Toomas Hendrik Ilves

Toomas Hendrik Ilves
4. prezident Estonska
Ve funkci:
26. září 2006 – 10. října 2016
Předseda vlády Andrus Ansip
Taavi Rõivas
Předchůdce Arnold Rüütel
Nástupce Kersti Kaljulaidová
Stranická příslušnost
Členství Sociálnědemokratická strana (od 1999)
Lidová strana (1998–1999)
Estonská rolnická strana (1997–1998)
Narození 26. prosince 1953 (70 let)
Stockholm, ŠvédskoŠvédsko Švédsko
Choť Merry Bullocková (1981–2004)
Evelin Ilvesová (2004–2015)
Ieva Ilvesová (2016–2023)
Rodiče Endel Ilves
Děti Luukas Ilves
Příbuzní Andres Ilves (sourozenec)
Alma mater Columbia College
Pensylvánská univerzita
Kolumbijská univerzita
Leonia High School
Profese politik, novinář, diplomat, psycholog a účastník mezinárodního fóra
Náboženství agnosticismus
Ocenění čestný rytíř velkokříže Řádu lázně (2006)
řetěz Řádu Isabely Katolické (2007)
velkokříž s řetězem Řádu bílé růže (2007)
velkokříž speciální třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (2013)
Řád bílého dvojkříže 1. třídy (2015)
… více na Wikidatech
Podpis Toomas Hendrik Ilves, podpis
Webová stránka www.presidentilves.ee
Commons Toomas Hendrik Ilves
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Toomas Hendrik Ilves (* 26. prosince 1953, Stockholm) je estonský politik, v letech 2006 až 2016 estonský prezident. Je bývalým diplomatem a novinářem. Do svého zvolení působil jako člen Evropského parlamentu. Ilves se narodil ve švédském Stockholmu jako syn estonských uprchlíků. Vyrůstal v USA, kde vystudoval Leonia High School a následně psychologii na prestižních amerických univerzitách Columbia University a University of Pennsylvania.

Kariéra

V osmdesátých letech pracoval jako novinář v rádiu Svobodná Evropa a následně se angažoval v boji o získání nezávislosti Estonska v roce 1991. Poté pracoval jako velvyslanec v USA, Kanadě a Mexiku. V prosinci 1996 se stal estonským ministrem zahraničních věcí, kterým byl až do své rezignace v září 1998 jako člen malé opoziční strany (Lidová strana, zemědělsko-konzervativní). Ilves byl zanedlouho zvolen předsedou Lidové strany, která vytvořila volební koalici se Stranou středu. Po parlamentních volbách v březnu 1999 se stal opět ministrem zahraničních věcí, kterým byl až do roku 2002, kdy se rozpadlo vládnoucí trojkoaliční politické seskupení.

Podporoval estonské členství v Evropské unii a vedl také první jednání, která vedla až k připojení Estonska k Evropské unii 1. května 2004. V letech 2001 a 2002 byl předsedou Lidové strany. Z této funkce rezignoval po komunálních volbách, kdy jeho strana získala pouze 4,4 % hlasů. Na začátku roku 2004 se Strana středu přejmenovala na Sociální demokracii. V roce 2003 se stal členem Evropského parlamentu, v květnu 2004 se pak stal plnohodnotným členem. Při volbách do Evropského parlamentu v roce 2004 byl při drtivém volebním vítězství Sociálních demokratů zvolen za tuto stranu europoslancem.

Vyznamenání

Stát Stuha Název Datum udělení
BelgieBelgie Belgie velkokříž Řádu Leopoldova 2008
EstonskoEstonsko Estonsko Řád kříže země Panny Marie I. třídy s řetězem[1] 2006, 3. října
Řád státního znaku I. třídy s řetězem[2] 2008, 22. února
Řád státního znaku III. třídy[3] 2004, 5. února
FinskoFinsko Finsko velkokříž s řetězem Řádu bílé růže[4] 2007
FrancieFrancie Francie komandér Řádu čestné legie 2001
GruzieGruzie Gruzie Vítězný řád svatého Jiří 2010, 20. ledna
IslandIsland Island velkokříž Řádu islandského sokola[5] 2010, 10. června
JaponskoJaponsko Japonsko velkokříž Řádu chryzantémy 2007
KazachstánKazachstán Kazachstán Řád přátelství I. třídy 2011
LitvaLitva Litva velkokříž Řádu Vitolda Velikého se zlatým řetězem[6] 2008, 25. dubna
LotyšskoLotyšsko Lotyšsko velkokříž s řetězem Řádu tří hvězd[7] 2009, 7. dubna
Kříž uznání I. třídy[8] 2012, 5. června
MaďarskoMaďarsko Maďarsko velkokříž Záslužného řádu Maďarské republiky 2009
MaltaMalta Malta Národní řád za zásluhy[9] 2012, 31. května
NěmeckoNěmecko Německo velkokříž speciální třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo 2013
NizozemskoNizozemsko Nizozemsko velkokříž Řádu nizozemského lva 2008
NorskoNorsko Norsko rytíř I. třídy Norského královského řádu za zásluhy 1999
velkokříž Řádu svatého Olafa[10] 2014, 2. září
PolskoPolsko Polsko Řád bílé orlice 2014, 7. března
RumunskoRumunsko Rumunsko velkokříž s řetězem Řádu rumunské hvězdy 2011
ŘeckoŘecko Řecko velkokříž Řádu cti 1999
SlovenskoSlovensko Slovensko Řád bílého dvojkříže I. třídy 2015
Spojené královstvíSpojené království Spojené království čestný rytíř velkokříže Řádu lázně[11] 2006
ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko velkokříž s řetězem Řádu Isabely Katolické 2007
ŠvédskoŠvédsko Švédsko rytíř Řádu Serafínů 2011, 18. ledna

Odkazy

Reference

  1. ↑ Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-09-14]. Dostupné online. 
  2. ↑ Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-09-14]. Dostupné online. 
  3. ↑ Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-09-14]. Dostupné online. 
  4. ↑ Suomen Valkoisen Ruusun ritarikunnan suurristin ketjuineen ulkomaalaiset saajat. www.ritarikunnat.fi [online]. [cit. 2019-09-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-11-02. 
  5. ↑ Fálkaorðan 2010. web.archive.org [online]. 2016-03-14 [cit. 2019-09-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  6. ↑ Lietuvos Respublikos Prezidentė. grybauskaite1.lrp.lt [online]. [cit. 2019-09-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-08. 
  7. ↑ VESTNESIS.LV. Ordeņu kapitula paziņojums Par Triju Zvaigžņu… - Latvijas Vēstnesis. www.vestnesis.lv [online]. [cit. 2019-09-14]. Dostupné online. (lotyšsky) 
  8. ↑ VESTNESIS.LV. Par Atzinības krusta piešķiršanu - Latvijas Vēstnesis. www.vestnesis.lv [online]. [cit. 2019-09-14]. Dostupné online. (lotyšsky) 
  9. ↑ Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2016-03-04 [cit. 2019-09-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  10. ↑ Tildelinger av ordener og medaljer. www.kongehuset.no [online]. [cit. 2019-09-14]. Dostupné online. (norsky) 
  11. ↑ Archivovaná kopie. www.leighrayment.com [online]. [cit. 2019-09-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-01. 

Externí odkazy

Zdroj