Ugrofinské národy

Uralské národy

Ugrofinské národy je historická lingvistická skupina národů mluvících ugrofinskými jazyky. Dělí se na dvě velké skupiny národů, baltofinské (např. Finové a Estonci) a ugrické (Maďaři). Ugrofinské jazyky nejsou příbuzné jazykům indoevropským. Geneticky jsou Ugrofinové značně rozrůznění. Národy žijící na severovýchodě evropské části Ruska a na Sibiři mají mongoloidní rysy, zatímco u evropských národů (Maďaři, Estonci, Livonci, Finové, Karelové) s výjimkou Sámů je podle výzkumů genetická stopa, kterou asijské kmeny na těchto národech zanechaly, relativně nepodstatná. Podle Cavalli-Sforzy jsou Maďaři z 87 % evropského původu a Finové z 90 %. Tato data jsou v poměrné shodě s historickými daty z Maďarska. Sámové (Laponci) jsou Evropané přibližně z 50 %.[1]

Seznam národů

Rozdělení ugrofinských národů na základě jazykové příbuznosti:[2]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Finno-Ugric peoples na anglické Wikipedii.

  1. Uralic genes in Europe by Guglielmino CR, Piazza A, Menozzi P, Cavalli-Sforza LL [1]
  2. VUORELA, Toivo. Suomensukuiset kansat. Turku: Suomalaisen kirjallisuuden seura, 1960. Kapitola Suomalais-ugrilaiset kansat kielihistorian valossa, s. 8–9. (finsky) 
  3. HINGAROVÁ, Vendula; HUBÁČKOVÁ, Alexandra; KOVÁŘ, Michal. Sámové – jazyk, literatura a společnost. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2009. ISBN 978-80-86818-99-3. Kapitola Předmluva, s. 9. 
  4. http://www.suri.ee/eup/mordvins.html

Literatura

  • Václav Blažek a kol.: Rané prameny o národech uralské jazykové rodiny. Linguistica Brunensia. 2011, roč. 59, č. 1–2, s. [189]–224. http://hdl.handle.net/11222.digilib/115164
  • Václav Blažek: Po stopách raných migrací etnik hovořících uralskými jazyky : (v perspektivě lingvistické paleontologie). Linguistica Brunensia. 2013, roč. 61, č. 1–2, s. [81]–87. http://hdl.handle.net/11222.digilib/127151
  • ROPPONEN, Ville. Uralské okno. Esej o menšinách Ruska. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2018. ISBN 978-80-7465-308-7. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj