Třída V 180

Třída V 180
SMS V 182
SMS V 182
Obecné informace
Uživatelé Vlajka Kaiserliche Marine Kaiserliche Marine
Reichsmarine
Reichsmarine
Typ torpédoborec
Lodě 12
Zahájení stavby 1909
Spuštění na vodu 1909–1911
Uvedení do služby 1910–1911
Osud 4 potopeny
7 vyřazeno
1 neznámý
Předchůdce třída S 176
Nástupce třída G 192
Technické údaje V 180–V 185
Výtlak 650 t (standardní)
783 t (plný)
Délka 73,6 m (na vodorysce)
73,9 m (celková)
Šířka 7,85 m
Ponor 3,12 m
Pohon 4 kotle, 2 parní turbíny
2 lodní šrouby
Rychlost 32 uzlů
Dosah 1250 nám. mil při 17 uzlech
Posádka 84
Výzbroj 2× 88mm kanón (2×1)
4× 500mm torpédomet (4×1, 5 torpéd)
Technické údaje V 186–V 191
Výtlak 666 t (standardní)
775 t (plný)
Délka 73,6 m (na vodorysce)
73,9 m (celková)
Šířka 7,85 m
Ponor 3,07 m
Pohon 4 kotle, 2 parní turbíny
2 lodní šrouby
Rychlost 32 uzlů
Dosah 1170 nám. mil při 17 uzlech
Posádka 84
Výzbroj 2× 88mm kanón (2×1)
4× 500mm torpédomet (4×1, 5 torpéd)

Třída V 180 byla třída torpédoborců německé Kaiserliche Marine z období první světové války. Celkem bylo postaveno dvanáct jednotek této třídy. Tři torpédoborce byly ztraceny za první světové války. Sedm jich bylo po válce předáno Brazílii, Japonsku a Velké Británii. Dva provozovala poválečná německá Reichsmarine, následně Kriegsmarine a po druhé světové válce byly předány Sovětskému svazu a USA.[1]

Stavba

Celkem bylo objednáno dvanáct jednotek této třídy. Šest torpédoborců (V 180–V 185), tedy jedna půlflotila, bylo objednáno v programu pro rok 1909. Druhá šestice (V 186–V 191) byla objednána v programu pro rok 1910. Od první skupiny se mírně lišila. Kýly plavidel byly založeny roku 1909 v loděnici AG Vulcan Stettin ve Štětíně. Do služby byly přijaty v letech 1910–1911.[2]

Jednotky třídy V 180:[2]

Jméno Zahájení stavby Spuštění na vodu Zařazena do služby Status
V 180 1909 15. října 1909 4. ledna 1910 Od února 1918 T180. Roku 1920 předán Brazílii. Sešrotován.
V 181 1909 6. listopadu 1909 11. března 1910 Od února 1918 T181. Roku 1920 předán Japonsku. Sešrotován.
V 182 1909 1. prosince 1909 14. května 1910 Od února 1918 T182. Roku 1920 předán Velké Británii. Sešrotován.
V 183 1909 23. prosince 1909 12. května 1910 Od února 1918 T183. Roku 1920 předán Velké Británii. Sešrotován.
V 184 1909 26. února 1910 29. června 1910 Od února 1918 T184. Roku 1920 předán Velké Británii. Sešrotován.
V 185 1909 9. dubna 1910 20. září 1910 Od února 1918 T185. Rezerva Reichsmarine. Od roku 1932 přejmenován na Blitz a upraven na řídící plavidlo pro rádiem řízenou cílovou loď SMS Zähringen. Roku 1945 předán Sovětskému svazu a přejmenován na Vystrel.
V 186 1909 28. listopadu 1910 21. dubna 1911 Od února 1918 T186. Roku 1920 předán Velké Británii. Sešrotován.
V 187 1909 11. ledna 1911 14. května 1911 Dne 28. srpna 1914 v Severním moři potopen v první bitvě u Helgolandské zátoky.
V 188 1909 8. února 1911 20. května 1911 Dne 26. července 1915 v Severním moři torpédován a potopen britskou ponorkou HMS E16.
V 189 1909 14. března 1911 30. června 1911 Od února 1918 T189. Roku 1920 předán Velké Británii. Během vlečení k sešrotování ztroskotal u Torquay. Rozebrán na místě.
V 190 1909 12. dubna 1911 5. srpna 1911 Od února 1918 T190. Od roku 1938 testovací plavidlo Claus von Bevern. Roku 1945 předán USA. Záměrně potopen ve Skagerraku.
V 191 1909 2. června 1911 28. září 1911 Dne 17. prosince 1915 v Baltském moři potopen minou.

Konstrukce

SMS V 185
SMS V 189

Hlavní výzbroj představovaly dva 88mm kanóny TK L/30 C/08 a čtyři jednohlavňové 500mm torpédomety se zásobou pěti torpéd. Pohonný systém tvořily čtyři kotle Marine a dvě parní turbíny AEG-Vulcan o výkonu 18 060 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Měly dva komíny. Nejvyšší rychlost dosahovala 32 uzlů. Neseno bylo 121 tun uhlí a 76 tun topného oleje. Dosah byl 1250 námořních mil při rychlosti sedmnáct uzlů.[2]

Torpédoborce V 186–V 191 nesly 136 tun paliva a 67 tun topného oleje. Dosah byl 1170 námořních mil při rychlosti sedmnáct uzlů.[1]

Modifikace

V letech 1916–1917 torpédoborce V 180–V 186, V 189 a V 190 dostaly výkonnější 88mm kanóny TK L/45 C/14.[2]

Reichsmarine provozovaná plavidla T185 a T190 dostala v letech 1923–1924 novou výzbroj dvou 105mm kanónů a dvou dvojitých 500mm torpédometů. Roku 1932 ji na T190 dále posílily dva 20mm kanóny. Naopak výzbroj T185 (od roku 1932 Blitz) byla omezena na dva 20mm kanóny.[2]

T190 byl roku 1938 přejmenován na Claus von Bevern. Nesl jeden 105mm kanón, dva 20mm kanóny a dva jednohlavňové 533mm torpédomety.[2]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b GARDINER, Robert. Conway's All the World's Fighting Ships, 1906–1921. London: Conway Maritime Press, 1985. ISBN 978-0-85177-245-5. S. 166. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e f V180 large torpedo boats (1910 - 1911) [online]. Navypedia.org [cit. 2022-12-05]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj