Viděno osmi

Viděno osmi
Původní název Visions of Eight
Země původu USAUSA USA
Jazyk angličtina
Délka 110 minut
Žánr dokumentární
Scénář David Hughes
Deljara Ozerovová
Šuntaró Tanikawa
Režie Miloš Forman
Claude Lelouch
Jurij Ozerov
Mai Zetterlingová
Kon Ičikawa
John Schlesinger
Arthur Penn
Michael Pfleghar
Obsazení a filmový štáb
Hudba Henry Mancini
Kamera Arthur Wooster
Alan Hume
Daniel Bocly
Michael J. Davis
Rune Ericson
Walter Lassally
Jörgen Persson
Igor Slabněvič
Ernst Wild
Masuo Jamaguči
Střih Dede Allen
Catherine Bernard
Jim Clark
Lars Hagström
Edward Roberts
Margot von Schlieffen
Výroba a distribuce
Premiéra 10. srpna 1973
Distribuce Columbia Pictures
Viděno osmi na FP, ČSFD, FDb, IMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Viděno osmi (Visions of Eight) je americký povídkový dokumentární film, natočený na Letních olympijských hrách 1972 v Mnichově. Producenti Stan Margulies a David L. Wolper požádali osm předních světových režisérů, aby natočili podle vlastního výběru krátkou filmovou esej o tom, co je na olympiádě nejvíc zaujme. Vznikla tak originálně stylizovaná výpověď, v níž se prolínají estetické studie lidského těla v pohybu s ironickými pohledy do zákulisí moderního sportu i faktografickými momenty včetně mnichovského masakru. Film je natočen barevně a trvá 110 minut.

Seznam epizod

  • The Beginning (Začátek), režie Jurij Ozerov, SSSR
  • The Strongest (Nejsilnější), režie Mai Zetterlingová, Švédsko
  • The Highest (Nejvyšší), režie Arthur Penn, USA
  • The Women (Ženy), režie Michael Pfleghar, Německo
  • The Fastest (Nejrychlejší), režie Kon Ičikawa, Japonsko
  • The Decathlon (Desetiboj), režie Miloš Forman, Československo
  • The Losers (Poražení), režie Claude Lelouch, Francie
  • The Longest (Nejdelší), režie John Schlesinger, Spojené království

Film byl promítán mimo soutěž na festivalu v Cannes v roce 1973, o rok později získal Zlatý glóbus za nejlepší dokument.[1]

Miloš Forman ve své autobiografii Co já vím vzpomíná na spolupráci s Jörgenem Perssonem: „České úřady nepovolily Mirku Ondříčkovi točit s emigrantem, a tak jsem si jako své oko vybral švédského kameramana Jorgena Perssona, který dělal kameru pro Elvíru Madiganovou Bo Widerberga. Chtěl jsem, aby se film co nejvíce lišil od televizních přenosů, a Persson měl očividně smysl spíš pro dekadentní krásu než pro suchou reportáž.“[2]

Reference

  1. ↑ Filmový přehled Dostupné online
  2. ↑ Oficiální stránky Miloše Formana Dostupné online

Externí odkazy

Zdroj