Victorin de Joncières

Victorin de Joncières
Narození 12. dubna 1839
rue de Ventadour
Úmrtí 26. října 1903 (ve věku 64 let)
rue de Castiglione
Místo pohřbení Hřbitov Montmartre
Alma mater Národní konzervatoř hudby a tance v Paříži
Povolání hudební skladatel, hudební kritik a kritik
Rodiče Auguste-Félix de Joncières
Děti André de Joncières
Léonce de Joncières
Ocenění rytíř Řádu čestné legie
důstojník Řádu čestné legie
Podpis Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Félix-Ludger Rossignol, známý jako Victorin de Joncières, (12. dubna 1839, Paříž – 10. června 1903, Paříž) byl francouzský hudební skladatel a kritik.

Život a dílo

Narodil se jako syn žurnalistův; nabyv hudebního i literárního vzděláni vstoupil v 16. roce do atelieru Picotova, pomýšleje věnovati se malířství, avšak příznivá kritika, jíž dodělal se malou komickou operou Le Sicilien ou l'amour peintre, pohnula jej k návštěvě pařížské konservatoře, kde byli učiteli jeho Antoine Elwart v harmonii a Leborne v kontrapunktu. Kvůli sporu, který měl s Lebornem o Richarda Wagnera, musel ústav předčasně opustit.[1]

R. 1862—64 napsal hudbu k Shakespearovu »Hamletu«, první opery své Sardanapale (1867) a Le dernier jour de Pompéi (1869) s dost skrovným úspěchem provedl v »Lyrickém divadle«, po jehož zániku marně namáhal se proklestiti opeře Dimitri (1876) cestu do »Velké opery«. Přitěžující okolností byla nepochybně jeho činnost jako fejetonisty v časopise »La Liberté«, v němž při nadšení svém pro Wagnera a německou hudbu bezohlednými posudky francouzských mistrů vzbuzoval nemalé pohoršení u svých krajanů. Pokročilé intence svoje, hlásané pérem kritickým, nebyl Joncières schopen vtěliti tvorbě vlastní, trpící nedostatkem původnosti.[1]

Mimo uvedené napsal ještě opery La reine Berthe (1878), Le chevalier Jean (1886, v Nár. divadle r. 1890 jako »Jan Lotarinský«) a Lancelot, houslový koncert z D-dur (1869), Ouverture de concert (1870), Symphonie romantique (1871), Sérénade hongroise (1880), suitu Les Nubiennes, Fantaisie-marche a j. pro orchestr, symfonii La mer (se sbory, 1881) a j.[1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c Josef Boleška: heslo „Joncières“, Ottův slovník naučný, 1888.

Externí odkazy

Zdroj