Taganrog

Taganrog
Таганрог
Muzeum umění
Muzeum umění
Taganrog – znak
znak
Taganrog – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 33[1]  m n. m.
Časové pásmo UTC+3[2]
Stát RuskoRusko Rusko
Federální okruh Jižní
Oblast Rostovská
Taganrog na mapě
Rostovská oblast na mapě Ruska
Taganrog
Taganrog
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 95 km²
Počet obyvatel 250 287 (2017)[3]
Hustota zalidnění 2 634,6 obyv./km²
Správa
Starosta Michail Solonicyn
Vznik 1698
Oficiální web www.taganrog.ru
Telefonní předvolba (+7)8634
PSČ 347900–347942
Označení vozidel 61, 161
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Taganrog (rusky Таганрог; ukrajinsky Таганрoг, Таганріг) je přístavní město u Azovského moře spadající pod Rostovskou oblast Ruské federace. Leží zhruba 70 km západně od Rostova a asi 60 km jihovýchodně od hranic s Ukrajinou (Doněcká oblast). Žije zde přibližně 248 000 obyvatel (2021).

Dějiny a kultura

Čechovovo gymnázium

Taganrog byl založen Petrem I. Velikým roku 1698 jako první základna ruského vojenského námořnictva; status města obdržel roku 1775. Největší rozvoj proběhl v 19. století. Po ruské revoluci bylo město a přilehlá oblast přičleněna k Ukrajinské SSR. Po roku 1924 bylo včleněno do Ruské SFSR.

Slavní rodáci

Hospodářství a doprava

Taganrog je důležitý nákladní přístav a středisko především strojírenského průmyslu a metalurgie. Sídlí zde i výrobce zemědělských strojů Taganrožský kombajnový závod (rusky Таганрогский комбайновый завод). Prochází tudy hlavní železniční trať silniční tah MariupolRostov na Donu a železniční trať Doneck – Rostov. Od vypuknutí konfliktu na Donbasu ale význam trati poklesl a osobní doprava je omezena jen na příměstské spoje. Ve městě je od roku 1932 provozována tramvajová doprava (článek).

Odkazy

Reference

  1. Global Gazetteer [online]. Falling Rain Genomics, Inc., 2010 [cit. 2012-03-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky) 
  3. Dostupné online.

Externí odkazy

Zdroj