Trilogie vášně

Trilogie vášně
Autor Johann Wolfgang von Goethe
Původní název Trilogie der Leidenschaft
Překladatel Otokar Fischer
Jazyk němčina
Žánr soubor tří lyrických básní
Datum vydání vznik 18231824, tiskem 1827
Česky vydáno 1916
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Trilogie vášně (1827, Trilogie der Leidenschaft) je soubor tří milostně reflexivních básní německého básníka Johanna Wolfganga von Goetha vzniklých v letech 18231824, který je považován za jeden z vrcholů německé lyrické poezie a který se skládá z básní Wertherovi (1824, An Werther), Elegie (1823, Marienbader Elegie) a Usmíření (1823, Aussöhnung).[1]. Tiskem soubor Goethe poprvé vydal roku 1827 v souborném vydání svých básní Gedichte.[2]

Vznik básní

Básně, vzniklé na základě Goethova pobytu v Mariánských Lázních v létě 1823, byly vytvořeny v opačném pořadí, než jak je později autor zakomponoval do trilogie. Jejich hlavní inspirací byl jeho vztah s devatenáctiletou dívkou Ulrikou von Levetzow, do které se ve svých čtyřiasedmdesáti letech zamiloval a jehož nabídku k sňatku odmítla. Kompozice trilogie je postavena na poněkud chladnějším úvodu, který je následován vzrušenou tragičností a nakonec zklidňujícími motivy v závěru.[1]

Obsah básní

Ulrika von Levetzow

Wertherovi

Goethe v pěti slokách této úvodní básně trilogie, kterou ale napsal jako poslední, oslovuje Werthera jako „oplakávaný stín“ autorova mladého věku. Adresuje mu hořké verše o nedočkavé dychtivosti mládí, která postupně s věkem pomíjí současně s vírou v život.[1]

Jak zázračný se lidský život zdá
tak hebký den a noc jak ohromná!
A na nás, kdož jsme vzrostli v slastech ráje,
jen pablesk velebného sluce hraje,
a již nás dusná, chorá touha zmámí,
teď na svět útočí, teď pře se s námi;
vždy jinak v duši, jinak vůkol ní
je v nitru záře, když se venku tmí,
když venku lesk, zrak duše stopen v tmách
jsme k štěstí slepí - a je na dosah.

Elegie

Elegie je nejrozsáhlejší básní cyklu a je jeho jádrem – obsahuje dvacet tři šestiveršových slok blízkých italským stancím. Líčí setkání s milovanou dívkou, radostně prožité společné chvíle, kdy „den vzrušený svým křídlem v letu mával a chvilky hnal, že ubíhaly plaše“. a trýzeň rozloučení. Základní napětí básně i celé trilogie je vyvoláno rozporem mezi láskou pojímanou jako tvořivá síla obohacující člověka a dávající jeho životu vyšší smysl a mezi loučením a zmarem, jež člověka od možnosti lásky vzdalují. Lásku nelze vymanit z moci času a básník po rozchodu s milovanou ženou ztrácí vnitřní rovnováhu i smysl života.[1]

Mně ztracen svět, já sobě ztracen hynu,
já, jenž jsem býval bohů miláčkem;
mne bozi svedli: skříňku Pandořinu
mi dali, slastmi bohatou i zlem;
k rtům přitiskli mne opojivých darů
a rvou mne pryč – vstříc rvou mne mému zmaru.

Usmíření

Maria Szymanowska

Třetí báseň souboru inspirovaná virtuózními klavírními koncerty Marie Szymanowské, k níž básníka poutala náklonnost, vznikla jako první. Skládá se ze tří slok a v trilogii přináší básníkovi, který je po rozchodu s milovanou ženou přesvědčen, že plně žít a být šťasten může být pouze v její blízkosti, konečné utišení jeho vášně v kráse hudby.[1]

Slyš! Na jasných se křídlech hudba vznáší,
jež miliony tónů v soulad spletla,
by pronikla nám v prapodstatu naší,
by zalila jí věčnou krásou světla
na řasách rosu, v čisté touze tonu
a cítím božství slz a božství tónů.[3]

Ohlasy

Především Elegie se stala námětem mnoha literárních děl. K nejvýznamnějším z nich patří Elegie z Mariánských Lázní (Die Marienbader Elegie) ze sbírky povídek Stefana Zweiga Hvězdné hodiny lidstva (1927, Sternstunden der Menschheit).

V české literatuře se poslední Goethovou láskou zabývá Miroslav Slach v románu Dostavník do Výmaru (1969) a v povídce Sbohem, letní lásko ze stejnojmenné povídkové sbírky z roku 1982.[1]

Česká vydání

  • Z Goethova odkazu, Praha: Ludvík Bradáč 1916, celá trilogie, přeložil Otokar Fischer.
  • Johann Wolfgang Goethe: Výbor z díla II. Praha: Svoboda 1949, celá trilogie, přeložil Otokar Fischer.
  • Johann Wolfgang Goethe: Básně; Západovýchodní díván, Praha: SNKLHU 1955, jen Elegie, přeložil Otokar Fischer.
  • Johann Wolfgang Goethe: Život slavím, Praha: Mladá fronta 1972, jen Elegie, přeložil Václav Renč
  • Johann Wolfgang Goethe: Výbor z poezie, Praha: Československý spisovatel 1973, celá trilogie, přeložil Otokar Fischer.

Odkazy

Reference

  1. a b c d e f MACURA, Vladimír, a kol. Slovník světových literárních děl I.. 1. vyd. Praha: Odeon, 1988. 475 s. cnb001277745. S. 296–297. 
  2. Trilogie der Leidenschaft - Zeno.org, Ihrer Volltextbibliothek
  3. Veškeré citace jsou převzaty z překladu Otokara Fischera vydaného v knize Z Goethova odkazu, Praha: Ludvík Bradáč 1916. S. 52-64.

Externí odkazy

Zdroj