Tupolev Tu-2

Tu-2
Čínský muzejní Tu-2
Čínský muzejní Tu-2
Určení střední bombardér
Výrobce Tupolev
Šéfkonstruktér Andrej Nikolajevič Tupolev
První let 29. ledna 1941
Zařazeno 1942
Vyřazeno konec 70. let (ČLR)
Charakter vyřazen
Uživatel Sovětské letectvo
Letectvo Čínské lidové republiky, Bulharsko, Polské letectvo
Výroba 1941-1948
Vyrobeno kusů 2 527
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tupolev Tu-2 (vývojové názvy ANT-58 a 103; kód NATO Bat) byl sovětský dvoumotorový střední denní a frontový bombardér (SDB a FB) z období druhé světové války a těsně po ní. Tu-2 byl přizpůsoben požadavkům na vysokorychlostní bombardér nebo střemhlavý bombardér s velkým vnitřním pumovým nákladem a rychlostí podobnou jednomístné stíhačce. Byl navržený jako výzva pro německé stroje Junkers Ju 88, ukázaly se jeho podobné schopnosti a byl vyráběn v torpédových, stíhacích a průzkumných verzích. Tu-2 byl jedním ze zásadních bojových letounů druhé světové války a hrál klíčovou roli v závěrečných ofenzivách Rudé armády.

Vývoj

Severokorejský Tu-2, China Aviation Museum

V lednu roku 1941 byl v konstrukční kanceláři A. N. Tupoleva zkonstruován prototyp rychlého středního bombardéru, který dostal označení Tupolev ANT-58 (ANT – počáteční písmena jména konstruktéra). Jednalo se o velmi zdařilý typ rychlého bombardéru, který se stal jedním z nejlepších svého druhu na bojištích 2. světové války. Stroj byl postupně modernizován, v roce 1941 byly vyrobeny další prototypy ANT-59 s řadovými motory AM-37 a ANT-60 s pokusnými hvězdicovými pohonnými jednotkami AŠ-82. Letoun byl ještě konstrukčně upraven jako ANT-61 a počátkem roku 1942 uveden do sériové výroby jako Tu-2. Vylepšené letouny začaly přicházet do služby na jaře 1944.

V tomto roce vznikl rovněž jeden prototyp pětimístné dálkové bombardovací verze Tu-2D (ANT-62), poháněný dvouhvězdicovými motory Švecov AŠ-82FN s prodlouženým trupem o 0,62 m a ve dvou prototypech vyrobený Tupolev SDB (ANT-63). Tato dvoumístná verze taktického bombardéru zalétaná 20. května 1944 velmi úzce navazovala na původní projekt ANT-58. První prototyp dostal řadové dvanáctiválce Mikulin AM-39 po 1374 kW s výzbrojí dvou pevných kanónů ŠVAK ráže 20 mm, letovod ovládal pohyblivý kulomet UBT ráže 12,7 mm. Druhý prototyp SDB (Skorostnoj Dněvnoj Bombardirovščik) měl výkonnější motory AM-38F po 1470 kW.

V roce 1944 se začalo se stavbou dalšího prototypu, ANT-68 (Tu-10), který přímo vycházel ze sériového Tu-2S. Vznikl na požadavek sovětského letectva, které potřebovalo rychlý střední čtyřmístný bombardovací letoun, schopný vodorovného bombardování z malých i velkých výšek a operací bez stíhacího doprovodu. Specifikace dále požadovala instalaci dvou kapalinou chlazených dvanáctiválců do V typu Mikulin AM-39FNV s výkonem po 1360 kW a zlepšení výhledu pilota i letovoda. První let provedl zalétávací pilot A. D. Pereljot 19. května 1945. Během státních zkoušek ANT-68 havaroval, avšak během následných oprav byly na letounu provedeny četná vylepšení. Jednalo se zejména o zástavbu motorů AM-39FN-2 se vstřikem paliva s čtyřlistými vrtulemi AV-5LV-166B, které nahradily předchozí třílisté. Současně byla zlepšena podélná stabilita zvětšením plochy obou kýlovek. Po celou dobu testů byl prototyp ANT-68 vyzbrojen dvojicí kanónů ŠVAK ráže 20 mm v kořenech křídla a po jednom pohyblivém kulometu ve střelištích.

V letech 1946 a 1947 se sériově vyráběla cvičná varianta UTB-2, vyprojektovaná konstrukční skupinou CAGI a vedená Pavlem Osipovičem Suchým. Letoun byl osazen hospodárnějšími sedmiválcovými pohonnými jednotkami AŠ-21. Zadní část trupu a nosná plocha zůstala beze změn, totožná s Tu-2, rekonstrukce trupu spočívala pouze v přepracování přední části s kabinou pro instruktora a pilotního žáka. Veškerá výzbroj byla demontována, pouze ve hřbetním střelišti VUB-68 byl umístěn kulomet UBT ráže 12,7 mm se zásobou 60 nábojů.

Téma dálkového bombardéru na základě Tu-2 se objevilo ještě jednou v podobě prototypu označeného ANT-65 (Tu-2DB) zalétaného 1. července 1946. Stroj měl zabudovány dva kapalinou chlazené dvanáctiválce do V typu Mikulin AM-44 po 1617 kW, vybavené turbokompresory TK-1B.

V roce 1946 vznikly rovněž dálkové a průzkumné verze Tu-2D a Tu-2R s křídlem o rozpětí 22,06 m a další experimentální ANT-67. Poválečná produkce zahrnuje rovněž přepadový bombardér Tu-2Š a torpédový typ Tu-2T. Tu-2 se vyráběl až do roku 1948, celkem bylo vyrobeno asi 2500 ks všech typů. Bojově se ještě účastnil korejské války.

Specifikace

Údaje dle[1]

Třípohledový nákres Tu-2

Technické údaje

  • Osádka: 4 osoby
  • Rozpětí křídel: 18,86 m
  • Délka: 13,80 m
  • Výška: 4,20 m
  • Plocha křídel: 48,80 m²
  • Vlastní hmotnost: 8 273 kg
  • Vzletová hmotnost: 12 800 kg
  • Pohon: 2 × čtrnáctiválcový hvězdicový motor Švecov AŠ-82FN

Výkony

  • Maximální rychlost: 550 km/h
  • Počáteční stoupavost: 700 m/min
  • Dostup: 9500 m
  • Dolet: 2 500 km

Výzbroj

  • 2 × kanón ŠVAK ráže 20 mm,
  • 3 × kulomet ráže 7,62 nebo 12,7 mm Berezin BS,
  • maximálně až 4000 kg pum (vnitřní i vnější náklad)

Odkazy

Reference

  1. ↑ GUNSTON, Bill. Bojová letadla druhé světové války. Praha: Svojtka, 2006. ISBN 80-7237-203-3. Kapitola Tupolev Tu-2, s. 470. 

Literatura

  • GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 25. 
  • GUNSTON, Bill. Bojová letadla II. světové války. 2. vyd. Praha: Svojtka&Co., 2006. ISBN 80-7237-203-3. S. 470 a 471. 
  • NĚMEČEK, Václav. Vojenská letadla 3. 3. vyd. Praha: Naše vojsko, 1992. ISBN 80-206-0117-1. S. 148 až 150. 
  • NĚMEČEK, Václav. Tupolev Tu-2D. Letectví a kosmonautika. Červenec 1981, roč. LVII., čís. 15, s. 588. 

Externí odkazy

Zdroj