Pancéřovka 27

Pancéřovka 27
Typ	Granátomet
Místo původu	Československo Československo
Historie služby
Ve službě	Československo Československo Polsko Polsko Biafra Biafra Albánie Albánie Nigérie Nigérie Jemen Jemen Alžírsko Alžírsko Guinea Guinea Guinea-Bissau Guinea-Bissau Mosambik Mosambik Somálsko Somálsko
Používána	1950–1969 (většina vyvezena)
Války	Nigerijská občanská válka (1967–1970) Alžírská válka
Historie výroby
Výrobce	Konstrukta Brno (Praha)
Výroba	1950-1955
Vyrobeno kusů	30 645
Varianty	Pancéřovka 27 Pancéřovka 27A
Základní údaje
Hmotnost	6,40 kg / 7, 25 kg (A)
Obsluha	2 osoby (střelec, nosič střeliva)
Ráže	45 mm - hlaveň / 98 mm střela
Princip střelby	Ruční granátomet (projektil odpalován zápalnou složí, samotný projektil není poháněn)
Účinný dostřel	150 m
Hledí	mechanická mířidla 50, 75, 100, 125, 150 m

Pancéřovka 27 (P 27) byla československá protitanková zbraň používaná v 50. až 60. letech, kdy ji vystřídala sovětská RPG-7 (zavedena 1963) a československá RPG-75 (zavedena od roku 1975).

Vývoj Pancéřovky 27

Po 2. světové válce bylo v Československu ukořistěno velké množství německých protipancéřových zbraní, především typu Panzerfaust 60 ( v čs. poválečné armádě označována jako Pancéřovka N) a Panzerschreck. Proto logicky začalo Československo s vývojem vlastní pancéřové pěsti, která by dokázala prorazit v té době jakýkoliv pancíř do tloušťky 200 mm.

Vývoj pancéřovky byl zadán v prosinci 1947, označení projektu bylo PPZ. Podmínkou byla hmotnost do 5 kg a účinný dostřel 100 metrů s možností opakované výstřelu. Jaká náplň měl sloužit bezdýmý prach.

Vývoj prováděla Konstrukta Brno (Praha) a vedl jej Ladislav Urban. Od roku 1950 byla zbraň řešena jako nadkaliberní zbraň s hladkou hlavní. V květnu 1950 výzbrojní komise souhlasila se zavedením zbraně pod označením Pancéřovka 75, číslo bylo označení dostřelu na pohyblivé cíle. Výroba začala v podniku Zbrojovka Vsetín. Následovalo ještě několik úprav a zbraň se přeznačila na Pancéřovku 27. Československá lidová armáda měla ve skladech v roce 1958 celkem 18 400 kusů této zbraně.^[1]

• 
  Hlavní části P27
• 
  Schéma funkce P27

Pancéřovka 27A

Zbraň měla ovšem nízkou životnost díky použitým materiálům (tenká stěna hlavně a bakelit), kterou snižovalo i použití silnějších prachu - výmetná náplň byla původně německé výroby - vz.34 N označována. Po vypotřebování zásob byla výmetná náplň nahrazená náplní tuzemské výroby, která vyvíjela vyšší tlaky a způsobovala v kombinaci s používanými materiály destrukce části zbraně. V roce 1958 byl dokonce dán časově omezený zákaz používání. Zbraně byly ve skladech přebrány a asi 7000 kusů v nejlepší stavu prošlo zesílením a modernizací, modernizovaná zbraň byla označena jako Pancéřovka 27A. K nehodám docházelo i po modernizaci zbraně. Modernizované zbraně měly být uloženy do mobilizačních rezerv a nemodernizované měly být odprodány nebo sešrotovány.^[1]

Pancéřovka PII a PIII

Pod vlivem nehod s pancéřovku 27 bylo v roce 1951 rozhodnuto pokračovat ve vývoji zbraně. Konečný výsledek se dostavil v roce 1953, pancéřovka byla označena jako P II, avšak i přes její nižší hmotnost a menší délku nebyla přijata do výzbroje a tak vývoj pokračoval pod označením P III. Zde měla mít střela v dříku raketový motor, a pro ochranu střelce přibyl na pancéřovce štít z plexiskla který se neosvědčil. Nakonec byl celý program zrušen ve prospěch sovětského granátometu RPG-7.

Charakteristika

Pancéřovka - hlavní části

• úplná hlaveň, dlouhá 1030 mm, hladký vývrt ráže 45 mm
• mířidla - označeny vzdálenosti 50, 75, 100, 125 a 150 m (označeno bílými číslicemi)
• spušťadlo - fungující na principu elektromagnetického indukčního generátoru, který vytvoří elektrický impuls a následně iniciuje elektrický palník v nábojce.
• dvojnožka
• úplný dotek
• jednotný popruhový řemen

• 
  Pancéřovka 27
• 
  Zadní část P27A
• 
  Dvojnožka P27

Pancéřovka fungovala na principu bezzákluzového děla, kde byl zpětný ráz kompenzován ocelovým prachem unikajícím spolu s plynem směrem vzad a samotná střela směrem vpřed. Plyny ohrožený prostor za zbraní byl do vzdálenosti 40 metrů. Kromě ničení pancéřových vozidel, byla určena i k likvidaci různých palebných srubů a živé síly.

Části ostrého náboje / střely P27

• Hlava, kde se nacházela výbušná směs a kumulativní vložka
• Dřík, kde byl zapalovač Z2 a počáteční náplň
• Nábojka, zde se nacházela výmetná směs rozdělená na dvě části a mezi oběma částmi byla zápalná vložka v níž se nacházela rozbuška spojená s měděným páskem. Na konci se nacházela nábojnice s ocelovým prachem.

Účinný dostřel na pevné cíle byl do 100 metrů, na pohyblivé do 75 metrů a na živé do 150 metrů. Probíjel pancíř do 200 milimetrů.

Druhy nábojů / střel P27 a jejich označování

• náboj P 27 - ostrý náboj. Označen červeným proužkem.

• 
  Řez kumulativní hlavicí
• 
  Ostrá kumulativní hlavice
• 
  Výmetná náplň

• náhradní náboj P 27 - je stejného provedení jako náboj ostrý, místo trhaviny, počinové náplně a zapalovače je v těle střely výplň z kamenouhelné smůly se živcem. Náplň je utěsněna papírovou a ocelovou podložkou. Je určen pro balistické zkoušky. Označen červeným proužkem a na dvou místech označen křížem
• cvičný náboj P 27 - je určen k výcviku. Má zesílené stěny, aby jej bylo možno použít opakovaně. Neobsahuje trhavinu. Střela bez označení (barva khaki). Váha střely 3,35 kg, délka 412 mm, průměr max. 98 mm
• školní náboj P 27 ^[2] - vyráběl se z poškozených nebo z výroby pro boj nevhodných nábojů.

Náboje byly baleny v dřevěných bednách po 4 kusech. Na víku bedny byl označen směr jízdy vozidel, které měly munici převážet. Jednotlivé náboje bylo možné nosit ve speciálních nosítkách.

• 
  Cvičný náboj P27
• 
  Nosítka pro náboj P27

Nabíjení a střelba

Pro nabití zbraně je nutné zbraň zajistit. Následně se vloží náboj / střela. Vložením střely do hlavně se zapojí střela do elektrického okruhu (vložením do zbraně se dotek spojí se střelou). Pro střelbu následně se přepne pojistka do polohy "0" - odjištěno. Následně je možné střílet. Po výstřelu je tlakem plynů dotek vrácen zpět do výchozí polohy, takže je možné následně zbraň opětovně nabít.

Parametry

• Délka zbraně: 1030 mm (nenabitá)
• Hmotnost zbraně: 6,4 kg
• Hmotnost náboje: 3,75 kg
• Hmotnost střely: 3,3 kg
• Délka náboje: 412 mm
• Maximální průměr střely: 98 mm
• Obsluha: 2 muži (střelec, nosič nábojů)
• Rychlost střelby: 4 rány za minutu

Uživatelé/Export

• Biafra Biafra^[3]
• Československo Československo
• Polsko Polsko
• Albánie Albánie
• Nigérie Nigérie
• Jemen Jemen
• Alžírsko Alžírsko
• Guinea Guinea
• Guinea-Bissau Guinea-Bissau
• Mosambik Mosambik
• Somálsko Somálsko^[4]

V letech 1951-1953 se do Polska vyvezlo 2600 kusů. Albánie objednala v roce 1954 1000 kusů. V první pololetí roku 1957 byly Pancéřovky exportovány do Jemenu (1000 ks). Alžírská Fronta národního osvobození v letech 1957-1959 obdržela celkem 48 kusů, dalších 100 kusů v roce 1961. Další bývalá francouzská kolonie Guinea obdržela v letech 1958-1960 150 kusů. V letech 1967-1970 byly Pancéřovky 27 exportovány jak do Nigérie, tak do Biafry. Přesný počet není jasný, např. v roce 1967 do Nigérie bylo vyvezeno 75 kusů. V roce 1967 byl též schválen prodej zbraní do Egypta a Sýrie a ve stejném roce bylo dodáno do Mosambiku 10 kusů. V letech 1964-1968 se dostalo 55 kusů do Portugalské Guinee (dnes Guinea-Bissau).^[5]

• 
  3d vizualizace P27
• 
  3d vizualizace P27
• 
  3d vizualizace P27
• 
  3d vizualizace P27

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pancierovka vz. 27 na slovenské Wikipedii.

Literatura

• Dubánek, M., 2011, Od bodáku po tryskáče. Mladá fronta, Praha, ISBN 978-80-204-2515-7
• Dubánek, M., Lakosil.J., Minařík, J., 2008, Utajená obrana železné opony. Mladá Fronta, Praha, ISBN 978-80-204-1758-9

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pancéřovka 27 na Wikimedia Commons
• Pancéřovka 27 na forum.valka.cz

Zdroj