Tarasnice T-21

Tarasnice 21
Místo původu ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Historie služby
Ve službě ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
PolskoPolsko Polsko
AlbánieAlbánie Albánie
EgyptEgypt Egypt
SýrieSýrie Sýrie
AngolaAngola Angola
JordánskoJordánsko Jordánsko

Jako válečná kořist
IzraelIzrael Izrael

Pro účel zkoušek
Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz
Historie výroby
Výroba 1950-1955
Základní údaje
Obsluha 3 muži (střelec, nabíječ a nosič)

Tarasnice 21 je jednoduchá, lehká zbraň pro boj s tanky, bez zpětného rázu, ráže 82 mm, s elektromagnetickým indukčním spušťadlem. Je určena k ničení obrněných vozidel všech druhů i s nejodolnějším pancéřem. Může jí být použito i k ničení osádek pevnůstek a palebných srubů a k ničení osádek v budovách upravených k obraně, při použití tříštivého střeliva i proti živým cílům.

Střelba na pohyblivé cíle je dostatečně přesná až do dálky 300 m, na pevné cíle až do dálky 600 m. Největší dostřel je asi 2300 m. Střela je za letu stabilizována pevnými křidélky. Obsluhu zbraně tvoří 3 muži – střelec, nabíječ a nosič nábojů. Zbraň může však snadno obsluhovat i jeden muž, má-li po ruce dostatek nábojů.[1]

Vývoj

V průběhu druhé světové války došlo k ověření účinnosti reaktivních protitankových zbraní. V roce 1946, po dobrých zkušenostech s německými zbraněmi, se československá armáda rozhodla zadat vývoj vlastní protitankové zbraně. Vývojem se zabývala Zbrojovka Brno a Vojenský technický ústav v Podmoklech. Při vývoji byly použity jak prvky západních, tak německých zbraní.

První zavedenou zbraní v poválečné československé armádě byla „81 mm pancéřovnice vz.49“, označována též jako P-1. Tu výzbrojní komise schválila k zavedení do československé armády. Vývoj pokračoval a v květnu 1951 se Vsetíně rozběhla sériová výroba zbraně, který byla přeznačena na Tarasnici 21 ráže 82 mm. Do roku 1954 jich bylo vyprodukováno asi 5000 kusů. V roce 1957 Československá lidová armáda vlastnila již pouze 1638 tarasnic T21.

Další vývoj T21 pokračoval po roce 1953 pod označením Tarasnice II, ale v roce 1957 na návrh sovětské strany byl vývoj vrácen zpět a na začátku 60. let byl vývoj zbraně nazvané P-20 zrušen (v roce 1961 byl v sovětské armádě zaveden RPG-7, v československé v roce 1963).[2]

Služba

V roce 1963 byla do Československé lidové armády zavedena sovětská protitanková zbraň RPG-7, která postupně začala nahrazovat ostatní protitankové prostředky, a to jak Pancéřovku 27, tak Tarasnici 21. Tarasnice 21 byly postupně odprodávány do zahraničí a v roce 1967 došlo v Československé lidové armádě ke zrušení „tarasnicových“ družstev.

Při vývoji obrněného transportéru OT-62 TOPAS byla navržena T21, v prosinci 1959, jako protitanková zbraň vozidla OT-62 TOPAS 2 společně s 7.62 mm kulometem K59. Do konce července 1960 byl zhotoven prototyp věžičky. Vzhledem k tomu, že výroba T21 byla již ukončena v roce 1955, bylo přikročeno k vývoji úchytů na věžičku, které by pojaly původní variantu T21. Sériová výroba OT-62 TOPAS 2 s T21 byla zahájena v roce 1964.[3] Mimo vozidla OT-62 TOPAS 2 byla T21 montována na OT-65A FUG a na několik exportních verzí OT-64 SKOT.

Hlavní části zbraně

  • hlaveň – vyrobena z ocelové bezešvé trubky. Vnitřní vývrt 82 mm. Zadní části je hlaveň rozšířena pro snadné nabíjení zbraně.
  • zadek hlavně – má větší průměr než hlaveň.
  • závěr
  • mířidla
  • podvozek
  • ojka
  • nosné řemeny

Základní parametry

  • Ráž: 82 mm
  • Váha bez podvozku: 17 kg
  • Váha s podvozkem: 19,35 kg
  • Délka: 1475 mm
  • Šířka: 325 mm
  • Výška: 385 mm
  • Palebná výška: 275 mm
  • Počáteční rychlost střely: 280 m/sec
  • Rychlost palby: 4–6 ran za minutu
  • Váha ostrého náboje: 3,46 kg
  • Váha ostré střely: 1,90 kg
  • Váha nábojky: 1,56 kg
  • Váha nábojnice s roštem: 1,10 kg
  • Váha prachové náplně: 0,46 kg

Uživatelé a export

Reference

  1. ↑ Pěch-III-130 Výcvik s Tarasnicí 21. 1952. vyd. Praha: Ministerstvo národní obrany 
  2. ↑ DUBÁNEK, Martin. Utajená obrana železné opony : československé opevnění 1945-1964. 1. vyd. vyd. Praha: Mladá fronta 213 pages, 16 leaves of plates s. Dostupné online. ISBN 978-80-204-1758-9, ISBN 80-204-1758-3. OCLC 268694340 
  3. ↑ FRÝBA, Jiří. Obrněný transportér OT-62 TOPAS : historie, takticko-technická data, modifikace. První vydání. vyd. Praha: [s.n.] 184 stran s. Dostupné online. ISBN 978-80-271-2508-1, ISBN 80-271-2508-1. OCLC 1143812624 
  4. ↑ FRANCEV, Vladimír. Československé zbraně ve světě : v míru za války. Praha: Grada Publ 230 Seiten s. Dostupné online. ISBN 978-80-247-5314-0, ISBN 80-247-5314-6. OCLC 915358191 

Externí odkazy

Zdroj