke vzniku dalších beneditinských klášterů, např. Kladrubský klášter v západních Čechách či Porta Apostolorum v severočeských Postoloprtech. Posléze se rozrostl v jeden z nejrozsáhlejších klášterů ve střední Evropy.[zdroj?!]

Zámek Klášter a jeho okolí v roce 1824

V roce 1278 byl klášter vypálen vojsky vévody Rudolfa I. Habsburského poté, co byl český král Přemysl Otakar II. zabit v bitvě na Moravském poli a Rudolf se následně vítězně jal drancovat české a moravské statky. V dalších letech se však dočkal obnovy.

K zániku kláštera pak došlo na jaře 1421, kdy byl klášter dobyt a vypálen husitskými vojsky pražanů spojených s orebitskými vůdci Hynkem Bočkem a Viktorínem z Poděbrad, a Divišem Bořkem z Miletínka.[3] Mniši uprchli do Uherčic a konvent zde již nebyl obnoven. Tato část Vilémova si však zachovala název Klášter.

Oficiálně byl klášter zrušen roku 1575, kdy císař Rudolf II. zpustlé budovy s poplužním dvorem, okolními vesnicemi, lesy a rybníky prodal Beneši Benedovi z Nečtin. Ten si na ruinách konventních budov následujícího roku postavil tvrz, později přestavěnou na barokní zámek.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek IV. S–Ž. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. S. 545. 
  2. ↑ ŠRÁMEK, Josef. Mezi normou, reformou a praxí: Proboštství benediktinských klášterů v Čechách a na Moravě ve středověku. [s.l.]: Vydavatelství Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci 483 s. Dostupné online. ISBN 978-80-87895-71-9. Google-Books-ID: OoFIDwAAQBAJ. 
  3. ↑ Památky archaeologické a místopisné. [s.l.]: Vydávané od Archaeologického sboru Musea království českého 484 s. Dostupné online. Google-Books-ID: WYsJAAAAIAAJ. 

Poznámky

  1. ↑ Dle slovníku bohovědného založen roku 1120. Viz: Český slovník bohovědný. 2. díl. Praha 1916, s. 102

Literatura

  • Břevnov, první klášter černých Benediktinů na půdě slovanské. V Praze: nákladem vlastním, 1931. s. 32.
  • Po troskách české slávy: Hrady, zámky a tvrze české, jich založení, dějiny, pověsti a poklady umělecké. Körber. s. 360–361.
  • SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze království Českého. s. 296–297.

Související články

Zdroj