U 46

Základní údaje
Vlajka
Typ ponorka
Třída typ VII B
Objednána 21. listopad 1936 ve Friedrich Krupp Germaniawerft AG, Kiel, výrobní číslo 582
Zahájení stavby 24. února 1937
Spuštěna na vodu 10. září 1938
Uvedena do služby 2. listopad 1938
Osud potopena vlastní posádkou 4. května 1945
Poznámka stažena ze služby 1. října 1943
Takticko-technická data
Výtlak 753 t (na hladině)
857 t (pod hladinou)
1 430 (plný)
Délka 66,5 m vnější plášť
48,80 m vnitřní plášť
Šířka 6,20 m vnější plášť, 4,70 m vnitřní plášť
Ponor 4,74 m
Pohon diesel–elektrický
2x dieselový motor
2x elektrický motor
2 800–3 200 PS (2 100–2 400 kW) diesel
750 PS (550 kW) elektrický
Rychlost 17.9 uzlů (na hladině, 33,2 km/h)
8 uzlů (pod hladinou, 15 km/h)
Dosah 8 700 nm (16 112 km) při 10 uzlech (19 km/h
90 nm (170 km) pod hladinou při 4 uzlech (7,4 km/h)
Posádka 4 důstojníci, 40 až 56 mužstvo
Výzbroj 1× 88mm kanón
1× 20mm protiletadlový kanón
5x 533mm torpédomet (4 na přídi, 1 na zádi)
14 torpéd nebo 26 TMA nebo 39 TMB námořních min.
Ostatní max. ponor 230 m

U 46 byla německá ponorka typu VIIB postavená před druhou světovou válkou pro německé válečné námořnictvo. Do služby byla zařazena 2. listopadu 1938 pod velením kapitänleutnanta (Kptlt.) Herberta Sohlera.

Konstrukce

Německé ponorce typu VIIB předcházely kratší ponorky typu VIIA. U 46 měla výtlak 753 tun při plavbě na hladině a 857 tun při plavbě pod hladinou. Měla délku 66,50 m, šířku 6,20 m, výšku 9,50 m a ponor 4,74 m. Pohon zajišťovaly dva čtyřtaktní šestiválcové diesel motory Germaniawerft F46 o výkonu 2 800 až 3 200 PS při plavbě na hladině a dva elektrické motory BBC GG UB 720/8 s výkonem 750 PS při plavbě pod hladinou. Byla vybavena dvěma hřídeli a dvěma 1,23 m lodními šrouby. U 45 mohla operovat v hloubce až 230 metrů. [1]

U 46 dosáhla maximální rychlosti na hladině 17,9 uzlů (33,2 km/h) a 8 uzlů (15 km/h) při plavbě pod hladinou. Operační dosah činil 90 nm (170 km) při rychlosti čtyř uzlů (7,4 km/h) pod hladinou moře a 8 700 nm (16 100 km) při rychlosti 10 uzlů (19 km/h).[1]

Ve výzbroji U 46 bylo pět torpédometů ráže 533 mm (4 na přídi a 1 na zádi), 88 mm námořní rychlopalný kanón SK C/35 a jeden 20 mm protiletadlový kanón.

Posádku tvořilo čtyřicet čtyři až šedesát mužů.

Historie služby

Ponorka U 46 byla objednána v loděnicích Friedrich Krupp Germaniawerft AG v Kielu pod výrobním číslem 582. Výroba byla zahájena 24. února 1937 a na vodu byla spuštěna 10. září 1938. Do služby byla zařazena 2. listopadu 1938.

V období od 2. listopadu 1938 do 31. srpna 1939 byla zařazena do 7. ponorkové flotily Wegener v Kiel (výcvik). Po reorganizaci flotily byla zařazena od 1. září 1939 do 1. září 1941 jako bojová ponorka 7. ponorkové flotily v Kiel a Saint Nazaire. Od 2. září 1941 do 31. března 1942 sloužila jako školní ponorka u 26. ponorkové flotily v Pilavě. Od 1. dubna 1942 byla přeřazena k 24. ponorkové flotile v Gdaňsku a Memel opět jako výcviková ponorka.

V období 19. srpna 1939 až 1. října 1943 ponorka U 46 vyplula na třináct bojových plaveb při nich potopila dvacet čtyři lodí o celkové tonáži 130 962 BRT, z toho dva pomocné křižníkyHMS Carinthia (20 277 BRT) a HMS Dunvegan Castle (15 007 BRT). Poškodila čtyři lodi o celkové tonáži 25 491 BRT. Pro nadměrné opotřebení strojního zařízení byla 1. října 1943 stažena ze služby. Do konce války byla využívána jako stacionární torpédová loď v přístavu Neustadt.[2]

První bojová plavba

Po ukončení výcviku 19. srpna 1939 v 00:00 hodin ponorka U 46 opustila Kiel a vyplula na první bojovou plavbu (před vypuknutím druhé světové války), pod vedením Kptlt. Herberta Sohlera a vrátila se zpět do Kielu 15. září 1939. Během dvaceti osmi denní plavby v severní části Atlantském oceánu západně od Irska nebyla potopena ani poškozena žádná nepřátelská plavidla.

Druhá bojová plavba

Dne 3. října 1939 U 46 vyplula ke své druhé bojové plavbě opět pod velením Kptlt. Herberta Sohlera a vrátila se 7. listopadu 1939. Operační prostor byl v severní části Atlantském oceánu. Při této bojové plavbě byla potopena jedna loď o tonáži 7 028 BRT. Ponorka U 46 se zúčastnila skupinového napadení konvoje HG-3, podle taktiky, kterou vypracoval Karl Dönitz. Později tato taktika byla používána pod názvem vlčí smečky. Na základě zjištění monitoringu a rozkrytí rádiových zpráv německou námořní zpravodajskou službou byla určena předpokládaná trasa konvoje HG-3 na který zaútočila skupina německých ponorek mimo U 46 také U 45, U 42 a U 37. Konvoj HG-3 měl 25 z toho byly potopeny tři lodi.[3][4]

Seznam potopených lodí
datum jméno příslušnost tonáž

[BRT]

konvoj zdroj
17. říjen 1939 City of Mandalay VB 7 028 HG-3 potopena [5]

Třetí bojová plavba

U 46 vyplula z Kielu 19. listopadu 1939 a vrátila se 10. ledna 1940. Operační prostor byl západně od Irska v Atlantském oceánu. Byla potopena jedna loď bez ztrát na životech

Seznam potopených lodí
datum jméno příslušnost tonáž

[BRT]

konvoj zdroj
21. prosinec 1939 Rudolf Norsko 924 potopena [5]

Čtvrtá bojová plavba

U 46 vyplula z Kielu 29. ledna 1940. Krátce na to byla poškozena ledovou krou a byla nucena plout do Helgolandu, kde připlula 1. března 1940. Dne 3. března vyplula na cestu do Wilhelmshavenu kam doplula 5. března 1940.

Pátá bojová plavba

Dne 11. března 1940 vyplula z Wilhelmshavenu a vrátila se 23. dubna 1940 do Kielu. Během plavby v oblasti Westfjordu, Ofotfjordu a Tysfjordu nebyly potopeny žádné lodě. Od 22. května 1940 byla provedena výměna velitelů. Novým velitelem se stal kptlt. Engelbert Endrass.

Šestá bojová plavba

Na šestou bojovou plavbu ponorka vyplula 1. června 1940 z přístavu Kiel a vrátila se 1. července 1940. Během této 31 denní plavbě byly v Biskajském zálivu a u španělského mysu Finisterre potopeny čtyři lodi o celkové tonáži 15 070 BRT, pomocný křižník HMS Carinthia o tonáži 20 277 BRT a jedna loď o tonáži 8 782 BRT byla poškozena.

Seznam potopených lodí
datum jméno příslušnost tonáž

[BRT]

konvoj zdroj
6. června 1940 HMS Carinthia Royal Navy 20 277 potopena [5]
9. června 1940 Margareta Finsko 2 155 potopena
11. června 1940 Athelprince VB 8 782 OG-33F poškozen
12. června 1940 Barbara Marie VB 4 223 SL-34 potopena
12. června 1940 Willowbank VB 5 041 SL-34 potopena
17. června 1940 Elips Řecko 3 651 potopena

Sedmá bojová plavba

Na sedmou bojovou plavbu ponorka U 46 vyplula 8. srpna 1940 Z Kielu a vrátila se 6. září 1940 na francouzskou základnu v Lorientu. Operační prostor 34 denní plavby byl v severní části Atlantského oceánu a v Lamanšském průlivu. Dne 3. srpna 1940 ponorku U 46 zaměřila britská ponorka HMS Triad, která se vracela z bojové hlídky severně od Bergenu. Protože neměla dobrou pozici pro provedení torpédového útoku v 22:30 se vynořila a zaútočila na U 46 svým 102 mm (4 palcovým) kanonem. Ponorka U 46 neopětovala protiútok, ale ponořila se. HMS Triad krátce pronásledoval německou ponorku, záhy však ztratil s ní kontakt. Ponorka U 46 vplula 4. srpna 1940 do Bergenu k provedení oprav a vyplula 8. srpna 1940 zpět na moře.

Během sedmé bojové plavby bylo potopeno pět lodí s celkovou tonáží 19 502 BRT a pomocný křižník o tonáži 15 007 BRT. Parník Ville de Hasselt byl už poškozen torpédem ponorky U 38. Dne 20. září 1940 byla převelena z ponorkové základny Lorien na ponorkovou základnu Saint Nazaire.

Seznam potopených lodí
datum jméno příslušnost tonáž

[BRT]

konvoj zdroj
16. srpna 1940 Alcinous Holandsko 6 189 OB-197 poškozena [5]
20. srpna 1940 Leonidas M. Valmas Řecko 2 080 potopena
27. srpna 1940 HMS Dunvegan Castle Royal Navy 15 007 SL-43 potopena
31. srpna 1940 Ville de Hasselt Belgie 7 461 potopena
2. září 1940 Thornlea VB 4 251 OB-205 potopena
2. září 1940 Bibury VB 4 616 OB-205 potopena
4. září 1940 Luimneach Irsko 1 074 potopena

Osmá bojová plavba

Na osmou bojovou plavbu vyplula U 46 dne 23. září 1940 z ponorkové základny v Saint Nazaire a vrátila se 29. září 1940 zpět. Operační prostor byl v severní části Atlantského oceánu a v Biskajském zálivu. Během osmé bojové plavby potopila U-46 dvě lodě o celkové tonáži 3 921 BRT.

Seznam potopených lodí
datum jméno příslušnost tonáž

[BRT]

konvoj zdroj
26. září 1940 Coast Wings VB 862 OG-43 potopena [5]
Siljan Švédsko 3 058 potopena

Devátá bojová plavba

Na devátou bojovou plavbu ponorka U 46 vyplula 13. října 1940 z ponorkové základny Saint Nazaire a vrátila se 29. října 1940 do Kielu. V průběhu bojové plavby napadla lodi z konvoje SC-7 a HX-79, potopila pět lodí o celkové tonáži 22 966 BRT a poškodila britský parník Wandby o tonáži 4 947 BRT. Dne 25. října byla objevena a atakována třemi letadly Lockheed Hudson z 233. perutě RAF, při útoku byl smrtelně zraněn jeden člen posádky.

Seznam potopených lodí
datum jméno příslušnost tonáž

[BRT]

konvoj zdroj
18. října 1940 Beatus VB 4885 SC-7 potopena [5]
18. října 1940 Convallaria Švédsko 1 996 SC-7 potopena
18. října 1940 Gunborg Švédsko 1 572 SC-7 potopena
19. října 1940 Ruperra VB 4 548 HX-79 potopena
20. října1940 Janus Švédsko 9 965 HX-79 potopena

Desátá bojová plavba

Na desátou bojovou plavbu ponorka U 46 vyplula z Kielu 12. února 1941 a 4. března 1941 připlula do ponorkové základny v Saint Nazaire. Během bojové plavby v severním Atlantském oceánu nepotopila ani nepoškodila žádnou loď.

Jedenáctá bojová plavba

Na jedáctou bojovou plavbu ponorka U 46 vyplula 15. března 1941 z ponorkové základny Saint Nazaire a vrátila zpět 10. dubna 1941. Operační prostor byl západně od Irska. V průběhu bojové plavby byly potopeny tři lodi o celkové tonáži 17 465 BRT a loď Alderpool (4 313 BRT) byla poškozena a 3. dubna 1941 potopena ponorkou U 73.

Seznam potopených lodí
datum jméno příslušnost tonáž

[BRT]

konvoj zdroj
29. března 1941 Liguria Švédsko 1 751 OB-302 potopena [5]
31. března 1941 Castor Švédsko 8 714 potopena
2. dubna 1941 British Reliance VB 7 000 SC-26 potopena
3. dubna 1941 Alderpool VB 4 313 SC-26 poškozena

Dvanáctá bojová plavba

Na dvanáctou bojovou plavbu ponorka U 46 vyplula 15. května 1941 z ponorkové základny v Saint Nazaire a vrátila se zpět 13. června 1941. Operačním prostorem byl severní Atlantský oceán. V průběhu bojové plavby byly potopeny dvě lodi o celkové tonáži 10 893 BRT a jedna loď poškozena.

Seznam potopených lodí
datum jméno příslušnost tonáž

[BRT]

konvoj zdroj
8. června 1941 Ensis VB 6 207 poškozena [5]
8. června 1941 Trevarrack VB 5 270 OB-329 potopena
9. června 1941 Phidias VB 5 623 OB-330 potopena [5]

Třináctá bojová plavba

Na třináctou bojovou plavbu ponorka U 46 vyplula 26. července 1941 z ponorkové základny v Saint Nazaire a 26. srpna 1941 připlula do přístavu v Kiel. Během bojové plavby v severním Atlantském oceánu nepotopila ani nepoškodila žádnou loď.

Další služba

Od 2. září 1941 byla převelena k 26. ponorkové flotile v Pilavě, kde byla využívána jako výcviková ponorka. Od 1. dubna 1942 byla přeřazena k 24. ponorkové flotile v Gdaňsku a Memel opět jako výcviková ponorka. Pro značné opotřebení byla 1. října 1943 vyřazena z provozu.

Zánik

Na konci války 4. května 1945 v rámci Regenbogen-Befehl (operace Duha) byla potopena vlastní posádkou v zátoce Kupfermühlen poblíž města Flensburg.[6]

Během své služby ponorka U 46 ztratila čtyři členy posádky.

Vlčí smečky

  • Rösing (12.–15. června 1940)
  • West (19. května–6. června 1941)

Velitelé

02.11.1938 – 21.05.1940 – Kptlt. Herbert Sohler

22.05.1940 – 24.09.1941 – Kptlt. Engelbert Endrass

??.10.1941 – 19.11.1941 – Oblt. Peter-Ottmar Grau

20.11.1941 – ??.03.1942 – Oblt. Konstantin von Puttkamer

??.03.1942 – ??.04.1942 – Oblt. Kurt Neubert

20.04.1942 – ??.05.1942 – Oblt. Ernst von Witzendorff

??.05.1942 – ??.07.1942 – Lt. Franz Saar

??.08.1942 – 30.04.1943 – Oblt. Joachim Knecht

01.05.1943 – ??.01.1943 – Oblt. Erich Jewinski

Kptlt. – Kapitanleutnant (námořní kapitán), Oblt – Oberleutnant zur See (námořní poručík, Lt – Leutnant zur See (námořní podporučík)

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků U-46 (1938) na polské Wikipedii, German submarine U-46 (1938) na anglické Wikipedii a U 46 (Kriegsmarine) na německé Wikipedii.

  1. a b GRÖNER, Erich. German warships 1815-1945. Překlad Thomas, Keith; Magowan, Rachel. Londýn: Conway Maritime Press, 1991. [256] pages s. ISBN 0851775934, ISBN 9780851775937. OCLC 24695694 S. 43–44. 
  2. BUSCH, Rainer; RÖLL, Hans-Joachim. Der U-Boot-Krieg, 1939-1945. Hamburg: Mittler & Sohn, 2001. 5 volumes s. ISBN 3813205096, ISBN 9783813205091. OCLC 36052790 S. 44–46. (německy) 
  3. Convoy HG-3 - Convoy Battles - German U-boat Operations - uboat.net. www.uboat.net [online]. [cit. 2019-08-05]. Dostupné online. 
  4. BLAIR, Clay. Der U-Boot-Krieg. München: Heyne, 1998. 912 Seiten s. ISBN 345312345X, ISBN 9783453123458. OCLC 75952566 S. 147. 
  5. a b c d e f g h i Ships hit by U-46 - U-boat Successes - German U-boats - uboat.net. www.uboat.net [online]. [cit. 2019-08-05]. Dostupné online. 
  6. KEMP, Paul. U-boats destroyed : German submarine losses in the World Wars. London: Arms & Armour, 1999. 288 s. Dostupné online. ISBN 1854095153, ISBN 9781854095152. OCLC 43972253 S. 61. 

Externí odkazy

Zdroj