Třída Osprey 55
| Třída Osprey 55 | |
|---|---|
 Řecká hlídková loď Navmachos
| |
| Obecné informace | |
| Uživatelé |
Řecké námořnictvo Marocké královské námořnictvo Senegalské námořnictvo |
| Typ | hlídková loď |
| Lodě | 7 |
| Osud | aktivní (2015) |
| Předchůdce | třída Lascos |
| Nástupce | třída HSY-55 |
| Technické údaje Maroko | |
| Výtlak | 500 t (plný) |
| Délka | 54,75 m |
| Šířka | 10,5 m |
| Ponor | 2,75 m |
| Pohon | 2 diesely |
| Rychlost | 19 uzlů |
| Dosah | 4500 nám. mil při 16 uzlech |
| Posádka | 38 + 8[1] |
| Výzbroj | 1× 40mm kanón Bofors 2× 20mm kanón Oerlikon |
| Radar | 2× DECCA |
Třída Osprey 55 (v Řecku též třída Armatolos) je třída hlídkových lodí postavených v celkovém počtu sedmi kusů pro řecké námořnictvo, marocké královské námořnictvo a senegalské námořnictvo.[2]
Stavba
Čtyři jednotky tohoto typu postavila pro Maroko dánská loděnice Danyard A/S ve Frederikshavnu, přičemž jedno další plavidlo bylo postaveno pro Senegal.[1] Dvě jednotky určené pro Řecko postavila tamní loděnice Hellenic Shipyards ve Skaramangasu na základě objednávky z roku 1988. Dle jednoho pramene byla řecká plavidla dokončena v roce 1990, oficiálně však byla přijata do služby až 30. července 1995. Původní záměr na postavení 10 jednotek této třídy pro řecké námořnictvo byl změněn ve prospěch vylepšené třídy HSY-55.[3]
Jednotky třídy Osprey 55:[1][2]
| Jméno | Uživatel | Kýl založen | Spuštění na vodu | Dokončení | Status |
|---|---|---|---|---|---|
| Fouta | Senegal | 1987 | 1. června 1987[4] | aktivní | |
| Armatolos (P18) | Řecko | 8. května 1989 | 19. prosince 1989 | 9. března 1990 | aktivní |
| Navmachos (P19) | Řecko | 9. listopadu 1989 | 16. května 1990 | 15. července 1990 | aktivní |
| El Lahiq (308) | Maroko | červenec 1987 | listopad 1987 | aktivní | |
| El Tawfiq (309) | Maroko | říjen 1987 | únor 1988 | aktivní | |
| El Hamiss (316) | Maroko | duben 1990 | srpen 1990 | aktivní | |
| El Karib (317) | Maroko | červenec 1990 | prosinec 1990 | aktivní |
Konstrukce
Maroko
Kromě 38 členů posádky mohou ubytovat až 8 dalších osob. Plavidla nesou dva vyhledávací a navigační radary DECCA. Hlavňovou výzbroj tvoří 40mm kanón Bofors a dva 20mm kanóny Oerlikon.[2] Pohonný systém tvoří dva diesely MAN Burmeister & Wain Alpha 12V23/30 DVO o celkovém výkonu 4960 bhp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahuje 19 uzlů. Dosah je 4500 námořních mil při rychlosti 16 uzlů.[2]
Řecko
Plavidla nesou systém řízení palby Alenia NA 20, střelecký radar RTN-10X, navigační radar Decca 1226 a přehledový radar Thomson-CSF Triton. Kromě 36 členů posádky mohou přepravovat až 25 vojáků. Jsou vybavena inspekčním člunem RHIB na zádi. Plánovaná výzbroj se postupně měnila. Původně zvažovaný 40mm dvojkanón a čtyři protilodní střely Boeing Harpoon nebyly instalovány. Namísto toho plavidla dostala jeden 40mm kanón na přídi a dva 20mm kanóny. Ještě před zařazením do služby však došlo k nahrazení 40mm kanónu dělovou věží se 76mm kanónem OTO Melara sejmutým z vyřazených torpédoborců. Pohonný systém tvoří dva diesely MTU 12V 1163 TB93 o celkovém výkonu 9870 bhp. Nejvyšší rychlost dosahuje 24,7 uzlu.[3]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c Class Osprey 55 Patrol Combatant [online]. Worldwarships.com [cit. 2015-03-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-02. (anglicky)
- ↑ a b c d El Lahiq (Osprey 55) class Patrol Vessel [online]. Seaforces.org [cit. 2015-03-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 309.
- ↑ Fouta Osprey 55 (Patrol Combatant) [online]. Worldwarships.com [cit. 2015-03-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-02. (anglicky)
