Tajná zahrada

Tajná zahrada
Obálka knihy vydané v roce 1911
Obálka knihy vydané v roce 1911
Autor Frances Hodgson Burnettová
Původní název The Secret Garden
Země Spojené království a Spojené království Velké Británie a Irska
Jazyk angličtina
Žánr kniha pro děti a seriály na pokračování
Vydavatel Frederick A. Stokes a Heinemann
Datum vydání 1911
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tajná zahrada či Tajemná zahrada (v originále The Secret Garden) je knižní příběh pro děti, jehož autorkou je anglo-americká spisovatelka Frances Hodgsonová-Burnettová. Kniha patří mezi klasická díla dětské literatury a byla opakovaně zfilmována.

Děj

Mary je protivná, sebestředná, drzá a všichni ji musí na slovo poslouchat. Vyrůstá v Britské Indii, ale když její rodiče zemřou na choleru, život se jí obrátí vzhůru nohama – musí se přestěhovat na ponuré anglické panství, které patří jejímu strýčkovi Cravenovi. Ve velikém domě plném nekonečných chodeb a zamčených pokojů se nudí, a tak se vydá hledat zábavu ven.  Mary se podaří objevit klíč k téměř mrtvé zahradě, která patřila zesnulé manželce pana Cravena. S pomocí Dickona, chlapce z malé chaloupky, se jí podaří zahradu přivést zpět k životu. Zároveň společně poznávají Maryina nemocného bratrance Colina, který se s jejich pomocí uzdraví. Díky zahradě a novým kamarádům Mary poprvé poznává, co to znamená někam patřit.

Publikační historie

Příběh se poprvé objevil na stránkách časopisu The American Magazine, kde vycházel  v letech 1910–1911 s ilustracemi J. Scotta Williamse.[1] Roku 1911 pak příběh vyšel v knižní podobě. Americkou edici románu vydalo vydavatelství Frederick A. Stokes Company a ilustrovala ji Maria Louise Kirková. Britskou edici vydalo vydavatelství Heinemann a ilustroval ji Charles Heath Robinson. Autorská práva vypršela ve Spojených státech roku 1986,[2] a tak je možné na trhu narazit na různé zkrácené i nezkrácené edice.

Vznik

O vzniku Tajné zahrady není k dispozici mnoho informací.[3] Informace o vzniku jiných autorčiných knih lze nalézt v jejích dopisech příbuzným, nicméně v době, kdy psala Tajnou zahradu, bydlela v jejich blízkosti, a tudíž jim žádné dopisy neposílala.[3] Burnettová začala knihu psát na jaře roku 1909, kdy začala plánovat i zahradu na svém sídle v Plandome na Long Islandu.[4] Pracovní název příběhu zněl Mistress Mary a Burnettová jej považovala za „jeden ze [svých] nejlepších nápadů“, jak uvádí v dopise svému britskému vydavateli Williamu Heinemannovi.[3]

Zahrada na panství Maytham

Inspirace

Drobný vhled do procesu vzniku nabízí příběh My Robin, ve kterém Burnettová odpovídá na čtenářský dotaz ohledně červenky, která v Tajné zahradě vystupuje, a která dle čtenářky „zajisté nemohla být jen pouhým výplodem fantazie“.[5] Burnettová v příběhu vzpomíná na své přátelství s jednou takovou červenkou, která jí dělávala společnost v růžové zahradě na panství Maytham, kam Burnettová chodívala psát.[5] Burnettová červenku neviděla jako ptáčka, ale jako „lidskou bytost“.[5]

Panství Maytham v Kentu, kde Burnettová v letech 1898–1907 pobývala, bývá také často považováno za inspiraci pro prostředí, ve kterém se kniha odehrává, a zejména pak pro zahradu samotnou.[6] Ann Thwaite ale uvádí, že ačkoliv tato zahrada mohla být pro inspiraci „klíčová“, panství Misselthwaite a panství Maytham se od sebe výrazně liší.[6] Thwaite se domnívá, že co se prostředí týče, Burnettová se spíše inspirovala vřesovišti v románu Na Větrné hůrce a románem Jana Eyrová, který také obsahuje „tajemné panství“, jehož pán je většinou nepřítomen, a osiřelou hlavní hrdinku.[6][7] Burnettová si těchto podobností byla vědoma a v jednom z dopisů dokonce zmínila, že spisovatelka a editorka Ella Hepworth Dixonová román označila za dětskou verzi Jany Eyrové.[3]

Rukopis

Gretchen Rectorová za jediný záznam, ze kterého je možné o vývoji knihy něco vyčíst, považuje prvotní rukopis.[8] Osmdesát z prvních sto stran bylo napsáno inkoustem a zbytek včetně revizí tužkou. Kapitoly nejsou v rukopisu zaznačeny názvy nýbrž čísly – slovní názvy kapitol byly přidány až těsně před tím, než příběh začal periodicky vycházet v časopise The American Magazine.[8] Titulní strana rukopisu napovídá, že původní název nejspíš zněl Mary, Mary Quite Contrary a později byl změněn na Mistress Mary.[8] Jak kniha přišla k názvu, pod nímž nakonec vyšla, zůstává nezodpovězeno.[4] Mary má v rukopisu původně devět let, ale při revizi jí Burnettová přidala rok navíc. To se nicméně do žádného z prvních vydání – ať už britských či amerických – nepřeneslo.[8] Susan Sowerbyová původně měla být v příběhu po smrti a její roli měla pravděpodobně převzít její dcera Marta. Burnettová si to ale nakonec rozmyslela a Susaninu smrt z rukopisu o pár stran později vyškrtla.[8] Další zajímavá změna se týkala Dickonova jména: Dickon se v rané fázi rukopisu jmenoval pouze Dick, ale Burnettová časem usoudila, že „tak neobyčejná postava potřebuje i neobyčejné jméno“, a rozhodla se ho změnit.[9] Dickon měl navíc být postižený a pohybovat se jen o berlích kvůli zranění nohy, které v dětství utrpěl na vřesovišti, ale jeho postižení bylo nakonec také vyškrtnuto a to nejspíše proto, že by mu znemožnilo být fyzickou oporou Colinovi.[8]

Literární kritika

Kniha byla zkoumána z několika literárně vědných pohledů. Jak název románu napovídá, tajná zahrada je v příběhu jedním z nejvýraznějších motivů, a stala se tedy předmětem mnoha odborných diskuzí. Phillis Bixler Koppesová uvádí, že se v knize mísí tři literární žánry: pohádka, exemplum a pastorála, díky kterým je kniha oproti dřívějším autorčiným dětským knihám, v nichž se mísily jen první dva žánry, daleko bohatší na symbolismus.[10] Koppesová zahradu v tomto díle považuje za „symbol zrovuzrození“.[11] Podobně to vidí i Madelon Gohlková, která zahradu vnímá jako místo, které kvůli tragické nehodě Colinovy matky sice „zapříčinilo zničení rodiny Cravenových“, ale zároveň je i místem, kde se tato rodina symbolicky znovu zrodí.[12]

Z hlediska feministické kritiky knihu zkoumaly například Elizabeth Keyserová a Danielle Priceová. Keyserová tvrdí, že ačkoliv Mary zachrání jak umírající zahradu, tak rozpadající se rodinu Cravenových, její zásluhy jsou nakonec zastíněny Colinovým uzdravením, což lze považovat za symbol oslavy patriarchátu.[13] Priceová se domnívá, že Maryina proměna z protivného a ošklivého děvčátka ve vstřícnou a krásnou dívku „odráží to, jak v 19. století měla vypadat ideální zahrada: Mary – stejně jako ideální zahrada – představuje krásu a poskytuje pocit bezpečí, ve kterém může její bratranec vzkvétat.“[14]

Alexandra Valintová se z hlediska disability studies například zabývá tím, jak je v knize vyobrazeno postižení. Uvádí, že postavy s postižením jsou v porovnání s těmi bez postižení vykresleny „převážně stereotypně tzv. jako nešťastné, bezmocné a méně nezávislé“.[15] Na postavě Colina také zkoumá, jak postižení interaguje s genderem a sociální třídou.[15]

Překlady do češtiny

  • 1920: Tajemná zahrada, přeložil Karel Weinfurter[16]
  • 1994: Tajná zahrada, přeložil Saša Borovec (zkrácené vydání)[17]
  • 2009: Tajná zahrada, přeložil Lumír Mikulka[18]
  • 2019: Secret Garden/Tajná zahrada, přeložila Eva Adámková (anglicko-český zrcadlový text, převyprávění originálu)[19]
  • 2020: Tajemná zahrada, přeložil Lumír Mikulka[20]

Adaptace

První filmová adaptace z roku 1919

Filmové Adaptace

Kniha byla opakovaně zfilmována.[21] První filmová adaptace pochází z roku 1919 (režie Gustav von Seyffertitz),[22] další byly natočeny v letech 1949 (režie Fred M. Wilcox),[23] 1987 (režie Alan Grint),[24] 1993 (režie Agnieszka Holland),[25] 2017 (režie Owen Smith)[26] a 2020 (režie Marc Munden).[27] Lze narazit také na animovanou verzi z roku 1994.[28]

Kromě celovečerních filmů byly natočeny i tři seriálové adaptace, na kterých se podílela Dorothea Brooking, a to v letech 1952, 1960 a 1975.[29]

Rozhlasové hry

Na motivy příběhu vznikla roku 1989 česká rozhlasová hra, kterou připravila Věra Eliášová a režíroval Jan Berger.[30]

Grafické romány

V roce 2021 byl příběh převyprávěn formou grafického románu a to hned dvěma autorkami. Mariah Marsdenová jej převyprávěla pod názvem The Secret Garden: A Graphic Novel s ilustracemi Hanny Luechtefeldové.[31] Ivy Weirová příběh zasadila do moderní doby a vydala ho pod názvem The Secret Garden on 81st Street s ilustracemi Amber Padillové.[32] V roce 2023 vyšla další grafická adaptace v podání francouzské ilustrátorky Maud Begon.[33]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku The Secret Garden na anglické Wikipedii.

  1. ↑ The American Magazine [online]. 1910 [cit. 2023-11-06]. Dostupné online
  2. ↑ LUNDIN, Anne. The Critical and Commercial Reception of The Secret Garden, 1911-2004. In Gretchen Holbrook Gerzina (ed.). The Secret Garden: Authoritative Text, Backgrounds and Contexts, Burnett in the Press, Criticism. New York: W. W. Norton & Company.
  3. ↑ a b c d GERZINA, Gretchen Holbrook. Frances Hodgson Burnett: The Unexpected Life of the Author of The Secret Garden. Rutgers University Press, 2004.
  4. ↑ a b THWAITE, Ann. Beyond the Secret Garden: The Life of Frances Hodgson Burnett. Bello, 2014.
  5. ↑ a b c BURNETT, F. H. My Robin. In Gretchen Gerzina (ed.). The Annotated Secret Garden. New York: W.W. Norton, 2007.
  6. ↑ a b c THWAITE, Ann. A Biographer Looks Back. In Angelica Shirley Carpenter (ed.). In the Garden: Essays in Honor of Frances Hodgson Burnett. The Scarecrow Press, 2006.
  7. ↑ THWAITE, Ann. Waiting for the Party: The Life of Frances Hodgson Burnett 1849-1924. New York: Charles Scribner's Sons, 1974.
  8. ↑ a b c d e f RECTOR, Gretchen. The Manuscript of The Secret Garden. In Gretchen Holbrook Gerzina (ed.). The Secret Garden: Authoritative Text, Backgrounds and Contexts, Burnett in the Press, Criticism. New York: W. W. Norton & Company, 2006.
  9. ↑ THWAITE, Ann. Frances Hodgson Burnett 1849–1924. In Jane M. Bingham (ed.). Writers for Children: Critical Studies of Major Authors Since the Seventeenth Century. Charles Scribner’s Sons, 1987, s. 103–109.
  10. ↑ KOPPES, Phyllis Bixler. Tradition and the Individual Talent of Frances Hodgson Burnett: A Generic Analysis of Little Lord Fauntleroy, A Little Princess, and The Secret Garden. S. 191–207. Children's Literature [online]. Johns Hopkins University Press, 1978 [cit. 2023-11-12]. S. 191–207. Dostupné online. 
  11. ↑ KOPPES, Phyllis Bixler. Tradition and the Individual Talent of Frances Hodgson Burnett: A Generic Analysis of Little Lord Fauntleroy, A Little Princess, and The Secret Garden. Children's Literature. 1978, roč. 7, s. 191-207. Dostupné online. 
  12. ↑ GOHLKE, Madelon S. Re-Reading The Secret Garden. College English. Roč. 41, čís. 8, s. 894-902. Dostupné online. 
  13. ↑ KEYSER, Elizabeth Lennox. "Quite Contrary": Frances Hodgson Burnett's The Secret Garden. Children's Literature. John Hopkins University Press, 1983, roč. 11, s. 1-13. Dostupné online. 
  14. ↑ PRICE, Danielle E. Cultivating Mary: The Victorian Secret Garden. Children's Literature Association Quarterly. John Hopkins University Press, 2001, roč. 26, čís. 1, s. 4-14. Dostupné online [cit. 2023-11-5]. 
  15. ↑ a b VALINT, Alexandra. "Wheel Me Over There!": Disability and Colin's Wheelchair in The Secret Garden. Children's Literature Association Quarterly. John Hopkins University Press, 2016, roč. 41, čís. 3, s. 263-280. Dostupné online [cit. 2023-11-5]. 
  16. ↑ BURNETT, F. H. Tajemná zahrada: román malé dívky. Přeložil Karel Weinfurter. Zemědělské knihkupectví A. Neubert, 1920.
  17. ↑ BURNETT, F. H. Tajná zahrada. Přeložil Saša Borovec. Junior, 1994.
  18. ↑ BURNETT, F. H. Tajná zahrada. Přeložil Lumír Mikulka. Knižní klub, 2009.
  19. ↑ GERRARD, Nick a F. H. BURNETT. Secret Garden/Tajná zahrada. Přeložila Eva Adámková. INFOA, 2019.
  20. ↑ BURNETT, F. H. Tajemná zahrada. Přeložil Lumír Mikulka. LEDA, 2020.
  21. ↑ Frances Hodgson Burnett. csfd.cz [online]. Česko-Slovenská filmová databáze [cit. 2023-10-22]. Dostupné online. 
  22. ↑ The Secret Garden [film]. Režie Gustav von Seyffertitz, Famous Players-Lasky Corporation, 1919. Dostupné zde
  23. ↑ The Secret Garden [film]. Režie Fred M. Wilcox, MGM, 1949.Dostupné zde
  24. ↑ The Secret Garden [film]. Režie Alan Grint, Republic Pictures, 1987.Dostupné zde
  25. ↑ Tajemná zahrada [film]. Režie Agnieszka Holland, Warner Bros, 1993. Dostupné zde
  26. ↑ Tajuplná zahrada [film]. Režie Owen Smith, Dogwood Motion Picture Company , 2017. Dostupné zde
  27. ↑ Tajemná zahrada [film]. Režie Marc Munden, Heyday Films, 2020. Dostupné zde
  28. ↑ The Secret Garden [animovaný film]. Režie Dave Edwards, Greengrass Productions, 1994. Dostupné zde
  29. ↑ BFI. Dorothea Brooking. web.archive.org [online]. Dostupné zde
  30. ↑ BURNETT, F. H. Tajemná zahrada. [rozhlasová hra]. Rozhlasová úprava Věra ELIÁŠOVÁ. Režie Jan BERGER. ČRo, 1989. ČRo Rádio Junior – 10. 7. 2021 10:00. Dostupné zde
  31. ↑ MARSDEN, Mariah. The Secret Garden: A Graphic Novel. Ilustrace Hanna Luechtefeld. [s.l.]: Andrews McMeel Publishing, 2021. 
  32. ↑ WEIR, Ivy Noelle. The Secret Garden on 81st Street. Ilustrace Amber Padilla. [s.l.]: Hachette Book Group, 2021. 
  33. ↑ BEGON, Maud a F. H. BURNETT. The Secret Garden. Překlad Joseph Laredo. Ilustrace Maud Begon. Papercutz, 2023.

Externí odkazy

Zdroj