Tmogvi

Tmogvi
Pevnost Tmogvi v roce 2011
Pevnost Tmogvi v roce 2011
Základní informace
Výstavba 9. století
Poloha
Adresa Aspindza Municipality, GruzieGruzie Gruzie
Souřadnice 41°23′40,44″ s. š., 43°18′53,28″ v. d.
Další informace
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tmogvi (gruzínsky თმოგვი, IPA: tʰmɔgvi; arménsky Թմկաբերդ, také Tmkaberd nebo Tmuk, či Tmok) je zřícenina hradní pevnosti v jihogruzínském kraji Samcche-Džavachetie, na levém břehu řeky Kura, několik kilometrů po proudu od jeskynního města Vardzia. Pevnost je gruzínskou národní kulturní památkou a součástí historického a architektonického muzejního komplexu Vardzia.[1]

Historie

Jméno „Tmogvi“ je odvozeno od gruzínského slova mogvi (მოგვი), znamenajícího „pohanský kněz“, „(perský) mág“ .[2] Pevnost je poprvé zmiňována ve zdrojích z 9. století.[2] Byla postavena jako obranná pevnost sloužící ke kontrole starobylé obchodní cesty z náhorní plošiny Džavacheti vedoucí údolím řeky Kura. Šlo o nejvýznamnější vojenskou základnu v celé oblasti Džavachetie. Feudálními pány v oblasti byli Bagrationové, respektive jejich gruzínská rodová větev.

Význam Tmogvi ještě vzrostl poté, co bylo kolem roku 900 zničeno město Tsunda i s tamní pevností. Počátkem 11. století přešla pevnost pod přímou kontrolu sjednoceného Gruzínského království. V roce 1073 získal pevnost jako apanáž šlechtic Niania Kuabulidze; jeho potomci ji drželi v následujících staletích, než se dostala do majetku významných feudálních rodů: Toreli, Tmogveli, Šalikašvili nebo Džakeli. V roce 1088 byla pevnost silně poškozena zemětřesením.

V roce 1578 ovládla pevnost i region Osmanská říše. V roce 1829, po skončení rusko-turecké války a podpisu Drinopolského míru, připadla pevnost i s celou přilehlou oblastí Ruskému impériu.

V pevnosti se narodil středověký gruzínský spisovatel Sargis Tmogveli a také arménský filosof Grigor Tatevatsi.

Architektura

Ruiny Tmogvi, pohled ze severu

Pevnost Tmogvi byla postavena na vrcholu hory vysoko nad tokem řeky Kura. Rozšířena byla na tři sousední vrcholy a obehnána hradbami, které jsou 150 metrů dlouhé a tři metry silné. Hradby doplňují přirozenou obranou linii, kterou tvoří skalní útesy. Uvnitř areálu bylo vybudováno několik věží. Také byl vyražen tajný tunel vedoucí z hradu k řece Kuře, který měl sloužit pro dopravu pitné vody v případě obléhání. Do současnosti se v lepším stavu dochovala západní část pevnosti. Uvnitř areálu stojí několik budov. Předpokládá se, že budova se čtvercovým půdorysem, postavená z tufu na čedičových základech sloužila jako kostel. Vně hradeb na západní straně stojí taktéž poškozený kostel zasvěcený svatému Efrémovi, v němž se nachází fragmenty fresek ze 13. století.

Tmogvi v literatuře

V roce 1902 napsal arménský „národní básník“ Hovhannes Tumanjan jednu ze svých nejslavnějších básní s názvem Dobytí Tmkaberdu (Թմկաբերդի առումը).[3][4][5] Tématem této básně je epizoda z bojů domorodých arménských vůdců proti Perské říši v první polovině 18. století, a dobytí pevnosti Tmkaberd perským vládcem Nádir Šáhem, údajně v důsledku zrady kněžny Almast, manželky velitele obránců knížete Tatula.[6][7] Básnířka Sofie Parnoková, označovaná jako „ruská Sapfó“, napsala na motivy básně libreto, o nějž ji pro svou plánovanou operu Almast požádal arménský skladatel Alexander Spendiarjan.

Tmogvi

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tmogvi na anglické Wikipedii.

  1. ↑ National Agency of Cultural Heritage preservation of Georgia
  2. ↑ a b Karapetian 2011, s. 192.
  3. ↑ SARKISYAN, Svetlana. Spendiaryan [Spendiarov], Aleksandr Afanasy. In: The New Grove Dictionary of Music and Musicians. London: Oxford University Press, 2007. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj] (omezený přístup)
  4. ↑ Tumanian, Ovanes Tadevosovich [online]. Velká sovětská encyklopedie [cit. 2013-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ HOLDING, Nicholas. Armenia: with Nagorno Karabagh : the Bradt travel guide. 2nd. vyd. Chalfont St. Peter: Bradt Travel Guides, 2008. ISBN 9781841621630. S. 98–99. (anglicky) 
  6. ↑ NEEF, Sigrid. Handbuch der russischen und sowjetischen Oper. Berlin: Henschelverlag Kunst und Gesellschaft, 1985. 760 s. S. 585–587. (německy) 
  7. ↑ Ալեքսանդր Սպենդիարյանը – Կյանքի ուղին [online]. Jerevan: ՀԱՅԱՍՏԱՆՈՒՄ ԱՌԱՋԻՆ ԵՐԱԺՇՏԱԿԱՆ ՏՈՒՆ-ԹԱՆԳԱՐԱՆԸ, 2009 [cit. 2015-04-08]. Dostupné online. (arménsky) 

Literatura

  • Berdzenishvili D., Sagharadze Sh., Georgian Soviet Encyclopedia, volume 4, p. 688, Tbilisi, 1979 (gruzínsky)
  • KARAPETIAN, Samvel, 2011. Javakhk. Yerevan: Research on Armenian Architecture. Dostupné online. ISBN 978-99941-875-7-7. S. 192–204. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj