Uhličitan zinečnatý

Uhličitan zinečnatý
Zn2+
Uhličitan
Obecné
Systematický název	Uhličitan zinečnatý
Anglický název	Zinc carbonate
Německý název	Zinkcarbonat
Sumární vzorec	ZnCO3
Vzhled	bílá až šedá práškovitá látka
Identifikace
Registrační číslo CAS	3486-35-9
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)	222-477-6
PubChem	19005
Vlastnosti
Molární hmotnost	125,39 g/mol
Teplota rozkladu	490 °C
Hustota	3,8 g/cm³
Index lomu	nDř=1,875 nDm= 1,633
Tvrdost	4–4,5
Rozpustnost ve vodě	0,006 7 g/100 g
Rozpustnost v polárních rozpouštědlech	kyseliny zásady roztok čpavku kapalný amoniak (ne)
Součin rozpustnosti	2,09×10−11
Relativní permitivita εr	7,8 6
Měrná magnetická susceptibilita	1,79×10−6 cm3 g−1 (řádná) 1,06×10−6 cm3 g−1 (mimořádná)
Struktura
Krystalová struktura	klencová
Hrana krystalové mřížky	a= 592,8 pm α= 103°27´
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°	−740,57 kJ/mol
Standardní molární entropie S°	92,9 J K−1 mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°	−666,7 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp	0,708 9 J K−1 g−1
Bezpečnost
GHS09 [1] Varování[1]
R-věty	R50/53
S-věty	S60, S61
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Uhličitan zinečnatý (chemický vzorec ZnCO₃) je bílá až šedá práškovitá látka, prakticky nerozpustná ve vodě, ovšem rozpustná v roztocích kyselin, zásad nebo čpavku. V přírodě se vyskytuje v podobě minerálu smithsonitu. Při zahřátí na teplotu nad 490 °C dochází k jeho rozkladu na oxid zinečnatý (ZnO) a oxid uhličitý (CO₂).

${\displaystyle \mathrm {ZnCO_{3}\ \to \ ZnO+CO_{2}} }$

Příprava

Je možné jej připravit srážením rozpustných zinečnatých solí roztokem rozpustného uhličitanu nebo zaváděním plynného oxidu uhličitého do roztoků rozpustných zinečnatých solí. Vždy se ovšem jedná o reakci zinečnatého kationu s uhličitanovým anionem za vzniku nerozpustného uhličitanu zinečnatého (poslední rovnice znázorňuje iontový průběh reakce).

${\displaystyle \mathrm {ZnCl_{2}+Na_{2}CO_{3}\ \to \ ZnCO_{3}\downarrow +2NaCl} }$

${\displaystyle \mathrm {ZnSO_{4}+Na_{2}CO_{3}\ \to \ ZnCO_{3}\downarrow +Na_{2}SO_{4}} }$

${\displaystyle \mathrm {Zn^{2+}+CO_{3}^{2-}\ \to \ ZnCO_{3}\downarrow } }$

Využití

Využívá se jako bílý pigment k barvení a potisku textilu a k přípravě oxidu zinečnatého (ZnO), který se také využívá jako pigment, ale v malířství pod názvem zinková běloba. Přidává se jako plnivo do léčiv a využívá se k adsorpci sulfanu v hlubokých studních. Využívá se také jako aktivátor vulkanizačního procesu k výrobě pryže z latexu.

Reference

Literatura

• VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 
• Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 2. díl, 1. vydání 1961
• GREENWOOD, N. N; EARNSHAW, A. Chemie prvků II. 1. čes. vyd. Praha: Informatorium, 1993. ISBN 80-85427-38-9. S. 1320–1374. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu uhličitan zinečnatý na Wikimedia Commons

Zdroj