Turkestánská oblast

Түркістан облысы
Түркістан облысы – znak
znak
Geografie
Hlavní město Šymkent
Souřadnice 43° s. š., 68°30′ v. d.
Rozloha 117 300 km²
Časové pásmo +6
Geodata (OSM) OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel 2 685 009
Hustota zalidnění 22,9 obyv./km²
Jazyk kazaština, ruština
Národnostní složení Kazaši 69,7%, Rusové 8,7%
Správa regionu
Stát KazachstánKazachstán Kazachstán
Nadřazený celek KazachstánKazachstán Kazachstán
Druh celku oblast
Podřízené celky 12 okresů
Vznik 1932
Akim Umirzak Šukejev
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-2 KZ-YUZ
Označení vozidel X a 13
Oficiální web www.ontustik.gov.kz
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Turkestánská oblast (kazašsky Түркістан облысы, rusky Туркестанская область) je oblast na jihu Kazachstánu. Byla založena 10. března 1932 v rámci Kazašské ASSR. V letech 1962–92 se jmenovala Čimkentská oblast a pod tímto názvem byla v letech 1962–64 součástí Jihokazašského kraje. V roce 2018 byla přejmenována na Turkestánskou oblast. Má rozlohu 118 600 km². Má 1 976 700 obyvatel a je rozdělena na 12 administrativních okresů a čtyři samosprávná města. Hlavním městem je Šymkent.

Poloha

Oblast hraničí se třemi oblastmi Kazachstánu (Kyzylordskou na západě, Karagandskou na severu a Žambylskou na východě) a pěti vilajáty Uzbekistánu (od jihozápadu k jihovýchodu postupně Navoiským, Samarkandským, Džizzakským, Syrdarjanským a Taškentským).

Rozkládá se na rozhraní východní části Turanské nížiny a západních výběžků Ťan-šanu. Převážná část oblasti je mírně kopcovitá s nadmořskou výškou 200 až 300 m s pásovitými hřebeny písků pouští Kyzylkum (na jihozápadě na levém břehu Syrdarji) a Mujunkum (na severu na levém břehu Ču). Na samém jihu je Hladová step a na severu poušť Betpak-Dala. V centrální části se táhne horský hřbet Karatau (vrchol Bessaz 2 176 m), na jihovýchodě pak západní okraj Talasského Alatau hřbety Karžantau (do 2 824 m) a Ugamský (do 4 238 m).

Klima

Klima je ryze kontinentální a suché. Léto je dlouhé, horké a suché. Zima je krátká a téměř bez sněhu s častými otepleními a dešti. Průměrná teplota je v červenci 26 až 29 °С na severu a jihozápadě a 19 až 25 °С na jihovýchodě a v lednu −11 °С na severu a −2 °С na jihu. Množství srážek za rok je přibližně 100 mm na severu, 100 až 400 mm na jihozápadě (se silným meziročním kolísáním) a 400 až 800 mm v předhůří hor a 1000 mm i více ve vysokých horách.

Vodní zdroje

Velká řeka Syrdarja protéká oblastí z jihu na severozápad. Její přítoky jsou Keles, Kurukkeles, Arys a další menší. Stékají z hor a jsou hojně využívané pro zavlažování. Na Syrdarje byla postavena přehradní hráz a za ní vznikla Čardarinská vodní nádrž. Byly vybudovány zavlažovací kanály:

  • Kirovův zavlažovací kanál (s Džetysajskou odbočkou v Hladové stepi).
  • Aryský zavlažovací kanál.
  • Turkestánský zavlažovací kanál (s Buguňskou vodní nádrží v předhůří Karatau).

Na severu oblasti protéká řeka Ču, která se ztrácí v píscích pouště Mujunkum a v létě se rozpadá na oddělené tůně. V údolí Syrdarji je mnoho nevelkých sladkovodních jezer a na dolním toku Ču slaných jezer (Akžajkyn).

Půdy a flóra

Na rovinách převládají pouště s písečnými hnědými a šedohnědými půdami s travnato-pelyňkovým, slaniskovým porostem (bílý a černý saksal, tamaryšek malokvětý). V údolích Syrdarji a Ču jsou zaplavované luční, většinou slané půdy s porosty rákosu a kousky lesů (vrby, topoly). V horách se nacházejí jednotlivá výšková pásma. Pouště u úpatí přecházejí v alpské louky a ledovce. Půda se postupně mění od horských stepních šedozemí, kaštanových a černozemních půd až k horským hnědým a šedohnědým a ještě výše horským lučním půdám.

Fauna

Ve pouštích žijí hlodavci (sysli, frčci, pískomilové), v horách horské kozy tau-teke a ovce, ze šelem levharti a medvědi a z ptáků supi. V údolích řek žijí vlci, lišky, hranostaji, tchoři, divočáci a také bažanti, na jezerech pak kachny a husy. Z plazů zde žijí hadi, želvy, ještěrky. Ve výběžcích Talasského Alatau se nachází Džabaglinská rezervace.

Literatura

Externí odkazy

Zdroj