Viktor Kaplan

Ing. Dr. techn. Viktor Kaplan
Viktor Kaplan ve 30. létech 20. století
Viktor Kaplan ve 30. létech 20. století
Narození 27. listopadu 1876
Mürzzuschlag Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 23. srpna 1934 (ve věku 57 let)
Unterach am Attersee RakouskoRakousko Rakousko
Příčina úmrtí krvácení do mozku
Místo pohřbení Technická univerzita Vídeň
Bydliště Brno
Alma mater Technická univerzita Vídeň
Německá vysoká škola technická v Brně
Povolání inženýr, vynálezce, akademik, strojní inženýr, vysokoškolský učitel, technik, učitel, hydraulický inženýr a amatérský filmař
Zaměstnavatel Německá vysoká škola technická v Brně
Ocenění medaile Rudolfa Diesela (1954)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Viktor Kaplan, křtěný Viktor Gustav František (27. listopadu 1876 Mürzzuschlag, Rakousko-Uhersko[1] – 23. srpna 1934 Unterach am Attersee, Rakousko), byl rakouský inženýr a vynálezce Kaplanovy turbíny. Své klíčové objevy učinil na svém působišti na německé technice (dnes VUT) v Brně.

Život

Viktor Kaplan se narodil jako syn železničního úředníka Karla Viktora Kaplana (1849–1921) a jeho manželky Johanny Elisabethy Leopoldiny, rozené Wustové (1843–1898).[1] Do základní školy chodil v Neubergu and der Mürz a potom pokračoval na reálném gymnáziu ve Vídni. Ještě mu nebylo ani deset, když si vyrobil elektromotorek, zkonstruoval funkční model parního stroje a na řece Mürz vyzkoušel vlastní rukou zhotovené malé vodní kolo. Jako středoškolák se pustil do výroby fotoaparátu.[2]

V letech 1895–1900 vystudoval Technickou vysokou školu ve Vídni, kde studoval stavbu strojů a Dieselových motorů. Po škole strávil jeden rok vojenské služby v Pule, tehdy významné základně rakousko-uherského námořnictva. V roce 1901 začal pracovat ve strojírnách patřících firmě Ganz & Comp v Leobersdorfu u Vídně na spalovacích motorech.[3]

Po dvou letech však odešel na žádost profesora Alfréda Musila (otce Roberta Musila) na německou vysokou školu technickou v Brně, jako konstruktér ústavu nauky o strojích, kinematice a strojnictví.[4] Opustil práci na výbušném motoru a začal se věnovat konstrukci vodní turbíny. [3]

V roce 1909 byl Kaplan promován doktorem technických věd na Technické vysoké škole ve Vídni a také se habilitoval pro vodní motory na německé Technické vysoké škole v Brně. [5] Zároveň si téhož roku, 18. července, vzal za manželku vídeňskou rodačku Margaretu Annu Johannu Strasserovou (1884–1973), s níž měl dvě dcery. (Gertraud Karola Antonia Kaplanová a Margaretta Reinfrieda Kaplanová).[4][6] Roku 1913 se stal vedoucím katedry teorie a stavby vodních motorů. Kaplan zůstal v Brně i po vzniku Československa a roku 1918 byl jmenován řádným profesorem Vysoké školy technické. [3][5]

Od roku 1912, kdy přihlásil k patentování svůj první vynález vodní turbíny, měl Kaplan problémy s obhájením 33 dalších patentů, které se k ní vztahovaly. Musel bránit své vynálezy a podstoupit mnoho sporů, které se vlekly až do poloviny 20. let. Po dvanáctiletém právním sporu bylo na základě rozsudku říšského soudu v Lipsku Kaplanovi uděleno 280 patentů ve 27 státech.[5] Patentová agenda a příslušné písemnosti zabraly 14 500 listů, které s pozůstalostí přešly do fondu Technického muzea v Brně.[3] Z velkého psychického vypětí Kaplan v roce 1922 těžce onemocněl a i když se po čase vrátil k pedagogické činnosti, nemoc zanechala stopy na jeho psychické kondici. V roce 1931 na vlastní žádost odešel do předčasného důchodu a usadil se na své venkovské usedlosti Rochuspoint v Unterachu v Horních Rakousích. [3][5] V posledních letech života se věnoval realizaci drobných zlepšovacích návrhů a svým zálibám, kterými byly hudba a chov domácích zvířat.[3]

V roce 1926 získal čestný doktorát na Vysoké škole technické v Praze a roku 1934 na Vysoké škole technické v Brně. Druhého čestného doktorátu se však nedožil, neboť zemřel 23. srpna 1934 na mozkovou mrtvici ve svém letním sídle Rochuspoint v Rakousku.

Výročí jeho narození patří od roku 1976 mezi světová kulturní výročí UNESCO. Památník Viktora Kaplana je součástí expozice Vodní motory v  Technickém muzeu v  Brně.[4]

Dílo

Busta Viktora Kaplana v Brně, před bývalou německou Technickou vysokou školou
První Kaplanova turbína, Technické muzeum ve Vídni

Kaplan prováděl v Brně množství pokusů, aby popsal nejvhodnější parametry Francisových turbín a modifikoval je pro různé hodnoty průtoků a spádů. Po pěti letech práce shrnul své poznatky v knížce Bau rationeller Francisturbinen–Laufräder und deren Schaufelformen für Schnell–, Normal– und Langsam Läufer.[2] Jeho vynález vodní turbíny s nastavitelnými oběžnými lopatkami, se datuje do roku 1912. Kaplan na ní začal pracovat v roce 1910. Tehdy byla v Brně zřízena za podpory slévárny a strojírny Ignaz Storek vlastněné Heinrichem Storkem laboratoř, ve které prováděl své pokusy.[3] V malé sklepní místnosti pracoval sám nebo se svým asistentem Ing. Jaroslavem Slavíkem. [4]Zde rozšiřoval mezilopatkové kanály Francisovy turbíny, až nakonec dospěl k oběžnému kolu svým tvarem připomínající lodní šroub, ale s natáčivými lopatkami. Natáčením lopatek oběžného kola podle měnícího se průtoku vody se optimálně nastavují nátokové úhly vodního proudu a je tak zachována vysoká účinnost turbíny i při mnohem nižším průtoku.

Objev světového významu nevznikal hladce a narážel na nepochopení a často i odpor firem vyrábějících Francisovy turbíny. Přesto v letech 1912–1914 přihlásil Kaplan postupně k patentování čtyři vynálezy.[5] S příchodem první světové války se vynálezcova situace nijak nezlepšila a patentové spory jej velmi vysilovaly. Dlouhá léta vedl spor se švýcarským expertem Robertem Dubsem nebo americkou firmou Allis Chalmers.[3] Kaplanova turbína se tak dočkala svého patentu až v roce 1920. Ale již v roce 1918 započala výroba turbíny podle Kaplanových návrhů a výpočtů v brněnské továrně Ignaz Storek (dnes Šmeral Brno a.s.). Tato turbína byla uvedena do provozu v roce 1919 v přádelnách ve Velmu (Dolní Rakousy), kde pracovala až do roku 1952.[4] V roce 1931 byly spuštěny čtyři obří Kaplanovy turbíny (průměr 7 metrů, výkon 35 MW[7]) v hydroelektrárně Ryburg-Schwörstadt na řece Rýnu na německo-švýcarské hranici.[8] Celkem zde zhotovili více než 500 kusů turbín. Kromě Československa byly instalovány v Brazílii, Dánsku, Francii, Holandsku, Itálii, Belgii a dalších státech.[4]

Technické muzeum ve Vídni získalo první Kaplanovu turbínu do svých sbírek a instalovalo ji v roce 1960 jako technickou památku světového významu před hlavní budovou.

Ocenění

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu farnost Muerzzuschlag, Štýrsko
  2. ↑ a b Viktor Kaplan | Eduportál Techmania. edu.techmania.cz [online]. [cit. 2022-07-05]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f g h RŮŽEK, Jiří. Přemožitelé času sv. 2. Příprava vydání Milan Codr. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1987. Kapitola Viktor Kaplan, s. 78–81. 
  4. ↑ a b c d e f MOTALOVÁ, Šárka; ING. RUDOLF, Pavel. Po stopách světového vynálezce jihomoravskou metropolí. Viktor Kaplan [online]. Brno: Technické muzeum, 2020 [cit. 2022-07-05]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e BALCAR, Miroslav. Viktor Kaplan [online]. Praha: Národní technické muzeum, Archiv pro dějiny techniky a průmyslu, 2015 [cit. 2022-07-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-03-20. 
  6. ↑ Gertraud Karola Antonia Kaplanová - Profil osobnosti. encyklopedie.brna.cz [online]. [cit. 2023-04-09]. Dostupné online. 
  7. ↑ informace o turbínách v elektrárně Ryburg-Schwörstadt anglicky
  8. ↑ informace o elektrárně Ryburg-Schwörstadt Archivováno 4. 6. 2010 na Wayback Machine. anglicky

Literatura

Externí odkazy

Zdroj