Veverka holouchá

Jak číst taxoboxVeverka holouchá
alternativní popis obrázku chybí
Veverka holouchá
Stupeň ohrožení podle IUCN
chybí údaje[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída savci (Mammalia)
Řád hlodavci (Rodentia)
Čeleď veverkovití (Sciuridae)
Rod veverka (Exilisciurus)
Binomické jméno
Exilisciurus exilis
(Müller, 1838)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Veverka holouchá (Exilisciurus exilis) je hlodavec z čeledi veverkovití (Sciuridae), jeden ze zástupců rodu Exilisciurus. S hmotností okolo 20 g, délkou hlavy a těla maximálně 75 mm a délkou ocasu maximálně 50 mm jde o nejmenší druh v rámci tohoto rodu a také o jednu z nejmenších veverek světa.[2] Zbarvení hřbetu je olivově hnědé s rezavými odlesky, ocas je svrchu rezavější než zespod. Srst porůstající břicho je narůžovělá. Oči lemují úzké pásky pigmentované kůže.[3]

Veverka holouchá patří mezi špatně známé savce, přičemž nejistý zůstává i areál jejího rozšíření. Předpokládalo se, že výskyt zahrnuje primárně Borneo, nicméně Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) se ve svém vyhodnocení stavu ohrožení z roku 2016 odvolává na nepublikované údaje, podle nichž mohou veverky žít rovněž na blízké Sumatře, odkud prý pochází i typový jedinec (sumaterská forma by mohla získat status samostatného druhu).[4] Areál výskytu navíc zahrnuje i ostrov Banggi u bornejského pobřeží, přičemž místní populace mohou být vyčleněny do poddruhu E. e. retectus, jenž se má od nominátního poddruhu odlišovat méně sytým zbarvením hřbetu, a naopak krémovějším zbarvením břicha.[3]

Přirozeným biotopem těchto veverek jsou lesy v nížinách a nižších horských polohách, byť alespoň lokálně žijí až po minimálně 1 700 metrů nad mořem (Gunung Pueh v Sarawaku[2]).[4] Jde o denní druh, pohybující se na kmenech stromů a lián do výšky 12 a více metrů. Naopak hnízda, malé kopulovité stavby, si veverky nejspíše budují blíže podrostu. Jejich potravu tvoří stromová kůra a lišejníky, ale i hmyz.[2][3]

Nejistota ohledně areálu výskytu, velikosti populace a ekologických nároků vede k tomu, že IUCN považuje veverku holouchou za druh, o němž chybí údaje. Hrozby pramení především z přetváření původních lesů na plantáže palem olejných, přičemž není jasné, jak jsou k degradovanému prostředí populace veverek vnímavé. Ačkoli se tento druh vyskytuje v některých chráněných oblastech, ty zřejmě mohou udržovat pouze malé populace, neboť většinou nezahrnují preferované nížinné lesy.[4]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
  2. ↑ a b c Bornean Pygmy Squirrel [online]. Ecology Asia [cit. 2023-11-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c THORINGTON, R. W.; KOPROWSKI, J. L.; STEELE, M. A.; WHATTON, J. F. Squirrels of the World. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 2012. S. 159–160. (anglicky) 
  4. ↑ a b c KOPROWSKI, J.; MEIJAARD, E. Least Pygmy Squirrel [online]. The IUCN Red List of Threatened Species 2016 [cit. 2023-11-25]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj