Vernierové

Vernierové z Rougemontu
Rodový erb Vernierů
Země České královstvíČeské království České království
Tituly svobodní páni (1636)
Zakladatel Matouš Vernier
Vymření po meči 1914
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vernierové z Rougemontu (Vernier de Rougemont et d'Orchamp) byl český šlechtický rod původem z Francie. Historie rodu v Burgundsku sahá do 14. století, Matouš Vernier se za třicetileté války vyznamenal jako důstojník ve službách Habsburků, v roce 1636 byl povýšen do stavu svobodných pánů a získal statky v Čechách (Lipnice nad Sázavou). Jeho potomci vlastnili také další statky a na několika panstvích byli aktivní ve výstavbě barokních zámků, jejich zásluhou vznikl také Vernierovský palác v Praze (dnešní Slovanský dům). Kvůli vysokému zadlužení během 18. století museli většinu majetku prodat, do konce 19. století se ale uplatňovali ve státních úřadech a armádě. Rod vymřel v roce 1914.

Dějiny rodu

Hrad Lipnice nad Sázavou, majetek Vernierů (1636–1741)

Rod Vernierů pocházel z Burgundska, kde se nacházely jeho původní statky Rougemont (dnes Rougemont-le-Château) a Ortchamp (respektive Orchamps). Předkové rodu se připomínají poprvé v roce 1330 (Petrinius Vernier) a na zmíněných statcích ve Franche-Comté hospodařili několik století. V 17. století z rodu vynikl Matouš (případně Matthias nebo Mathieu) (1600–1658), který na počátku třicetileté války vstoupil do císařské armády a vyznamenal se na evropských bojištích.[1] Jako plukovník se podílel na likvidaci Valdštejnova spiknutí a za odměnu získal konfiskované panství Lipnice nad Sázavou.[2][3] V roce 1636 byl povýšen do stavu svobodných pánů a obdržel český inkolát,[4] titul svobodného pána byl udělen zároveň jeho bratrovi (nebo bratranci) Pierru Vernierovi, který taktéž sloužil v císařské armádě.[5] Matouš Vernier v armádě nakonec dosáhl hodnosti polního podmaršála[6] a zemřel v Lipnici nad Sázavou.

Matouš Vernier měl tři syny, kteří rozšiřovali své statky v Čechách. Prostřední syn Ferdinand Šebestián vlastnil jen malý statek Rácov na Jihlavsku a v letech 1668–1673 mu patřil statek Čestín. Nejstarší František Leopold (1630–1688) vykoupil podíly svých bratrů a stal se jediným majitelem Lipnice nad Sázavou, kde přistoupil k dílčím stavebním úpravám hradu.[7] Měl tři syny, kteří sloužili v armádě a Lipnici krátce po otcově smrti prodali strýci Janu Bartolomějovi. Jan Bartoloměj Vernier (1644–1711) nechal na svých panstvích postavit několik zámků (Světlá nad Sázavou, Věž)[8]a také Vernierovský palác v Praze. Tím se ale velmi zadlužil a o značnou část majetku přišel ještě během svého života. Jeho synové František Bernard (1687–1740) a Václav Ignác (1692–1742) založili dvě rodové linie, označované jako starší a mladší. Zakladatel starší linie František Bernard byl hejtmanem čáslavského kraje,[9] finanční krize vyvrcholila po jeho smrti prodejem Lipnice nad Sázavou (1741). Jeho potomci již nevlastnili žádné statky, sloužili v armádě nebo u státních úřadů. Posledním potomkem starší linie byl Vilém František Vernier (1796–1884), který vlastnil malý statek Svrabov v jižních Čechách.[10]

Zakladatelem mladší linie byl Václav Ignác Vernier (1692–1742), který působil ve státní správě a nakonec byl hejtmanem chrudimského kraje.[11] S Marií Terezií Strakovou vyženil panství Medlešice a zdejší zámek byl pak sídlem jeho potomků ve dvou generacích (panství bylo prodáno v roce 1802). Následující generace užívaly výnos z caretto-millesimovského peněžního fideikomisu založeného v roce 1755. Z této linie později vynikli v armádě bratři František de Paula a Jan Nepomuk. František de Paula (1804–1871) byl podplukovníkem a ředitelem polních nemocnic v Srbsku, Jan Nepomuk (1810–1875) dosáhl hodnosti polního podmaršála[12] a zastával funkci generálního inspektora dělostřelectva. Františkův syn Jan Nepomuk (1837–1914) působil ve státních službách, byl radou štýrského místodržitelství a okresním hejtmanem v Brucku (1883–1894).[13] Zároveň byl rytířem Maltézského řádu, komturem komendy v Mailbergu a od roku 1899 také uživatelem řádového velkostatku Dožice na Plzeňsku.[14] Zemřel bez potomstva a jím rod Vernierů vymřel.

Přehled rodových sídel v Čechách

Slovanský dům v Praze (bývalý Vernierovský palác)

Osobnosti

C. k. polní podmaršál Jan Nepomuk Vernier (1810–1875)

Erb

Erb Vernierů po povýšení do stavu svobodných pánů měl podobu čtvrceného znaku se srdečním štítkem. V prvním a čtvrtém modrém poli kráčí dvouocasý zlatý korunovaný lev, druhé a třetí pole je modré s červeným orámováním, rozdělené stříbrným břevnem s červeným lemem. Zbytek druhého a třetího pole prostupují pokosem tři stříbrná břevna. V srdečním štítku zlaté barvy je umístěna černá dvouhlavá říšská orlice. V této podobě je erb Vernierů k vidění na fasádě zámku Světlá nad Sázavou. Alianční erb Františka Bernarda Verniera a jeho manželky Anny Marie, rozené Kounicové, je umístěn na podstavci sochy sv. Jana Nepomuckého na náměstí v Lipnici nad Sázavou.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Ottův slovník naučný, 26. díl; Praha, 1907; s. 585–586 (heslo Vernierové)
  2. ↑ BÍLEK, Tomáš Václav: Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618; Praha, 1882 (reprint Brno, 2021); s. 698–699 ISBN 978-80-87542-36-1 dostupné online
  3. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 273–274
  4. ↑ Dějiny zámku Světlá nad Sázavou dostupné online Archivováno 16. 8. 2022 na Wayback Machine.
  5. ↑ Historie rodu Vernierů in: Genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser für das Jahr 1849; Gotha, 1849; s. 460–461 dostupné online
  6. ↑ SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618-1815); Vídeň, 2006; s. 105 dostupné online
  7. ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III.; Praha, 1998; s. 489–490 ISBN 80-85983-15-X
  8. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 477, 524
  9. ↑ SEDLÁČKOVÁ, Helena: Krajští hejtmané v Čechách (1623) 1641–1849. Personální obsazení. Národní archiv, Praha, 2021; s. 232, 360 ISBN 978-807469-103-4
  10. ↑ Rod Vernierů in: Genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser für das Jahr 1849; Gotha, 1849; s. 462 dostupné online
  11. ↑ SEDLÁČKOVÁ, Helena: Krajští hejtmané v Čechách (1623) 1641–1849. Personální obsazení. Národní archiv, Praha, 2021; s. 235 ISBN 978-807469-103-4
  12. ↑ SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: - 1 - Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816-1918; Vídeň, 2007; s. 193 dostupné online
  13. ↑ Seznam okresních hejtmanů v Brucku dostupné online
  14. ↑ Historie Dožic dostupné online

Literatura

  • KOŠŤÁLOVÁ, Renata, KOŠŤÁL, Vratislav: Francouzská šlechta v českých zemích; Praha, 2021; 287 s. (kapitola Vernierové de Rougemont s. 271–283) ISBN 978-80-7364-118-4
  • MAŠEK, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Od Bílé hory do současnosti; II. díl Praha, 2010; 666 s. ISBN 978-80-257-0294-9

Externí odkazy

Zdroj