Valentin Inzko

Valentin Inzko
Narození	22. května 1949 (74 let) Klagenfurt am Wörthersee
Choť	Bernarda Finková
Rodiče	Valentin Inzko
Alma mater	Univerzita Štýrský Hradec Diplomatická akademie Vídeň
Profese	jazykovědec, diplomat, překladatel a politik
Náboženství	katolická církev
Ocenění	velká čestná dekorace ve stříbře Čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku (2012) čestný občan Sarajeva Řád svobody Slovinské republiky
Commons	Valentin Inzko
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Valentin Inzko (* 22. května 1949 Feistritz im Rosental) je rakouský diplomat a překladatel.

Pochází z rodiny korutanských Slovinců, jeho otec byl školní inspektor a menšinový aktivista. Vystudoval gymnázium pro Slovince v Klagenfurtu, Univerzitu ve Štýrském Hradci (obory právo, srbochorvatština a ruština) a Diplomatickou akademii ve Vídni.^[1] Od roku 1974 pracoval pro Rozvojový program OSN v Mongolsku a na Srí Lance. V roce 1981 se stal zaměstnancem rakouského ministerstva zahraničí a byl kulturním atašé v Bělehradě a v Praze. Byl prvním ředitelem pražské pobočky Rakouského kulturního fóra a přeložil do slovinštiny esej Václava Havla Moc bezmocných.^[2]

V letech 1996 až 1999 byl rakouským velvyslancem v Bosně a Hercegovině a v letech 2005 až 2009 ve Slovinsku. Od 26. března 2009 do 31. července 2021 zastával funkci vysokého představitele pro Bosnu a Hercegovinu. Během svého působení prosadil zákaz popírání genocidy spáchané v době bosenské války pod hrozbou až pětiletého odnětí svobody; Národní shromáždění Republiky srbské však odmítlo novelu schválit, což vyvolalo politickou krizi.^[3]

Je držitelem Evropské ceny Karla IV. a Čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku a předsedou Rady korutanských Slovinců.^[4]

Jeho manželkou je mezzosopranistka Bernarda Finková, narozená v Argentině slovinským přistěhovalcům.

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Valentin Inzko na Wikimedia Commons
• Office of High Representative

Zdroj