Tamara Moyzes

Tamara Moyzes
Narození 27. března 1975 (48 let)
Alma mater Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání režisérka, multimediální umělkyně, dokumentaristka a kurátorka
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tamara Moyzes (* 27. březen 1975, Bratislava[1]) je izraelsko-slovenská politická umělkyně, kurátorka a dokumentaristka žijící a tvořící v Praze. Tematicky se zabývá zejména postavením menšin, xenofobií, rasismem, nacionalismem, queer tematikou a konfliktem na Blízkém východě.

Původ a rodinný život

Narodila se v Bratislavě. Má maďarské, židovské a romské předky (její babička byla Romka).[2] Je Židovka a má izraelské občanství.[2][3] V šestnácti letech se rozhodla naučit hebrejsky.[2] Po střední škole odjela poprvé na tři roky do Izraele.[3] V mládí byla také sionistka, ale při dalším dvouletém studijním pobytu v Izraeli svůj názor změnila a podle vlastního vyjádření se z ní stala mírová aktivistka za Palestinu.[3] Sama se cítí jako kosmopolitka a vžívá se do rolí menšin.[4]

Studium

Absolvovala Střední umělecko-průmyslovou školu v Bratislavě (v letech 1991–1995). Poté studovala na Akademii výtvarných umění v Bratislavě a na Institutu výtvarných umění Avni v izraelském Tel Avivu. V letech 2000–2005 vystudovala ateliér nových médií pražské AVU.[5]

Umělecká tvorba

Tamara Moyzes se věnuje dokumentární tvorbě, videoartu a novým médiím. Tvoří fiktivní videodokumenty, v kterých často využívá parodických postupů, ironie. Usiluje o intervence do veřejného prostoru. Dlouhodobě se zabývá problematikou postavení menšin, xenofobie, rasismu a nacionalismu, např. v izraelsko-palestinském konfliktu, romské problematice; také feminismu a náboženství. Na některých projektech s ní spolupracuje její manžel, izraelský umělec Shlomi Yaffe.

Samostatné výstavy a projekty

  • 2003: Happening při zahájení školního roku na Akademii výtvarných umění, Praha
  • 2004: výstava Tamary Mozyes, Galerie Eskort, Brno
  • 2006: Day of Tamara Moyzes, Galerie NOD, Praha
  • 2007: TV t_error, Entrance Web Gallery, Praha[6]
  • 2008–2009: Vítejte v Praze, Galerie Output, Praha[7]
  • 2009: Performance v Parlamentu ČR, „Rodinná pohoda“[8][9]
  • 2009: Performance v Brně-Tuřanech při návštěvě papeže, „Bianca Braselly & Benedictus XVI“[10]
  • 2010: Vítejte v Praze, České centrum, Stockholm[11]
  • 2011: Inte(g)race, Karlin Studio, Futura, Praha[12]
  • 2011: Protocol, Mamuta v Daniela Passal Art & Media, Jeruzalém

Day of Tamara Moyzes (2006)

V roce 2006 se stala první ženou, která živě promítala svůj porod v galerii, konkrétně v pražské Galerii NoD pod názvem Day of Tamara Moyzes. „Porod je nádherný akt, bez kterého by tu nikdo z nás nebyl. Sám o sobě není ničím sexuální. Porody jsou tabuizované téma. A součástí toho tabu je přesvědčení, že by žena vůbec neměla dělat umění,“ řekla Moyzes pro Radio Wave moderátorům pořadu Pot v roce 2023.[13]

Ceny a nominace

  • 2004: Finalistka ceny EGOART ateliéru nových médií AVU Praha
  • 2005: Nominace na cenu festivalu nových médií WRO, Polsko

Kurátorská činnost

Tamara Moyzes produkčně spolupracovala např. s galerií Roxy NoD, kde také v roce 2005 začala působit jako kurátorka. Připravila například mezinárodní výstavu Czechpoint (se Zuzanou Štefkovou, 2006–2008 v galeriích NoD a C2C v Praze, PGU v Žilině, LIGET v Budapešti, Arsenal v Polsku),[14] výstavu českého videoartu v Košicích, výstavu Girls against Boys v galerii Szara v polském Štětíně či výstavu DOOR v pražské Hale C (r. 2009). V roce 2011 při příležitosti Světového romského festivalu Khamoro kurátorsky připravila výstavu „Segregace vážně škodí vám i lidem ve vašem okolí“ v Galerii Ministerstva kultury a Galerii Napa.[2]

Politické názory

Tamara Moyzes se hlásí k feminismu.[15] Společně se Zuzanou Štefkovou založila ženskou uměleckou skupinu „5. kolona“, která organizuje akce na pomezí politického umění a aktivismu. S ní se např. 13. srpna 2011 účastnila průvodu Prague Pride a 15. září téhož roku zorganizovala demonstraci u památníku Jad vašem v Izraeli za odvolání Ladislava Bátory z ministerstva školství.[16] V roce 2013 se spolu se svým izraelským manželem Shlomi Yaffem zúčastnila recesistického Pochodu proti Čechům, při kterém byl symbolicky oběšen Brouk Pytlík jako symbol všech Čechů a který měl poukázat na údajný rasismus v české společnosti.[17]

Moyzes je přesvědčena, že je velmi potřebné, aby česká společnost nebyla tolik homogenní. Je pro vyšší pohyb cizinců, podle ní je třeba začít již u dětí a importovat do českých školních tříd Afroameričany a Asiaty, aby děti již odmala vnímaly diverzitu jako normální. Podporuje také adopci dětí homosexuály.[4]

Odkazy

Reference

  1. ↑ MOYZES, Tamara. Curriculum Vitae [online]. TamaraMoyzes.info [cit. 2014-02-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d ŠUSTOVÁ, Jana. Festival Khamoro přichází s výstavou „Segregace vážně škodí vám i lidem ve vašem okolí“. Český rozhlas: Romové v České republice [online]. 2011-05-26 [cit. 2014-02-03]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c TICHÁČKOVÁ, Monika. Cesta na Blízký východ. A2. Čís. 25/2009. Dostupné online [cit. 2014-02-03]. 
  4. ↑ a b HOŘENÍ, Monika. Trápí mě narůstající neonacismus. Haló noviny [online]. 2011-11-10 [cit. 2014-02-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-02-20. 
  5. ↑ Tamara Moyzes [online]. Artlist.cz [cit. 2011-09-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-20. (anglicky) 
  6. ↑ Výstavy: Tamara Moyzes / tv t_error, Entrance Web Gallery
  7. ↑ Welcome to Prague[nedostupný zdroj] na Tamaramoyzes.info
  8. ↑ Výstava Rodinná pohoda reaguje na problém odebírání dětí Archivováno 4. 10. 2015 na Wayback Machine., ProCulture
  9. ↑ Studio 6: Výstava Rodinná pohoda, 22. 4. 2009
  10. ↑ Monika Ticháčková: Cesta na Blízký východ, A2, č. 25/2009.
  11. ↑ Video instalace: Vítejte v Praze Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine., České centrum Stockholm
  12. ↑ Tamara Moyzes & Shlomi Yaffe: Inte(g)race Archivováno 4. 12. 2011 na Wayback Machine., Karlin Studio
  13. ↑ VLADYKA, Karel; SOUKUPOVÁ, Eliška. Jak se rodí v galerii? S umělkyní Tamarou Moyzes o detabuizaci ženského těla v umění. Radio Wave [online]. Český rozhlas, 2023-03-04 [cit. 2023-03-09]. Dostupné online. 
  14. ↑ STEJSKAL, Jakub. O pojmu politické umění. A2. Čís. 48/2006. Dostupné online [cit. 2011-09-17]. 
  15. ↑ Feminart. Česká televize: Q [online]. 2009-04-06 [cit. 2011-09-17]. Dostupné online. 
  16. ↑ MATYÁŠOVÁ, Judita. 'Zarazilo mě, že Dobeš přirovnal Bátoru k Židům'. Lidovky.cz [online]. 2011-09-16 [cit. 2011-09-17]. Dostupné online. 
  17. ↑ BARTOŠ, Adam B. Kdo může beztrestně vyzývat k likvidaci Čechů. První Zprávy.cz [online]. Nedatováno [cit. 2014-02-03]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj