Třída U 5 (1910)

Třída U 5
SM U 7
SM U 7
Obecné informace
Uživatel Kaiserliche Marine
Typ ponorka
Lodě 4
Osud potopeny
Předchůdce třída U 3
Nástupce třída U 9
Technické údaje
Výtlak 505 t (na hladině)
636 t (pod hladinou)[1]
Délka 57,3 m
Šířka 5,6 m
Ponor 3,6 m
Pohon 2 motory, 2 elektromotory
2 lodní šrouby
900 sbhp + 1040 shp
Palivo petrolej
Rychlost 13,4 uzlu (na hladině)
10,2 uzlu (pod hladinou)
Dosah 1900 nám. mil při 13 uzlech (na hladině)
80 nám. mil při 5 uzlech (pod hladinou)
Posádka 29
Výzbroj 4× 450mm torpédomet
6 torpéd
Ostatní hloubka ponoru 30 metrů

Třída U 5 byla třída pobřežních ponorek německé Kaiserliche Marine z období první světové války. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1910–1915. Všechny byly ve službě potopeny.[2] Byly to první německé ponorky, které nebyly jen experimentálními plavidly, ale měly i určitou bojovou hodnotu.[3]

Stavba

Německá loděnice Germaniawerft v Kielu postavila celkem čtyři ponorky tohoto typu.[2]

Jednotky třídy U 5:[2]

Jméno Loděnice Založení kýlu Spuštění na vodu Vstup do služby Osud
U 5 Germaniawerft, Kiel 1908 8. ledna 1910 červenec 1910 Dne 18. prosince 1914 se v Lamanšském průlivu potopila na mině.
U 6 Germaniawerft, Kiel 1908 18. května 1910 srpen 1910 Dne 15. září 1915 byla u norského pobřeží potopena britskou ponorkou HMS E-16.
U 7 Germaniawerft, Kiel 1909 28. července 1910 červenec 1911 Dne 21. ledna 1915 byl v Severním moři omylem potopena německou ponorkou SM U-22.
U 8 Germaniawerft, Kiel 1909 14. března 1911 červen 1911 Dne 4. března 1915 byla v Lamanšském průlivu potopena britskými torpédoborci HMS Maori a HMS Gurkha.

Konstrukce

SM U 8

Ponorky měly dvojtrupou koncepci.[2] Výzbroj tvořily čtyři 450mm torpédomety (dva příďové a dva záďové) se zásobou šesti torpéd. Pohonný systém tvořily dva motory Körting na petrolej o výkonu 900 bhp a dva elektromotory Siemens-Schuckert Werke o výkonu 1040 shp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 13,4 uzlu na hladině a 10,2 uzlu pod hladinou. Dosah byl 1900 námořních mil při rychlosti 13 uzlů na hladině a 80 námořních mil při rychlosti 5 uzlů pod hladinou.[1] Operační hloubka ponoru dosahovala 30 metrů.[2]

Modifikace

Během služby byly U 6 a U 8 vyzbrojeny 50mm kanónem (5 cm SK L/40).[2]

Služba

Ponorky byly bojově nasazeny za první světové války. V letech 1914–1915 byly všechny potopeny. U 5 absolvovala 2 patroly, aniž by dosáhla úspěchu.[4] U 6 byla nejúspěšnější a během čtyř patrol její posádka potopila 16 plavidel a tři další zajala.[5] U 7 absolvovala tři patroly bez jediného úspěchu a nakonec byla omylem potopena jinou německou ponorkou.[6] Poslední U 8 byla potopena v průběhu první patroly, během které potopila pět plavidel.[7]

Případ lodního šroubu SM U 8

V roce 2014 potápěči ilegálně vyzvedli lodní šroub ponorky SM U 8. Britská policie historický artefakt zabavila v hrabství Kent. V červnu 2015 byl šroub předán německému námořnictvu v rámci ceremoniálu, který se uskutečnil na palubě fregaty Karlsruhe (F212) kotvící na námořní základně HMNB Portsmouth.[8]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b GARDINER, Robert. Conway's All the World's Fighting Ships, 1906–1921. London: Conway Maritime Press, 1985. ISBN 978-0-85177-245-5. S. 175. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e f U3 submarines (1909) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-01-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Gardiner, 1985, s. 173.
  4. ↑ WWI U-boats: U 5 [online]. Uboat.net [cit. 2021-01-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ WWI U-boats: U 6 [online]. Uboat.net [cit. 2021-01-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ WWI U-boats: U 7 [online]. Uboat.net [cit. 2021-01-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ WWI U-boats: U 8 [online]. Uboat.net [cit. 2021-01-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ WW1 German U-boat propeller returned [online]. BBC [cit. 2022-07-02]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • GARDINER, Robert. Conway's All the World's Fighting Ships, 1906–1921. London: Conway Maritime Press, 1985. 439 s. ISBN 978-0-85177-245-5. (anglicky) 
  • WILLIAMSON, Gordon. U-boats of the Kaiser's Navy. Oxford: Osprey Publishing, 2002. 48 s. ISBN 1-84176-362-4. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy

Zdroj