Valachov

Zdroje k infoboxu
Zdroje k infoboxu
Přírodní památka
Valachov
IUCN kategorie III (Přírodní památka)
Slavíkit z oblasti Valachova
Slavíkit z oblasti Valachova
Základní informace
Vyhlášení 29. listopadu 1977
Vyhlásil Krajský národní výbor Středočeského kraje
Nadm. výška 320–410[1] m n. m.
Rozloha 2,97 ha[2][3]
Správa AOPK ČR – RP Střední Čechy
Poloha
Stát ČeskoČesko Česko
Okres Rakovník
Umístění k. ú. Hracholusky nad Berounkou
Souřadnice 50°1′6,6″ s. š., 13°46′28,56″ v. d.
Valachov
Valachov
Další informace
Kód 656
Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přírodní památky v Česku

Valachov je vrchol v Plaské pahorkatině a stejnojmenná přírodní památka v katastrálním území Hracholusky nad Berounkou v okrese Rakovník ve Středočeském kraji. Lokalita se nachází na území chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko jihovýchodně od vsi Skřivaň. Předmětem ochrany jsou pozůstatky po těžbě kamenečných břidlic s výskytem sekundárních minerálů síry.[1]

Historie

První písemná zmínka o těžbě na Valachově pochází z roku 1543, kde se na vrchu těžily rudy olova.[4] V letech 1871–1872 se ve svahu Valachova těžil pyrit, jehož ložisko se nachází na rozhraní černých břidlic a spilitu. Surovina se upravovala přímo v údolí, kde stával parní drtič rudy a kovárna určená k opravám a ostření nástrojů. Získaný pyrit se odvážel k dalšímu zpracování do Kolína. Těžbu ukončila povodeň roku 1872, která zničila provozní zařízení.[5]

V roce 1926 zde Rudolf Jirkovský a F. Ulrich identifikovali nový druh minerálu, který pojmenovali na počest Františka Slavíka slavíkit.[5]

Chráněné území vyhlásil krajský národní výbor Středočeského kraje s účinností od 21. listopadu 1977.[1]

Přírodní poměry

Kopec Valachov (413 m n. m.) se nalézá v geomorfologickém celku Plaská pahorkatina, podcelku Kralovická pahorkatina, okrsku Radnická vrchovina a podokrsku Skryjská vrchovina.[6] Kopec je ze tří stran obtékán Tyterským potokem.[7] Chráněná lokalita se nachází na západním svahu Valachova.

Geologie

Jádrem kopce je kra tvořená drobami a pyritickými břidlicemi, které ve vrcholové části překrývá spilit.[8] Předmětem ochrany je mineralogické naleziště s výskytem sekundárních minerálů vznikajících oxidací pyritu a typová ukázka pyritických břidlic blovického souvrství neoproterozoika.[9] Po důlní činnosti se dochovaly dvě štoly dlouhé deset a čtrnáct metrů a ve spodní třetině svahu vytěžená hlušina. Poblíž vrcholu kopce se nachází osmnáct metrů hluboká šachta, která souvisí nejspíše se středověkou těžbou olova.[8]

Naleziště tvoří těžební komory po těžbě kamenečných břidlic. Vyskytují se v nich minerály vznikající rozkladem kyzů a příbuznými procesy. Patří k nim slavíkit, který tvoří žlutozelené povlaky a kůry. Dále byly na lokalitě nalezeny minerály copiapit, hisingerit, jarosit,[5]halotrichit, melanterit, fibroferit, natrojarosit, szomolnokit, sádrovec a čermíkit.[10]

Flóra a fauna

Svah s chráněným územím porůstají zbytky borového lesa a zakrslých tolitových doubrav.[8] Na skalních výchozech roste netřesk výběžkatý pravý (Jovibarba globifera subsp. globifera) a ve střední části území ojediněle také jalovec obecný (Juniperus communis). Oba druhy patří k předmětu ochrany.[9]

V přírodní památce je doložen výskyt pavouků skálovky pustinné (Zelotes puritanus) a skálovky malé (Zelotes exiguus).[11] V okrajových částech území se vyskytuje mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) a po celé ploše ropucha obecná (Bufo bufo). Z plazů v chráněném území žijí ještěrka obecná (Lacerta agilis), slepýš křehký (Anguis fragilis), užovka obojková (Natrix natrix) a pravděpodobně také zmije obecná (Vipera berus).[8]

V blízkosti chráněného území hnízdí silně ohrožení kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) a včelojed lesní (Pernis apivorus). Přímo v přírodní památce bylo prokázáno hnízdění výra velkého (Bubo bubo). Štoly využívají k zimování netopýr černý (Barbastella barbastellus), netopýr velký (Myotis myotis), netopýr dlouhouchý (Plecotus austriacus) a netopýr řasnatý (Myotis nattereri). Po celé ploše území se běžně vyskytuje veverka obecná (Sciurus vulgaris).[8]

Přístup

Kolem lokality podél její západní a severní hranice vede žlutě značená turistická stezka, která směřuje z Novosedel po proudu Tyterského potoka až k rozcestí V Potocích, odkud lze dále pokračovat po červené značce do Nezabudic nebo po neznačené cestě sejít k hostinci U Rozvědčíka na levém břehu Berounky.[7]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c Valachov [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2022-12-28]. Dostupné online. 
  2. ↑ Otevřená data AOPK ČR. Dostupné online. [cit. 2020-11-19]
  3. ↑ Common Database on Designated Areas. Dostupné online. [cit. 2021-06-26]
  4. ↑ Plán péče o přírodní památku Valachov na období 2015–2023 [PDF online]. Agentura ochrany přírody a krajiny, 2016–01–27 [cit. 2022-12-28]. S. 7. Dále jen Plán péče (2015–2023). Dostupné online. 
  5. ↑ a b c ŽÁK, Karel; MAJER, Martin; HŮLA, Petr; CÍLEK, Václav. Křivoklátsko. Příběh královského hvozdu. Praha: Dokořán, 2016. 316 s. ISBN 978-80-7363-762-0. S. 150–152. 
  6. ↑ BALATKA, Břetislav; KALVODA, Jan. Geomorfologické členění reliéfu Čech = Geomorphological regionalization of the relief of Bohemia. Praha: Kartografie, 2006. 79 s. ISBN 80-7011-913-6. OCLC 1001471218 (česky, anglicky) 
  7. ↑ a b Seznam. Přírodní památka Valachov [online]. mapy.cz [cit. 2018-11-21]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c d e Plán péče (2015–2023), s. 5.
  9. ↑ a b Plán péče (2015–2023), s. 4.
  10. ↑ PROKOP, Jiří. Sedimentogenní mineralizace ČR a její lokality. Vybrané minerály a lokality zvětralin. Minerály kvartérního zvětrávání [online]. Brno: Masarykova univerzita [cit. 2018-11-21]. Dostupné online. 
  11. ↑ Plán péče (2015–2023), s. 6.

Externí odkazy

Zdroj