TKS (kosmická loď)

Vesmírná loď TKS měla být pilotovaná kosmická loď určená k zásobování vojenských vesmírných stanic Almaz. Na oběžnou dráhu byla vynášena nosnou raketou Proton a měla sloužit jako alternativa k lodi Sojuz. Vývoj začal v roce 1965, ale když byly připraveny první testovací lety, byl program Almaz zrušen. Proběhly celkem 4 testy návratových modulů VA Merkur a jeden test kompletní konfigurace. Loď vykonala celkem 3 zásobovací bezpilotní lety, nikdy neletěla s posádkou. Program byl později přepracován a sloužil ke spojení s vesmírnou stanicí Saljut 6 a 7 a posloužil jako skica pro pozdější modulární vesmírné stanice jako Mir a ISS.

Popis lodi

Loď TKS se skládala z těchto částí:

TKS SAS - "Sistema avarijnogo spasenija" Pohotovostní únikový systém

TKS BSO - "Blok Schoda s Orbiti" Úsek pro zajištění sestupu z oběžné dráhy

TKS VA - "Vozvrasčajemij Apparat" Opakovaně použitelná návratová kabina, konstrukčně byla podobná americké kabině z projektu Apollo, byla však o 30% menší. Byla testována celkem čtyřikrát, nikdy však s posádkou.

TKS FGB - Funkční nákladní blok nebo Orbitální obytný a servisní modul. FGB modul byl přístupný z kabiny VA pomocí krátkého spojovacího tunelu. Záď modulu byla vybavena oknem a ovládacími prvky pro manuální řízení spojení se stanicí Almaz.

Technické detaily

Návratová kapsle VA
  • posádka: 3
  • délka: 17,51 m
  • obyvatelný prostor: 45,00 m3
  • hmotnost: 17 510 kg
  • užitečný náklad: 12 600 kg
  • tah hlavního motoru: 7,840 kN
  • elektrický systém: solární panely 40 m2, 2,4 kW

Mise

Testovací orbitální mise

Kosmos 881 a Kosmos 882 - Test návratových VA modulů, byly vyneseny společným nosičem. Kosmos 929 - Test VA modulu s FGB, VA modul úspěšně přistál na zemi. Kosmos 997 a Kosmos 998 - Test návratových VA modulů, byly vyneseny společným nosičem. Kosmos 1100a Kosmos 1101 - Test návratových VA modulů, byly vyneseny společným nosičem.

TKS-2

Mise Kosmos 1267 ke stanici Saljut 6. FGB modul zůstal připojen ke stanici.

TKS-3

Mise Kosmos 1443 ke stanici Saljut 7. Modul VA tentokrát zůstal připojen k TSK-3 po dva dny. Po odpojení od stanice se od TKS-3 odpojil VA modul a obíhal další čtyři dny, jako demonstrace schopnosti autonomního letu. VA modul poté úspěšně přistál a dopravil na zemi 300 kg materiálu ze stanice.

TKS-4

Mise Kosmos 1686 ke stanici Saljut 7. Vybavení kokpitu bylo nahrazeno fotografickou aparaturou s vysokým rozlišením a optickými senzory. Spojení se stanicí proběhlo úspěšně, poté však došlo ke ztrátě kontroly a stanice i s lodí TKS-4 shořela atmosféře 7. února 1991.

Pozdější využití

Loď TKS nikdy neletěla s posádkou, poskytla však základ pro konstrukci pozdějších vesmírných stanic jako Mir a ISS. V současné době pracuje soukromá společnost Excalibur Almaz na modernizaci TKS pro komerční využití.

Vyrobené TKS a odvozené moduly

Lodě TKS a moduly od TKS odvozené
Název Typ Index
GRAU
Výrobní
číslo
Vypuštění Určení Zánik
Kosmos 929 TKS 11F72 161-01 17. července 1977 Bezpilotní test lodě 2. února 1978
TKS 11F72 162-01 Komplexní maketa
Kosmos 1267 TKS 11F72 163-01 25. dubna 1981 Bezpilotní test lodě 29. července 1982
Kosmos 1443 TKS 11F72 164-01 2. března 1983 Modul stanice Saljut 7 19. září 1983
Kosmos 1686 TKS 11F72 165-01 27. září 1985 Modul stanice Saljut 7 7. února 1991
FSB modulu Kvant FSB 11F77 166-01 31. března 1987 Tahač modulu stanice Mir 25. května 1988
FSB lodi Poljus FSB 11F77 167-01 15. května 1987 Neúspěšný start
FSB modulu 37KP FSB 11F77 168-01 Nevypuštěn
FSB modulu 37KT FSB 11F77 169-01 Nevypuštěn
Kvant-2 77KSD 11F77D 171-01 26. listopadu 1989 Modul stanice Mir 23. března 2001
Kristall 77KST 11F77T 172-01 31. května 1990 Modul stanice Mir 23. března 2001
Spektr 77KSO 11F77O 173-01 20. května 1995 Modul stanice Mir 23. března 2001
Priroda 77KSI 11F77I 174-01 23. dubna 1996 Modul stanice Mir 23. března 2001
Zarja 77KSM 175-01 20. listopadu 1998 Modul stanice ISS aktivní

Galerie

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku TKS spacecraft na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

Zdroj