Třída Shardul
| Třída Shardul | |
|---|---|
Kesari (L15)
| |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Indické námořnictvo |
| Typ | tanková výsadková loď |
| Lodě | 3 |
| Osud | aktivní (2019) |
| Předchůdce | třída Magar |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 3200 t (standardní) 5655 t (plný)[1] |
| Délka | 124,8 m |
| Šířka | 17,5 m |
| Ponor | 3,8 m |
| Pohon | 2 diesely, 2 lodní šrouby |
| Rychlost | 15 uzlů |
| Dosah | 3000 nám. mil při 14 uzlech |
| Posádka | 136 |
| Výzbroj | 2× 30mm kanón CRN-91 (2×1) 2× 140mm raketomet (2×18 hl.) |
| Letadla | 1× vrtulník |
| Ostatní | 4× LCVP, 750 t nákladu |
Třída Shardul je třída tankových výsadkových lodí indického námořnictva. Vylepšená verze třída Magar. Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy. Ve službě jsou od roku 2007.
Stavba
Tři jednotky této třídy postavila indická loděnice Garden Reach Shipbuilders & Engineers v Kalkatě.[1]
Jednotky třídy Shardul:[1]
| Jméno | Spuštění | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|
| INS Kesari (L15) | 2005 | 5. dubna 2008 | aktivní |
| INS Shardul (L16) | 2004 | 4. ledna 2007 | aktivní |
| INS Airavat (L24) | 2006 | 19. května 2009 | aktivní |
Konstrukce
Plavidla pojmou náklad až 750 tun. Může se jednat o 15 tanků a 500 vojáků. Palubu opouštějí pomocí příďové rampy, nebo čtyř pěchotních vyloďovacích člunů LCVP. Vyzbrojena jsou dvěma 30mm kanóny CRN-91 a dvěma osmnáctihlavňovými bateriemi 140mm neřízených protizemních střel WM-18. Na zádi se nachází přistávací plocha pro vrtulník. Pohonný systém tvoří dva diesely SEMT-Pielstick 12PA6 V280STC o výkonu 8560 hp pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahuje 15 uzlů. Dosah je 3000 námořních mil při rychlosti 14 uzlů.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d SHARDUL tank landing ships (2007-2009) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-11-16]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Shardul na Wikimedia Commons
