Třída Etna (1941)

Třída Etna
Rozestavěný křižník třídy Etna
Rozestavěný křižník třídy Etna
Obecné informace
Uživatel Regia Marina
Typ lehký křižník
protiletadlový křižník
Lodě 2
Osud před dokončením potopeny
Předchůdce třída Capitani Romani
Technické údaje třídy Etna[1]
Výtlak 5900 tn (standardní)
6533 tn (plný)
Délka 153,8 m
Šířka 14,5 m
Ponor 5,95 m
Pohon 2 turbínová soustrojí
4 kotle
2 lodní šrouby
40 000 hp
Rychlost 28 uzlů
Posádka 580
Výzbroj 6× 135mm kanón (3×2)
10× 65mm kanón (10×1)
20× 20mm kanón (10×2)
Pancíř 60mm boky
35mm paluba
20mm věže
60mm velitelská věž
Radar FuMo 39

Třída Etna byla třída protiletadlových křižníků stavěných pro italské královské námořnictvo. Původně byly objednány jako lehké křižníky pro thajské královské námořnictvo a Itálií byly zabaveny během stavby. Ani jeden nebyl dokončen. Roku 1943 je ukořistila německá Třetí říše. Roku 1944 byly potopeny a později byly sešrotovány.

Stavba

Lehké křižníky Taksin a Naresuan Thajsko objednalo roku 1938 u italské loděnice Cantieri Riuniti dell'Adriatico (CRDA) v Terstu. Jejich stavba byla zahájena roku 1939, ale roku 1941 byly práce přerušeny a dne 6. srpna 1942 byly oba rozestavěné křižníky zabaveny Itálií. Křižníky dostaly nová jména Etna a Vesuvio. Stavba pokračovala do roku 1943 podle přepracovaného projektu protiletadlových křižníků.[2] Následně však došlo ke kapitulaci Itálie a oba křižníky 8. září 1943 ukořistili Němci, kteří ve stavbě nepokračovali. V roce 1944 oba křižníky odtáhli k městečku Muggia u Terstu, kde zůstaly polozatopené v mělkém moři. Jejich vraky byly na počátku 50. let sešrotovány.[3]

Jednotky třídy Etna:[2]

Jméno Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Poznámka
Etna (ex Taksin) srpen 1939 6. srpna 1941 – V srpnu 1942 zabaven Itálií, dostavován jako protiletadlový křižník. Dokončen na 60 %. V říjnu 1943 ukořistěn Němci. Po válce sešrotován.
Vesuvio (ex Naresuan) září 1939 28. května 1942 – V srpnu 1942 zabaven Itálií, dostavován jako protiletadlový křižník. Dokončen na 60 %. V říjnu 1943 ukořistěn Němci. Po válce sešrotován.

Konstrukce

Taksin

Thajské lehké křižníky měly nést výzbroj šesti 152mm kanónů ve dvoudělových věžích, šesti 76mm kanónů, osmi 13,2mm kulometů a dvou trojitých 533mm torpédometů. Dále měly nést dva průzkumné hydroplány startující z jednoho katapultu.[2]

Etna

Italské protiletadlové křižníky měly nést šest 135mm kanónů, deset 65mm kanónů a dvacet 20mm kanónů. Oproti úvodnímu projektu chyběly torpédomety a hydroplány. Měly být vybaveny radarem FuMo 39. Sekundárně měly působit jako rychlé transporty, takže disponovaly několika prostory pro náklad. Pohonný systém tvořily tři kotle Yarrow a dvě turbíny Parsons o výkonu 40 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost měla dosahovat 28 uzlů.[1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b ETNA light cruisers [online]. Navypedia.org [cit. 2019-08-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c TAKSIN light cruisers [online]. Navypedia.org [cit. 2019-08-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ BRESCIA, Maurizio. Mussolini's Navy: A Reference Guide to the Regia Marina 1930-1945. [s.l.]: Naval Institute Press, 2012. ISBN 978-1591145448. S. 106. (anglicky) 

Literatura

  • BRESCIA, Maurizio. Mussolini's Navy: A Reference Guide To The Regia Marina 1930–1945. Barnsley: Seaforth Publishing, 2012. ISBN 978-1-84832-115-1. Kapitola Cruisers build for Siam, s. 106. (anglicky) 
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. 

Externí odkazy

Zdroj