Umělecká beseda slovenská (budova)
| Umělecká beseda slovenská | |
|---|---|
 | |
| Poloha | |
| Adresa |
Bratislava,  Slovensko
|
| Souřadnice | 48°8′27,96″ s. š., 17°7′2,64″ v. d. |
| Další informace | |
| multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Budova Umělecké besedy slovenské stojící v Bratislavě na ulici Dostojevského rad 2 byla postavena v letech 1924-1926 pro účely spolku Umělecké besedy slovenské. Architekty stavby byli Alois Balan a Jiří Grossmann.
Charakteristika
Umělecká beseda slovenská je název spolku, který byl založen v roce 1921, aby sdružoval všechny umělecké obory. Stejnojmenný pavilon, sloužící jako výstavní a klubový objekt postavila dvojice mladých architektů Alois Balan a Jiří Grossman na pozemku v blízkosti Dunaje. Objekt spadá do přelomového období jejich tvorby. Přibližně od roku 1925 můžeme sledovat odklon od dekorativizmu a stále větší vliv funkcionalistických tendencí v tvorbě této dvojice.
Význam budovy
Zmíněná budova Umělecké besedy slovenské na Dostojevského radu je významná z hlediska funkčního ale i konceptuálního. Potřeba typu takové stavby reflektovala nové potřeby v oblasti reprezentace a sdružování umělců. Koncepce celé budovy je založena na odlišném principu než doposud realizované projekty této dvojice architektů. Upuštění od ornamentu, pozvednutí formy ale i materiálu, to jsou znaky nové, moderní architektury. V tomto novém výtvarném programu je koncipován i pavilon Umělecké besedy slovenské. Pavilon je postaven na místě, které bylo před regulací řeky Dunaj často zaplavováno, proto dalo město pozemek spolku zdarma. K pozemku patří i velká zahrada, která se po čase stala populární jako Zahrada umělců.
Vnitřní uspořádání budovy
Budova Umělecké besedy je třípodlažní, částečně podsklepená. Hlavní vstup do objektu je ze Šafárikova náměstí přes předložené schodiště, vystupující z hmoty budovy. Vede přímo do prostorné haly, sloužící jako shromažďovací prostor, ale i na menší výstavy. Přízemí sestává ze dvou výstavních síní. Velká síň byla přednostně koncipována na výstavy obrazů a malá, takzvaný "kamenný sál" na výstavy soch. Obě jsou prosvětlené shora. V polozapuštěném suterénu se nacházely pomocné provozy jako obslužné prostory, sklady, archiv, ale i menší zasedací síň. Na prvním nadzemním podlaží jsou prostory klubu, přístupné samostatným bočním vstupem a na druhém velká zasedací síň s prostornou terasou.
Architektonický výraz
Architektonický výraz této stavby je postaven na jednoduchosti řazení krychlových hmot, charakteristické barevnosti přírodních materiálů a jejich kontrastu s jinými materiály. Tento výraz si Umělecká beseda zachovala dodnes. Hmotová diferenciace je podtržena barevným kontrastem bílých hladkých ploch a červeného režného zdiva. Znaky funkcionalistické architektury jsou umocněny pravidelně členěnými okny, ale především hlavním dvoupodlažním kubusem, nad vstupem do něhož citlivě přesahuje výstavní část s světlíky, s pravidelným rastrem prosvětlujících střešních oken.
Konstrukční řešení
Konstrukčně je stavba řešena jako kombinace železobetonového skeletu a zdiva. Skelet výstavních síní má ve velké síni rozpon 9 m a 7,5 m v malé síni. Zastřešené jsou rámovou konstrukcí stropu. Společenská část je z cihelného zdiva. Celá stavba je založena na betonových pásech.
Odkazy
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Umělecká beseda slovenská na Wikimedia Commons
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Umelecká beseda slovenská (budova) na slovenské Wikipedii.
Literatura
- Šlachta, Š .: Alojz Balan - Juraj Grossmann. Projekt 24,1982, č. 4/5, s.88-89.
- Šlachta, Š .: Umělecká beseda slovenska. Architektúra & Urbanizmus 29, 1995, č. 1/2, s. 14-15.
