Typ 12 Whitby

Typ 12 Whitby
HMS Blackpool (F77)
HMS Blackpool (F77)
Obecné informace
Uživatelé Britské královské námořnictvo
Indické námořnictvo
Novozélandské královské námořnictvo
Typ fregata
Lodě 8
Osud vyřazeny
Předchůdce Typ 16 Tenacious
Nástupce Typ 14 Blackwood
Technické údaje
Výtlak 2150 t (standardní)
2560 t (plný)
Délka 112,7 m
Šířka 12,5 m
Ponor 3,9 m
Pohon 2 turbíny, 2 kotle
Rychlost 29 uzlů
Dosah 4500 nám. mil při 12 uzlech
Posádka 152–231
Výzbroj 2× 114mm kanón (1×II)
2× 40mm kanón (1×II)
12× 533mm torpédomet (2×II, 8×I)
2× Limbo (2×I)
Radar typ 275, typ 262, typ 293, typ 277 a typ 974/978
Sonar typ 162, typ 170, typ 174/177

Typ 12 Whitby (či třída Whitby) byla třída fregat Britského královského námořnictva a Indického námořnictva. Jednalo se o první britské poválečné fregaty, které nevznikly přestavbou již existujících druhoválečných torpédoborců. Jejím hlavním úkolem byla obrana proti tehdy zaváděným moderním ponorkám, které dosahovaly výrazně vyšších rychlostí pod hladinou, než typy ze 40. let (jejich vývoj ovlivnil především německý typ XXI). Celkem bylo postaveno osm jednotek této třídy, z toho šest pro britské námořnictvo a dvě další pro Indické námořnictvo. Jediným dalším uživatelem třídy bylo Novozélandské královské námořnictvo, které mělo jednu fregatu zapůjčenu. Všechny již byly vyřazeny.

Na základě této úspěšné třídy vznikly rovněž odvozené britské fregaty typu 12M Rothesay, typu 12I Leander, kanadská třída St. Laurent a australská třída River.

Pozadí vzniku

Tato třída byla vyvinuta pro boj s novou generací poválečných ponorek dosahujících zejména vyšších rychlostí pod hladinou. Fregaty dostaly charakteristicky tvarovaný trup, který jim dával dobré vlastnosti při operacích na rozbouřeném moři. Vlnami se prořezávala příď ve tvaru uzkého a vysokoho písmene V, přičemž za ní se trup výrazně rozšiřoval.[1] Pro Britské královské námořnictvo bylo postaveno celkem 8 fregat základní verze této třídy. Stavba probíhala v letech 1952–1958, přičemž fregaty byly do služby zařazovány v letech 1956–1958. Vyřazeny byly v letech 1976–1985.

Jednotky třídy Typ 12 Whitby:[1]

Jméno Uživatel Loděnice Založení kýlu Spuštěna Zařazena do služby Status
Blackpool (F77) Velká Británie Harland & Wolff, Belfast 20. prosince 1954 14. února 1957 14. srpna 1958 Prodána do šrotu 1978.
Eastbourne (F73) Velká Británie Vickers-Armstrongs, Newcastle upon Tyne 13. ledna 1954 29. prosince 1955 9. ledna 1958 Prodána do šrotu 1986.
Scarborough (F63) Velká Británie Vickers-Armstrongs, Newcastle upon Tyne 11. září 1953 4. dubna 1955 10. května 1957 Plánovaný prodej Pákistánu zrušen kvůli ceně.[2] Prodána do šrotu 1977.
Tenby (F65) Velká Británie Cammell Laird, Birkenhead 23. června 1953 4. října 1955 18. prosince 1957 Plánovaný prodej Pákistánu zrušen kvůli ceně.[2] Prodána do šrotu 1977.
Torquay (F43) Velká Británie Harland & Wolff, Belfast 11. března 1953 1. července 1954 10. května 1956 Prodána do šrotu 1987.
Whitby (F36) Velká Británie Cammell Laird, Birkenhead 30. září 1952 2. července 1954 10. července 1956 Prodána do šrotu 1979.
Talwar (F40) Indie Cammell Laird, Birkenhead 7. června 1957 18. července 1958 26. dubna 1959 Prodána do šrotu 1992.
Trishul (F43) Indie Harland & Wolff, Belfast 19. února 1957 18. června 1958 13. ledna 1960 Vyřazena.

Konstrukce

HMS Tenby (F65)

Britská plavidla nesla radary typů 275, 262, 293, 277 a 974/978 a dále sonary typů 162, 170 a 174/177. Hlavňovou výzbroj tvořily dva dvouúčelové 114mm kanóny Mk.6 v dělové věži na přídi a dva protiletadlové 40mm kanóny STAAG Mk.2. Protiponorkovou výzbroj představovaly dva salvové vrhače hlubinných pum Limbo. Čtyři fregaty navíc dostaly dvanáct 533mm torpédometů (osm pevných jednohlavňových a dva dvojité otočné). Pohonný systém tvořily dva kotle Babcock and Wilcox a dvě parní turbíny o výkonu 30 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost činila 29 uzlů. Dosah byl 4500 námořních mil při rychlosti 12 uzlů.[1]

Modifikace

Úpravy plavidel během služby byly zcela minimální. V 60. letech byly demontovány torpédomety a 40mm kanóny STAAG Mk.2 nahradil stejný počet hlavní výkonnějšího typu Mk.9.[2]

Zahraniční uživatelé

HMS Tenby (F65)
IndieIndie Indie
  • Indické námořnictvo – britské loděnice postavily fregaty Talwar (F40) a Trishul (F43). Jejich stavba začala v roce 1957 a do služby byly zařazeny v letech 1959–1960. Výzbroj tvořily dva 114mm kanóny, čtyři 40mm kanóny a dva vrhače Limbo. V 70. letech byla u obou fregat odstraněna dělová věž a na jejím místě se objevily tři sovětské protilodní střely P-15 Termit (v kódu NATO SS-N-2). V 80. letech proběhla druhá modernizace, po které výzbroj plavidel tvořily tři protilodní střely P-15, čtyři 30mm kanóny, dva trojhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety a jeden vrhač Limbo. Za zádi pak byla vybudována přistávací plocha pro vrtulníky.
Nový ZélandNový Zéland Nový Zéland

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c GARDINER, Robert; CHUMBLEY, Stephen; BUDZBON, Przemysaw. Conways All the World's Fighting Ships 1947–1995. Annapolis: Naval Institute Press, 1996. S. 514. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d Gardiner, Chumbley a Budzbon, 1996, s. 515.

Literatura

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389. 
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353. 

Externí odkazy

Zdroj