Uppsalská škola ve filozofii

Uppsalská škola je směr ve švédské filozofii, který měl značný vliv mezi švédskými filozofy. Myšlenky této filozofické školy se blížily názorům některých členů novopozitivistického „vídeňského kroužku“.^[1] Její stoupenci se domnívali, že základním úkolem filozofie je logická analýza pojmů vědy.^[2] Zakladatelem uppsalské školy byl Axel Hägerström.^[3] Významným představitelem této školy byl také Adolf Phalén. Základním rysem filozofických názorů stoupenců uppsalské školy je boj proti „metafyzice“ v tom smyslu, který do tohoto pojmů vkládají logičtí pozitivisté. Představitelé uppsalské školy zastávali tedy pozitivistické názory. Předmět filozofie redukovali na logickou analýzu pojmů, kdežto „skutečnost“ samu vyvozovali z logockých kalkulů.^[1]

Pro uppsalskou školu jsou příznačné emotivismus a nihilismus. Filozofie také získala právní význam tím, že byla začleněna do uppsalské školy právní filozofie některými Hägerströmovými žáky, hlavně Vilhelmem Lundstedtem.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Uppsalafilosofin na švédské Wikipedii.

↑ ^a ^b Myslivčenko 1963, s. 587.
↑ Myslivčenko 1963, s. 586.
↑ Encyclopædia Britannica.

Literatura

v češtině

MYSLIVČENKO, A. G., 1963. Filosofické a sociologické myšlení severní Evropy za monopolistického kapitalismu (konec XIX. a počátek XX. stol.). In: DYNNIK, Michail; JOVČUK, M. T.; MITIN, M. B. Dějiny filosofie. 1. vyd. Praha: SNPL. Svazek 5. S. 585–599.