Třída V 150
| Třída V 150 | |
|---|---|
 SMS V 154
| |
| Obecné informace | |
| Uživatelé |
 Kaiserliche MarineReichsmarine Kriegsmarine Sovětské námořnictvo |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 11 |
| Zahájení stavby | 1907 |
| Spuštění na vodu | 1907–1908 |
| Uvedení do služby | 1907–1908 |
| Osud | 1 potopen 11 vyřazeno |
| Předchůdce | třída S 138 |
| Nástupce | SMS V 161 |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 558 t (standardní) 691 t (plný) |
| Délka | 72,2 m (na vodorysce) 72,5 m (celková) |
| Šířka | 7,8 m |
| Ponor | 3 m |
| Pohon | 4 kotle 2 parní stroje s trojnásobnou expanzí 2 lodní šrouby 10 900 hp |
| Rychlost | 30 uzlů |
| Dosah | 895 nám. mil při 17 uzlech |
| Posádka | 84 |
| Výzbroj | 2× 88mm kanón (2×1) 3× 450mm torpédomet (3×1, 4 torpéda) |
Třída V 150 byla třída torpédoborců německé Kaiserliche Marine z období první světové války. Celkem bylo postaveno jedenáct jednotek této třídy. Následoval přitom ještě dvanáctý torpédoborec SMS V 161 s turbínovým pohonem. V první světové válce byl jeden torpédoborec potopen. Po válce byly dvě jednotky v rámci reparací předány Velké Británii. Ostatní zůstaly ve službě v poválečné německé Reichsmarine a následně též v Kriegsmarine. Dosloužily jako pomocná plavidla. Tři byly potopeny za druhé světové války.[1] T 158 po válce získalo sovětské námořnictvo.[2]
Stavba
Celkem bylo postaveno jedenáct jednotek této třídy. Objednány byly ve fiskálním roce 1907. Jejich kýly byly založeny roku 1907 v loděnici AG Vulcan Stettin ve Štětíně. Do služby byly přijaty v letech 1907–1908.[2]
Jednotky třídy V 150:[2]
| Jméno | Zahájení stavby | Spuštění na vodu | Zařazena do služby | Status |
|---|---|---|---|---|
| V 150 | 1907 | 1. srpna 1907 | listopad 1907 | Dne 18. května 1915 se v ústí řeky Jade potopil po kolizi s torpédoborcem V 157. |
| V 151 | 1907 | 14. září 1907 | únor 1908 | Od září 1917 přejmenován na T 151. Od roku 1937 řídící plavidlo. Od roku 1939 plavidlo pro vyzvedávání torpéd. |
| V 152 | 1907 | 11. října 1907 | duben 1908 | Od září 1917 přejmenován na T 152. Vyškrtnut 1931. |
| V 153 | 1907 | 13. listopadu 1907 | květen 1908 | Od září 1917 přejmenován na T 153. Od roku 1938 cvičná loď Eduard Jungmann. Roku 1945 předán USA. Sešrotován. |
| V 154 | 1907 | 19. prosince 1907 | červen 1908 | Od září 1917 přejmenován na T 154. Vyškrtnut 1928. |
| V 155 | 1907 | 28. ledna 1908 | červen 1908 | Od září 1917 přejmenován na T 155. Od roku 1936 plavidlo pro vyzvedávání torpéd. Dne 4. května 1945 ve Svinoústí potopen sovětským letectvem. |
| V 156 | 1907 | 29. února 1908 | červenec 1908 | Od září 1917 přejmenován na T 156. Od roku 1936 plavidlo pro vyzvedávání torpéd. Roku 1944 přejmenován na Bremse. Dne 3. května 1945 potopen vlastní posádkou v Kielu. |
| V 157 | 1907 | 29. května 1908 | srpen 1908 | Od září 1917 přejmenován na T 157. Od roku 1936 plavidlo pro vyzvedávání torpéd. Dne 22. října 1943 poblíž poloostrova Hel potopen minou. |
| V 158 | 1907 | 23. června 1908 | říjen 1908 | Od září 1917 přejmenován na T 158. Od roku 1936 plavidlo pro vyzvedávání torpéd. Roku 1945 předán Sovětskému svazu a zařazen jako Prozorlivyj. |
| V 159 | 1907 | 18. července 1908 | listopad 1908 | Od září 1917 přejmenován na T 159. Roku 1920 předán Velké Británii. Sešrotován. |
| V 160 | 1907 | 12. září 1908 | prosinec 1908 | Od září 1917 přejmenován na T 160. Roku 1920 předán Velké Británii. Sešrotován. |
Konstrukce
Hlavní výzbroj torpédoborců představovaly dva 88mm kanóny a tři jednohlavňové 450mm torpédomety se zásobou čtyř torpéd. Pohonný systém tvořily čtyři kotle Marine a dva parní stroje s trojnásobnou expanzí o výkonu 10 900 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 30 uzlů. Dosah byl 895 námořních mil při rychlosti sedmnáct uzlů.[2]
Modifikace
Torpédoborce T 151, T 155, T 156, T 157 a T 158 byly později upraveny na pomocná plavidla sloužící k vyzvedávání vystřelených cvičných torpéd. Byly z nich odstraněny torpédomety. Naopak byly vybaveny pro uložení až dvanácti torpéd.[2]
Torpédoborec T 153 byl roku 1938 upraven na dělostřeleckou cvičnou loď Eduard Jungmann. Plavidlo bylo vybaveno šesti dálkoměry. Roku 1940 bylo vyzbrojeno jedním 88mm kanónem a až dvěma 20mm kanóny.[2]
Odkazy
Reference
- ↑ GARDINER, Robert. Conway's All the World's Fighting Ships, 1906–1921. London: Conway Maritime Press, 1985. Dostupné online. ISBN 978-0-85177-245-5. S. 165. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída V 150 na Wikimedia Commons
