Válka první koalice

Válka první koalice
konflikt: Velká francouzská válka, revoluční války
Bitva u Valmy byla vítězstvím revoluční Francie
Bitva u Valmy byla vítězstvím revoluční Francie

Trvání 1792–1797
Výsledek Vítězství Francie; Mír v Campo Formio
Strany
Francouzské královstvíFrancouzské království Francouzské království
Francouzská republikaFrancouzská republika Francouzská republika a klientelistické státy:
první koalice:
Svatá říše římskáSvatá říše římská Svatá říše římská

Pruské království Prusko (do 1795)
Francouzské království Armée des émigrés
Spojené provincie nizozemské Nizozemsko (do 1795)
Velká Británie Velká Británie
Království obojí Sicílie Neapolsko (do 1796)
Portugalsko Portugalsko
Španělsko Španělsko (do 1796)
Sardinské království Sardinie (do 1796)
ostatní italské státy

Velitelé
Francouzské království Ludvík XVI.
Francouzská republika Maximilien Robespierre
Francouzská republika Paul de Barras (od 1795)
Svatá říše římská František II.
Pruské království Fridrich Vilém II.
Spojené provincie nizozemské L. P. van de Spiegel
Velká Británie William Pitt
Síla
Francouzská republika 1 169 000 (1794)  –
Ztráty
Francouzská republika 100 000 padlých v boji, ~ 300 000 zemřelo na nemoc, 150 000 zajatých Habsburská monarchie 94 000 padlých v boji, ~ 282 000 zemřelo na nemoc, 220 000 zajatých, 100 000 zraněných

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Válka první koalice byla prvním pokusem evropských monarchií porazit revoluční Francii. Trvala mezi roky 1792 a 1797. Francie vyhlásila 20. dubna 1792 tzv. preventivní válku Habsburské monarchii, Prusko se na stranu Habsburků přidalo o několik týdnů později. Válka byla pro Francouze zpočátku neúspěšná, zejména kvůli chybějícímu výcviku a slabé organizovanosti vojska. Na rozdíl od perfektně vycvičených a vyzbrojených stálých armád protivníka však bojovali s nadšením, což se později projevilo jako jeden z rozhodujících faktorů. Klíčová byla role dobrovolníků, mobilizovaných např. Marseillaisou, pozdější francouzskou hymnou.[1]

Vzhledem k stále se zhoršující vojenské situaci na východě země byl v noci z 9. na 10. srpna roku 1792 odstaven od vlády král Ludvík XVI. V následných volbách do Národního konventu zvítězili girondisté v čele s Dantonem, kteří převzali vládu nad celou zemí.

Po svržení krále uspíšila pruská vojska přípravy na definitivní porážku Francie, po počátečních úspěších však bylo vojsko Karla Viléma Ferdinanda, knížete brunšvického, poraženo 20. září 1792 v bitvě u Valmy. Ihned následující den byl definitivně sesazen král a vyhlášena republika. O devět dní později zahájila prusko-habsburská vojska ústup z Francie.[2]

V roce 1795 zaznamenala Francie velké úspěchy v podobě zisku Batávské republiky (nynější Nizozemsko), zatlačení Španělů zpět za Pyreneje či vítězství při obléhání Toulonu proti Britům. U Toulonu si vysloužil povýšení do hodnosti brigádního generála Napoleon Bonaparte, který obléhání vedl.[3]

Válka byla ukončena drtivým Napoleonovým tažením v severní Itálii proti Rakousku, kde Francie vyhrála bitvy u Lodi, Rivoli, Milána či Castiglione. Ve světle volné cesty Francouzů na Vídeň požádal 7. dubna 1797 císař František I. o uzavření separátního míru s Francií. Dne 17. října roku 1797 byl mezi oběma zeměmi uzavřen mír v Campo Formio, jenž znamenal velké územní ztráty pro Rakousko.[4]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku War of the First Coalition na anglické Wikipedii.

  1. Ať krev nečistá naplní brázdy našich polí. Nejznámější hymna světa budí kontroverze už 225 let. ČT24 [online]. [cit. 2019-09-24]. Dostupné online. 
  2. Battle of Valmy | Summary. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2019-09-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Siege of Toulon | Summary. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2019-09-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Treaty of Campo Formio | France-Austria [1797]. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2019-09-24]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj