Vědecká metoda
Vědecká metoda je posloupnost nebo sada procesů, používaných při vědeckém výzkumu. Cílem je získat znalosti a vědomosti pomocí pozorování a dedukce na základě dosud známých poznatků. Přijímání nových vědeckých poznatků je založeno na konkrétních důkazech. Vědecká metoda je založena na předpokladu, že kritériem pravdivosti vědecké hypotézy je souhlas předpovědí s výsledky výzkumu. Tento přístup udržuje vědecké hypotézy v neustálém kontaktu s realitou a umožňuje jejich falzifikaci, neboť hypotéza, jejíž důsledky jsou v rozporu s výzkumnými zjištěními, bude falzifikována (tedy vyvrácena). Mnohokrát ověřená hypotéza, kterou se zatím nepovedlo vyvrátit, se stává vědeckou teorií. Důsledkem je omezení vědy na otázky a hypotézy, jež jsou alespoň v principu rozhodnutelné pozorováním.[1] Větší vědecký tým je však spíše konzervativní.[2]
Základní pojmy
Postup
Základem vědecké metody je iterace těchto kroků:
- Pozorování a popis skutečnosti (vjemů, poznatků).
- Formulace problému...
- Příprava hypotéz (návrh vysvětlení s obecnou platností, logická indukce)
- Předvídání (logická dedukce z hypotéz)
- Ověření souladu skutečnosti s předpovědí (buď aplikací předpovědi na experiment nebo aplikací na soubor dat získaný jinak) a ověření logické správnosti předchozích kroků.
Za „vysvětlení“ jevu se považuje popis vztahů mezi vjemy (poznatky) pomocí pojmů rozložitelných na základní pojmy a předpoklady (postuláty), které se předpokládají jako dané a dále se nevysvětlují ani nedokazují, tedy jsou neempirické a iracionální. Jednotlivé vědecké přístupy (paradigmata) se mohou lišit tím, co za takové základní pojmy a předpoklady považují. Moderní kauzalistická věda má jako jeden z takových základních předpokladů pojem přírodního zákona, tedy představu, že stejné podmínky vedou vždy ke stejnému výsledku.
Použitím vědecké metody vědec nebo tým může dojít k objevu nebo vynálezu, který následně prezentuje na konferenci a publikuje ve vědeckém časopise, anebo patentuje. Zveřejněním se objev stává vlastnictvím vědecké komunity, která jej dále posuzuje, zkoumá, rozvíjí a popularizuje.
Typy vědecké metody
V širším pojetí existují tři hlavní cíle vědeckého poznání: popis a utřídění problému či situace, tedy deskripce a klasifikace (souhrnně explorace), předpovědění vztahů mezi jevy (predikce) a vysvětlení těchto vztahů (explanace).[3] Tyto tři cíle jsou zkoumány čtyřmi typy výzkumných plánů (úrovněmi vědecké metody)[4]:
- explorativní výzkumný plán – pouhý popis zkoumaného jevu (např. narativní analýza, zakotvená teorie)
- deskriptivní výzkumný plán – popis zkoumaného jevu včetně statistik výskytu (např. analýza výskytu, analýza četnosti)
- statistický výzkumný plán – popis vztahů mezi jevy (např. korelační analýza, t-test)
- experimentální výzkumný plán – určení příčinných (kauzálních vztahů) mezi jevy (experiment, kvaziexperiment).
První metoda je vhodná tehdy, pokud přesně nevíme, co chceme zjišťovat, a je vhodná pro formulování statisticky ověřitelných hypotéz. Deskriptivní přístup umožňuje tato explorativní zjištění kvantifikovat. Statistické a experimentální výzkumné plány umožňují zjistit vztah mezi určitými jevy – v prvním případě korelační, v druhém příčinný, a tedy předvídat výskyt jednoho jevu na základě výskytu jevu jiného.
Břitvy
Slouží k formulaci vědeckých teorií na základě jejich praktické použitelnosti a smysluplnosti.
- Occamova břitva – je základem principu logické úspornosti a říká, že je vhodné použít nejjednodušší možné vysvětlení jevu.
- Popperova břitva – teorie, které nelze vyvrátit, nejsou vědecké.
- Humeova břitva – zabývá se důkazem zázraku a uvádí, že zázrak nelze dokázat (lež nebo omyl pozorovatele je pravděpodobnější než zázrak samotný).
- Hanlonova břitva – "Nehledejte zlý úmysl tam, kde je dostatečným vysvětlením hloupost."
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Scientific method na anglické Wikipedii.
- ↑ Immanuel Kant - Prolegomena ke každé příští metafyzice, jež se bude moci stát vědou - Závěr O určení hranic čistého rozumu [1] Archivováno 20. 10. 2007 na Wayback Machine.
- ↑ CHICAGO, University of. Bigger teams aren't always better in science and tech. phys.org [online]. [cit. 2022-02-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FERJENČÍK, Ján. Úvod do metodologie psychologického výzkumu: Jak zkoumat lidskou duši. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-367-6. S. 14–16.
- ↑ L. Kubička. Metody výzkumu. In: L. Fischer. Dětská psychiatrie pro mediky a lékaře. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1963.
Související články
Literatura
- Easterby-Smith M. a kol.: Management Research. An Introduction. 2nd edition.SAGE Publications 2002
- Cooper, D.R., Emory, C.W.: Business Research Methods. 5th ed. London, McGraw-Hill, 1995
- Disman M.: Jak se vyrábí sociologická znalost. Karolinum Praha, 2002
- Gill, J., Johnson, P.: Research Methods for Managers. London, Paul Chapman Ltd., 1998
- Hendl, J.: Úvod do kvalitativního výzkumu. Unitisk Praha, 1999
- Mišovič J.: V hlavní roli otázka. (průvodce přípravou otázek v sociologických a marketingových průzkumech). ALDIS Hradec Králové, 2001
- Pavlica a kol.: Sociální výzkum, podnik a management: průvodce manažera v oblasti výzkumu hospodářských organizací. Praha, Ekopress, 2000
- Vlček J.: Systémové inženýrství. ČVUT Praha 1999
- Vymětal, J., Váchová, M.: Úvod do studia odborné literatury. Praha, ORAC 2000
- W. Stanley Jevons, 1874, 1877. The Principles of Science, Dover, 1958, úvod Ernst Nagel.
- Francis Bacon 1620. Novum Organum (Nové Organon).
- Werner Heisenberg. Physics and Beyond: Encounters and Conversations translated by A. J. Pomerans (Harper & Row, New York, 1971)
- Thomas Kuhn 1961 The function of measurement in modern physical science. ISIS,
- Thomas Kuhn 1962 The structure of scientific revolutions česky vyšlo jako Struktura vědeckých revolucí
- Henri Poincaré 1905 Science and Hypothesis
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu vědecká metoda na Wikimedia Commons
- Úvod do základů vědecké práce,SYLABUS pro potřeby semináře doktorandů ,zpracoval: prof. Ing. Zdeněk Molnár, CSc
- https://web.archive.org/web/20070926225119/http://botany.upol.cz/prezentace/duch/statistika1.pdf
- http://www.kip.zcu.cz/kursy/svt/svt_www/2_soubory/2_3_5.html Archivováno 17. 12. 2005 na Wayback Machine.
- http://natura.baf.cz/natura/2005/1/20050105.html