Včela medonosná kraňská
 Včela medonosná kraňská | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše |
živočichové (Animalia) |
| Kmen |
členovci (Arthropoda) |
| Třída |
hmyz (Insecta) |
| Řád |
blanokřídlí (Hymenoptera) |
| Podřád |
štíhlopasí (Apocrita) |
| Čeleď |
včelovití (Apidae) |
| Rod |
včela (Apis) |
| Druh | včela medonosná (Apis mellifera) |
| Trinomické jméno | |
| Apis mellifera carnica Pollmann; 1879 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Včela medonosná kraňská (angl. Carniolan honey bee; lat. Apis mellifera carnica) je poddruh včely medonosné. V České republice se jedná o nejrozšířenější poddruh včely.[1][2]
Původ
Včela kraňská jako poddruh včely medonosné se přizpůsobila podmínkám panujícím v oblasti Kočevje (Gottschee) v Kraňsku (nyní Slovinsko), jižní části rakouských Alp, oblasti Dinárských hor, jižní Panonii a severního Balkánu. Jedná se o druhý nejoblíbenější poddruh včely chovaný včelaři na světě. V České republice je na prvním místě.
Vlastnosti
Mezi včelaři je oblíbená z mnoha důvodů. Především kvůli její skvělým obranným schopnostem proti jinému hmyzu, přičemž zůstává vůči včelaři neagresivní. Tyto včely začínají brzy na jaře rychle přizpůsobovat populaci dělnic podle dostupnosti potravy v krajině a stejně rychle přizpůsobují (omezují) populaci dělnic v případě úbytku nebo nedostatku. Dobře odolává některým nemocem a parazitům, lépe než jiné plemena.
Anatomie
Včela kraňská je velikostí podobná včele italské (Apis mellifera ligustica), má však výrazně tmavou šedou barvu s hnědými pruhy. Tělo je tmavé, ale existuje i ve světlejší barvě nebo i hnědé a s tečkami. Jsou také známé jako šedé včely. Včela kraňská je navíc velikostí srovnatelná s včelou středoevropskou (Apis mellifera mellifera), ale s užším břichem. Jazyk o délce 6,5 až 6,7 mm, dlouhé paže a krátké ochlupení jí umožňují sbírat nektar, například z jetele a podobných rostlin.
Charakter a chování
Výhody
- Ceněná pro svojí mírnost.
- Může být chovaná v městském prostředí s vysokou hustotou industrializace.
- Lepší orientace v terénu než italská včela.
- Nízký sklon k loupežím.
- Může hibernovat (přezimovat) v malém počtu.
- Schopnost šetřit zásoby medu.
- Schopnost rychle se přizpůsobit prostředí.
- Dobrá schopnost přežít dlouhé zimy.
- Schopnost rychle obnovit populaci včelstva po přezimování.
- Nízká spotřeba propolisu.
- Odolná vůči chorobám plodu.
- Vhodná pro oblasti s brzkou jarní snůškou.
- Včely dělnice žijí až o 12 % déle než včely jiných plemen.
Nevýhody
- Náchylnější k rojení.
- Nízká schopnost prospívat v horkých letních dnech.
- Plodování závisí na dostupnosti pylu.
- Neoznačená matka se na plástvi obtížně hledá.
Odkazy
Reference
- ↑ VCELY-STIKOV.CZ. Včela medonosná kraňská. vcely-stikov.cz [online]. [cit. 2024-03-30]. Dostupné online.
- ↑ MODERNIVCELAR.EU. Genom kraňky odhalen. www.modernivcelar.eu [online]. [cit. 2024-03-30]. Dostupné online.
Literatura
- Ing. Dalibor Titěra, CSc., Metodika uchování genetického zdroje zvířat, Včela medonosná kraňská (Apis mellifera carnica),
- Graham, Joe. The Hive and the Honey Bee. Hamilton/IL: Dadant & Sons; 1992; ISBN 0-915698-09-9
- Webové stránky Slovinského svazu chovatelů včel; Apis mellifera carnica
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Apis mellifera carnica na Wikimedia Commons
