Těrský Alatau

Těrský Alatau
Тескей Ала-Тоо
Тескей Алатау
Pik Karakolskij, nejvyšší vrchol pohoří
Pik Karakolskij, nejvyšší vrchol pohoří

Nejvyšší bod 5 216 m n. m. (Pik Karakolskij)
Délka 375 km
Šířka 40 km

Nadřazená jednotka Ťan-Šan,
Sousední
jednotky
Ak-Šiirak, Kokšaal-Tau, Saridžaz, Poledníkový hřbet

Světadíl Asie
Stát KyrgyzstánKyrgyzstán Kyrgyzstán
Topografická mapa Kyrgyzstánu, Těrský hřbet jižně od jezera Issyk-Kul
Topografická mapa Kyrgyzstánu, Těrský hřbet jižně od jezera Issyk-Kul
Povodí Ču, Issyk-Kul, Tarim, Syrdarja
Souřadnice
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Těrský Alatau (kyrgyzsky Терскей Ала-Тоо, rusky Терскей Алатау) je horské pásmo v centrálním Ťan-Šanu v severovýchodním Kyrgyzstánu, obklopující z jihu jezero Issyk-Kul. Těrský Alatau dosahuje délky 375 km a šířky 40 km. Nejvyšším bodem je 5 216 metrů vysoká hora nazývaná Pik Karakolskij[1][2] nebo Pik Jelcina[3]. Na západě končí horské pásmo průlomem řeky Džuvanaryk, zdrojnice řeky Ču, na jihu jej od pásma Ak-Šijrak odděluje průsmyk ve výšce 3 800 metrů a od hřbetu Kuylyutau sedlo Kuylyu ve výšce 4 246 metrů, na východě navazuje na Meridionální hřbet a ze severu jej obklopuje kotlina jezera Issyk-Kul. Pohoří je silně zaledněno, nejdelší ledovce dosahují délky až 13 km. Severní svahy hor na východ od údolí Barskoon pokrývají lesy tvořené převážně smrkem Schrenkovým (Picea schrenkiana), hranice lesa je 2 900 metrů nad mořem.

Reference

  1. ČEREPOV, I.A. Загадки Тянь-Шаня [online]. Moskva: Geografgiz, 1951 [cit. 2012-08-02]. Dostupné online. (rusky) 
  2. TEMERJEV, Ivan. Схемы маршрутов на пик Джигит (5170 м), Блюхера (4780 м), Каракольский (5281 м), Огуз-Баши (5168 м) [online]. Tomsk: www.mountain.ru [cit. 2012-08-02]. Dostupné online. (rusky) 
  3. Иссык-Куль.Нарын:Энциклопедия. Biškek: Chief Editorial Board of Kyrgyz Encyclopedia, 1991. 512 s. ISBN 5-89750-009-6. (rusky) 

Literatura

VOTÝPKA, Jan. Fyzická geografie sovětského svazu. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1982. S. 419. 

Externí odkazy

Zdroj