Třída Tripartite
| Třída Tripartite | |
|---|---|
Céphée (M 652)
| |
| Obecné informace | |
| Uživatelé |
Nizozemské královské námořnictvo Francouzské námořnictvo Belgické námořnictvo Bulharské námořnictvo Pákistánské námořnictvo Lotyšské námořnictvo Indonéské námořnictvo |
| Typ | minolovka |
| Lodě | 40 |
| Osud | aktivní (2020) |
| Předchůdce | třída Circé |
| Nástupce | třída Vulcain |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 535 t (standardní) 605 t (plný) |
| Délka | 51,6 m |
| Šířka | 8,96 m |
| Ponor | 3,5 m |
| Pohon | 1 diesel, 2 elektromotory |
| Rychlost | 15 uzlů |
| Posádka | 49 |
| Výzbroj | 1× 20mm kanón 2× 12,7mm kulomet (2×1) |
| Radar | Decca 1229 |
| Sonar | DUBM 21B |
Třída Tripartite je třída minolovek, vyvinutých ve spolupráci Francie, Belgie a Nizozemska. Celkem bylo postaveno 40 jednotek této třídy. Dalšími uživateli třídy se stalo Bulharsko, Indonésie, Lotyšsko a Pákistán.
Stavba
Každá z trojice spolupracujících zemí stavěla své vlastní trupy. Francie do nich dodávala část elektroniky a minolovné prostředky, Belgie zbylou elektroniku a Nizozemsko pohonný systém. Celkem bylo postaveno 40 jednotek této třídy. Nizozemsko postavilo 15 jednotek třídy Alkmaar[1], Belgie 10 jednotek třídy Aster[2] a Francie 11 jednotek třídy Éridan.[3] Další dvě minolovky byly postaveny pro Indonésii a dvě pro Pákistán.[4][5]
Jednotky třídy Tripartite:
| Jméno | Zákazník | Spuštěna | Vstup do služby | Osud |
|---|---|---|---|---|
| Éridan (M 641) | Francie | 1979 | 16. dubna 1984 | Vyřazena 2018. |
| Cassiopée (M 642) | Francie | 1981 | 5. května 1984 | Aktivní. |
| Andromède (M 643) | Francie | 1982 | 19. října 1984 | Aktivní. |
| Pégase (M 644) | Francie | 1983 | 30. května 1985 | Aktivní. |
| Orion (M 645) | Francie | 1985 | 14. ledna 1986 | Aktivní. |
| Croix du Sud (M 646) | Francie | 1985 | 14. listopadu 1986 | Aktivní. |
| L'Aigle (M 647) | Francie | 1986 | 1. července 1987 | Aktivní. |
| Lyre (M 648) | Francie | 1986 | 16. prosince 1987 | Aktivní. |
| Persée (M 649) | Francie | 1988 | 4. listopadu 1988 | Vyřazena 2009. |
| Sagittaire (M 650) | Francie | 1988 | 27. července 1989 | V září 1992 ji získalo pákistánské námořnictvo jako Munsif (166), aktivní. |
| Sagittaire (M 650) | Francie | 1995 | 2. dubna 1996 | Náhrada za stejnojmenné plavidlo prodané Pákistánu, aktivní. |
| Aster (M 915) | Belgie | 1984 | 18. prosince 1985 | Aktivní. |
| Bellis (M 916) | Belgie | 1985 | 14. srpna 1986 | Aktivní. |
| Crocus (M 917) | Belgie | 1986 | 5. února 1987 | Aktivní. |
| Dianthus (M 918) | Belgie | 1986 | 18. srpna 1987 | Dne 28. srpna 1997 zařazena francouzským námořnictvem jako Capricorne (M 653), aktivní. |
| Fuchsia (M 919) | Belgie | 1986 | 20. března 1988 | Dne 29. května 1997 zařazena francouzským námořnictvem jako Céphée (M 652), aktivní. |
| Iris (M 920) | Belgie | 1987 | 3. října 1988 | Dne 28. března 1997 zařazena francouzským námořnictvem jako Verseau (M 651), vyřazena 2010. |
| Lobelia (M 921) | Belgie | 1988 | 10. května 1989 | Aktivní. |
| Myosotis (M 922) | Belgie | 1988 | 14. prosince 1989 | Vyřazena v březnu 2004, zařazena bulharským námořnitvem jako Tsibar (32), aktivní. |
| Narcis (M 923) | Belgie | 1989 | 27. září 1990 | Aktivní. |
| Primula (M 924) | Belgie | 1990 | 18. května 1991 | Aktivní. |
| Alkmaar (M 850) | Nizozemsko | 1982 | 28. května 1983 | Vyřazena 2000, zařazena lotyšským námořnictvem jako Rūsiņš (M08). |
| Defzijl (M 851) | Nizozemsko | 1982 | 17. srpna 1983 | Vyřazena 2000, zařazena lotyšským námořnictvem jako Visvaldis (M07). |
| Dordrecht (M 852) | Nizozemsko | 1983 | 16. listopadu 1983 | Vyřazena 2000, zařazena lotyšským námořnictvem jako Tālivaldis (M06). |
| Haarlem (M 853) | Nizozemsko | 1983 | 2. ledna 1984 | Vyřazena 2011. |
| Harlingen (M 854) | Nizozemsko | 1983 | 12. dubna 1984 | Vyřazena 2004, zařazena lotyšským námořnictvem jako Imanta (M04). |
| Scheveningen (M 855) | Nizozemsko | 1983 | 18. července 1984 | Vyřazena 2002, zařazena lotyšským námořnictvem jako Viesturs (M05). |
| Maasluis (M 856) | Nizozemsko | 1984 | 12. prosince 1984 | Vyřazena 2011. Dne 14. října 2020 zařazena bulharským námořnictvem jako Mesta (31).[6] |
| Makkum (M 857) | Nizozemsko | 1984 | 13. května 1985 | Aktivní. |
| Middelburg (M 858) | Nizozemsko | 1985 | 10. prosince 1986 | Vyřazena 2011. |
| Hellevoetsluis (M 859) | Nizozemsko | 1985 | 20. února 1987 | Vyřazena 2011. Dne 14. října 2020 zařazena bulharským námořnictvem jako Struma (33).[6] |
| Schiedam (M 860) | Nizozemsko | 1986 | 9. července 1987 | Aktivní. |
| Urk (M 861) | Nizozemsko | 1986 | 10. prosince 1986 | Aktivní. |
| Zierikzee (M 862) | Nizozemsko | 1986 | 7. května 1987 | Aktivní. |
| Vlaardingen (M 863) | Indonésie | 1987 | 26. března 1988 | Rozestavěná byla roku 1985 prodána Indonésii, dokončena jako Pulau Rengat (711), aktivní. |
| Vlaardingen (M 863) | Nizozemsko | 1988 | 15. března 1989 | Aktivní. |
| Willemstad (M 864) | Indonésie | 1987 | 14. září 1988 | Rozestavěná byla roku 1985 prodána Indonésii, dokončena jako Pulau Rupat (712), aktivní. |
| Willemstad (M 864) | Nizozemsko | 1989 | 20. září 1989 | Aktivní. |
| Muhafiz (163) | Pákistán | 1995 | 8. září 1996 | Aktivní. |
| Mujahid (164) | Pákistán | 1997 | 9. července 1998 | Aktivní. |
Konstrukce
Trup lodí je z nemagnetických materiálů; tvoří ho polyesterová pryskyřice zesílená skelnými vlákny. Sonar je typu DUBM 21B a navigační radar Decca 1229. K ničení min, které sonar objeví, slouží především dva ponorné prostředky PAP 104. Ty mohou operovat až do hloubky 80 metrů. Na palubě je též vlečné odminovací zařízení a dekompresní komora pro potápěče. Obrannou výzbroj tvoří, u francouzských jednotek, jeden 20mm kanón a dva 12,7mm kulomety. Plavidla ostatních námořnictev nesou odlišnou výzbroj. Lodě pohání jeden diesel typu Brons-Werk-spoor A RUB 215 V12 o výkonu 1900 BHP. Nejvyšší rychlost je 15 uzlů.
Modernizace
Tři minolovky lotyšského námořnictva modernizuje společnost ECA Group. Dosavadní minolovný systém nahradí systém UMIS mimo jiné využívající kombinaci podvodních dronů, typ A18-M pro detekci a kombinací dronů Seascan Mk.2 a K-STER C pro identifikaci a likvidaci. Modernizované minolovky mají být dodány v letech 2021, 2023 a 2024.[7]
Uživatelé
- Bulharské námořnictvo – Získáno jedno belgické a roku 2020 ještě dvě nizozemská plavidla.
Indonéské námořnictvo – Roku 1985 získalo dvě minolovky původně rozestavěné pro Nizozemsko.
Lotyšské námořnictvo – V letech 2000–2004 získalo pět původně nizozemských minolovek.
Pákistánské námořnictvo – Roku 1992 získalo jedno plavidlo od Francie.
Odkazy
Reference
- ↑ ÉRIDAN minehunters (1984 - 1996, 1987 - 1988 / 1997) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-10-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ASTER minehunters (1985-1991) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-10-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ALKMAAR minehunters (1983 - 1989) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-10-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PULAU RENGAT coastal minehunters (1988) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-10-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MUNSIF minehunters (1989/1992, 1996-1998) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-10-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Bulgarian Navy procures two minehunters from the Netherlands [online]. Navalnews.net, rev. 2020-10-19 [cit. 2020-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-10-22. (anglicky)
- ↑ ECA Group to modernize three mine countermeasures vessels of Latvian Navy [online]. Navyrecognition.com, rev. 2020-09-29 [cit. 2020-10-16]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Tripartite na Wikimedia Commons
